Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 5 > Eva Dobšíková: Kořenec Jiřího Pelikána

Eva Dobšíková

Kořenec Jiřího Pelikána

A jeli jsme. Byl den jako vymalovaný, jeden z těch pozdnějších srpnových prázdninových dnů, jako určený pro výlet do čarokrásných kopcovitých krajů kolem Brna. Naším cílem byla vesnička poblíž Boskovic uprostřed lesů, luk a kamenitých polí Drahanské vysočiny: Kořenec. Možná že ji dnes lidé znají spíš podle zcela zachovaného větrného mlýna, jemuž byly z bezpečnostních důvodů pouze odmontovány perutě, nebo že tu je padesátihektarové golfové hřiště, velmi dobře vybavené a ošetřované, se stylovou vyvařující restaurací a možností ubytování. Golf je oblíbeným sportem bohatých a poskytuje obci dobrý příjem a zaměstnání řadě občanů. Inu, Kořenec je a byl sídlem vzdělaných, podnikavých a moudrých lidí. Má asi tři a půl sta obyvatel a chaloupky s doškovými střechami nebo šindelem tu už najdete leda jenom na fotografiích v muzeu Jiřího Pelikána, které je obrazem života generací zdejších lidí. Ukazuje jejich umění, dovednosti, kroje a ty, kdo to všechno shromáždili, abychom se my mohli jako lidé, kteří už nic z toho neumějí, obdivovat důmyslu výrob, jejichž prostřednictvím byla i taková malá vesnička skoro soběstačná. Třebas len je tu na obrázcích sledován ve všech fázích zpracování až po vznik plátna na výrobu všeho, co se z plátna v domácnostech užívalo: i oděvů, včetně krojů. Od obilí ke chlebu, od kamení vysbíraného z polí a výroby šindelů a došků k domům a hospodářstvím zdejších lidí. Dnes je to výstavná, čistá a velmi kulturní vesnice s prostornými domy a zahradami plnými květin, s moderní kaplí a několika sochami. Na muzeu, jehož prostory kdysi byly statkem, je reliéf Jiřího Pelikána od akademického sochaře Miloslava Buřívala. Před muzeem je svažitá loučka se stolem a lavičkou, protože se tu obvykle musí počkat na správce pana Pavla Fabiánka, který vás ochotně a zasvěceně provede, až skončí jeho pracovní doba na golfovém hřišti. Je to mladý muž, kulturní duše Kořence i okolí, takový oblastní ministr kultury. Skoro jsme mu nevěřili, že jeho původní kvalifikace je pánský krejčí. Na dveřích muzea najdete jeho telefonní číslo, a tak se s ním domluvíte.

V Kořenci byli lidé tak usměvaví a vlídní, že nás nejen děti na potkání zdravily, ale dokonce se nás někteří ptali, zda potřebujeme poradit. Muzeum zamčené. Jak se dostat ke klíčům? Zeptala jsem se starší paní, která vypadala, že je místní. Přestože se opírala o hůl, tlačila kolečko s nákladem. To mne na ni na první pohled upozornilo – jak je pracovitá a šikovná! Mluvila krásným místním nářečím a hned měla po ruce několik alternativ, kdo by klíč mohl mít. Poděkovali jsme, ale ona že si jenom dá kolečko domů a dovede nás. Ukázalo se, že si Jiřího Pelikána dobře pamatuje, že si ho váží pro jeho přístup k občanům, když tady tak mladičký s falešnými papíry, které z něho dělaly o sedm let staršího Bohumila Paroulka, dělal na obci tajemníka, což obnášelo předepisovat zemědělcům dodávky, vydávat potravinové lístky, no, pracovat v intencích válečného hospodářství. Sám „Paroulek“ musel být stále ve střehu, aby ho neodhalili nacisté. „Jak bych se na něho nepamatovala,“ říká paní Klíčová. „Byl takový správný a já jsem s ním chodila tenkrát tancovat. Po válce potom odešel do Prahy. Ale několikrát nás tady v Kořenci navštívil. Také obci přispěl finančně. Co jsme tu pamětníci, všichni jsme ho měli rádi a vzpomínáme. Ještě ho pamatujeme z jeho působení v televizi, když byl ředitelem, než nás obsadila sovětská vojska v roce 1968. Potom musel prchnout do Itálie.“ Také si vzpomněla na Vlastu Chramostovou, která měla v Kořenci blízké příbuzné a s Pelikánem, přibližně stejně starým, a několika dalšími lidmi jejich věku se tady za protektorátu stýkali.

Nakonec jsme se podle její rady domluvili mobilem se správcem muzea, podle čísla uvedeného na dveřích vedle informace o návštěvních hodinách. Snažil se nám poskytnout co nejvíce informací o historii a místní kultuře – úplná encyklopedie. Pan Pavel Fabiánek pracuje v Kořenci jako všestranný kulturní aktivista už jedenáct let, a je mu teprve čtyřicet! Provedl nás nejen muzeem a vysvětlil všechno, co muzeum vystavuje, ale i vesnicí, a co jsme už nestačili uvidět, o tom informoval. Jeho činnost, například ochotnické divadlo, jež hraje v Boskovicích, přesahuje obecní rámec.

Eva Dobšíková

Obsah Listů 5/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.