Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 4 > Jiří Macháček o básni Emila Juliše: Básníci a vykladači XVI

Jiří Macháček o básni Emila Juliše

Básníci a vykladači XVI

Emil Juliš

Dávná krajina

Jako by tu ještě táhli cikáni
podél doutnajících ohňů mládí.
A nedaleký hřbitov, zeď, túje…
Nic se za ta léta nezměnilo,
jen několik hrobů přibylo,
jiné srovnal čas.

Sem tam přejede auto po staré
rozpraskané betonce,
nad ní na vysokém sloupu trčí
bezhlavý svatý v mírném záklonu,
po vypjatých prsou se mu řine zelená krev.

Všechny vrstvy krajiny jsou nehybné,
jen v mých žilách roste sladce krutá
touha trvat,
zůstat tváří v tvář.
Už dávno však je vyslovena cena,
kterou splatím všechny tváře světa.

Přes rudnoucí čelo slunce táhnou
nezmarní havrani,
a mlčky.

*

Julišovu báseň Dávná krajina považuji za jednu z jeho nejsilnějších. Abych se přiznal, nevyhledávám jeho experimenty, které jsou, uznávám, skvělé, ale žel nepřirostly mi tolik k srdci jako jeho „tradiční“ verše... Ty mě mnohem víc vrhají do osobních událostí, vzpomínek, „dávných vnitřních krajinných vrstev“, použiji-li básníkův jedinečný jazyk.

Když jsem byl dítě, viděl jsem jednou z okna auta několik starých cikánů. Stáli jsme na křižovatce a oni hráli táhlé melodie na housle, violu, zpívali, byli opilí a smutní. Bylo to kdysi v sedmdesátých letech – v době, kdy vznikla Julišova Dávná krajina. A já si uvědomuji až teď, při čtení této básně, že v tom nedělním odpoledni ve Slezsku na severu republiky jsem byl náhle zasazen do jiného času, který ve mně pořád doutná jako ony obrazy hřbitova, zdí a tújí... V oněch hřbitovních scenériích jsme si se sestrou a bratrancem hrávali na štíteckém hřbitově, kde babička potichu seděla na lavičce, štupovala ponožky a nechala nás napospas sobě a našim dobrodružstvím mezi neznámými německými hroby, o jejichž obyvatelích jsme neměli vůbec žádný šajn a kde se za ta léta „nic nezměnilo“.

Těch svatých v mírném záklonu, jimž se řinula po prsou zelená krev v podobě lišejníků a mechů, a pak společná chůze po rozpraskané betonce, po které jsme odcházeli ze hřbitova... Tahleta „moje“ dávná krajina je samozřejmě úplně jiná než ta, o které píše Juliš, ale nemohu než souhlasit, že cena za „touhu trvat, zůstat tváří v tvář“ je dávno vyslovena, že tou cenou „splatím všechny tváře světa“, když vím, že „tady“ babičku „tváří v tvář“ už nikdy neuvidím a hlavně ani sebe jako tehdy. Jako bych četl starého Anaximandra z Milétu, když říká, že „věci si navzájem platí trest a pokutu za své bezpráví“.

A pak, na závěr, tak stručná, jaksi useknutá, ale podivně záhadná poslední sloka. Spojuje se mi opět se severem, tentokrát s potemnělým mlžným nebem města, kde žiji, v němž na podzim a v zimě nechybí „nezmarní havrani“. Nelítostně přelétávají po sirném nebi ze smetiště do centra, aby v rudnoucím západu, „přes rudnoucí čelo slunce“, ve smogovém oparu tiše a zmlkle usedali na stromy a evokovali tesklivou píseň o konci. Nebo hřadují na stromech u malého, původně vesnického hřbitova, který kol dokola pohltila městská vilová zástavba převážně ze sedmdesátých let, ozařovaná z dáli tajemným světlem právě vytlačeného rozžhaveného koksu...

Jiří Macháček

Emil Juliš (1920–2006) byl básník a výtvarník, jedna z určujících osobností české poezie 20. století. V roce 2015 vyšel v edici Česká knižnice kompletní soubor Julišovy básnické tvorby z let 1956–1971.

Jiří Macháček (1970) je nakladatel, básník, esejista, hudebník. Zakladatel nakladatelství Protimluv, revue Protimluv a literárního festivalu ProtimluvFest.

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.