Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 5 > Genaro Cuadros Ibáńez: Města v Allendeho Chile: Na cestě k rozvoji!

Genaro Cuadros Ibáńez

Města v Allendeho Chile: Na cestě k rozvoji!

Volební vítězství Salvadora Allendeho 4. září 1970 přišlo v době, kdy Chile procházelo zrychlenou a hluboce nerovnoměrnou urbanizací. Postavit se bytové nouzi a zajistit přístup k městským službám a zařízením bylo jedním z problémů populární Allendeho vlády. Text věnovaný jedné z politik Salvadora Allendeho publikujeme u příležitosti padesátého výročí jeho volebního vítězství.

Salvador Allende a jeho chilská cesta k demokratickému socialismu zahrnovala čtyřicetiměsíční program, mobilizaci generace nových inovativních odborníků a pracovníků odhodlaných k transformaci. Těšil se obdivu a spolupráci tehdejší generace světové levice. Kombinace lidové moudrosti a technických inovací zvedla jeho podporu z 36,6 procenta na 44,2 procenta v okamžiku jeho sesazení. V polovině Allendeho mandátu došlo v zemi k nebývalému rozvoji tvořivosti a lidové energie, jehož ozvěny v Chile přetrvávají dodnes.

Charakteristickými znaky Allendeho mandátu byly demokratické a pluralitní vedení, stejně jako jeho schopnost naslouchat. Díky tomu fungovala jeho vláda efektivně a pracovala tvůrčím způsobem. Dnes by se tomu říkalo „efektivní horizontální vedení“.

Ztělesněním této politiky byl tým, který sestavil předseda vlády Héctor Cortez – sám zkušený stavební dělník – a architekt Miguel Lawner, který odpovídal za implementaci Allendeho programu v městské a bytové sféře.

Chile v té době byla země procházející modernizací a zrychlenou urbanizací, s 8,8 miliony obyvatel, z nichž 75 procent žilo ve městech a 27 procent bylo soustředěno v hlavním městě. Krátce před Allendeho volebním vítězstvím byly vytvořeny ministerstvo bydlení a urbanismu (1965), stejně jako první metropolitní plán Santiaga a různé veřejné instituce, které prováděly politiku sociálního bydlení. Ale výstavba stagnovala kvůli nedostatku veřejných pozemků a stále se rozvíjejícímu začínajícímu průmyslu.

Infrastrukturní sítě nepokrývaly všechny části dělnické vrstvy rovnoměrně, což v důsledku migrace z venkovských měst vytvořilo bytový deficit 600 000 domů. Tato migrace vedla k záborům půdy na městských periferiích, kde jako houby po dešti rostly osady.

Allendeho vládní program na to reagoval konkrétními opatřeními, která se problémy snažila zcela vyřešit: „Provádět přestavby měst a čtvrtí s cílem zabránit vytlačování slabších skupin na periferii a zaručit zájmy obyvatel takto přestavěných částí, jako jsou malí podnikatelé, kteří tam pracující a představují 10 procent obyvatel v jejich budoucí lokalitě.“

Aby se těchto cílů dosáhlo, bylo zahájeno mnoho realitních projektů s cílem tyto populární osady přemístit. Byl použit ruský průmyslový prefabrikovaný systém, který oživil rodící se veřejnou a soukromou průmyslovou výrobu – jedinečný moment v historii Chile. Byla též spuštěna takzvaná operación sitio za účelem legalizace držby půdy a přístupu k síti základní infrastruktury, jako jsou voda, elektřina a kanalizace. Ale to byl jen začátek!

Velké projekty přestavby byly za účasti obyvatel rozšířeny, aby zahustily centra měst v zemi. Vamos para Arriba! (Pojďme vzhůru!) byla nejinovativnější z iniciativ socialistické vlády, jejímž cílem bylo začlenit dělnickou třídu do dobře umístěné vertikální dynamiky čtvrti. Podle sčítání lidu z roku 1970 žilo v bytech v hlavním městě Santiago de Chile pouze 7 procent domácností, přičemž dnes to představuje 17,5 procenta. Na konci roku 1972 země vyčerpala dostupné stavební materiály a dosáhla historického vrcholu ve výstavbě domů, v které pokračovaly demokratické vlády až o dvě desetiletí později.

Dnes je tento politický program stále v platnosti a stala se z něj veřejná politika státu – krok podniknutý koaličními vládami vedenými socialistickou prezidentkou Michelle Bacheletovou. Města v Chile ale patří mezi zeměmi OECD k těm s největšími nerovnostmi, přičemž Santiago v tomto žebříčku vede. To bylo způsobeno neoliberálními zásahy diktatury Augusta Pinocheta, který v roce 1973 převratem sesadil Allendeho a liberalizoval vlastnictví městských pozemků, vytlačil osadníky na periferii a dotoval nabídku, čímž vytvářel velký spekulativní realitní průmysl.

Celý svět dnes čelí podobným problémům, ale jiných rozměrů. Vysoká úroveň socio-prostorové segregace, bytová nouze v největších hlavních městech světa, které poskytují ubytování turistům, ale ne obyvatelům. Agenda socialistického města se nemůže vyhnout konfliktním tématům, jako jsou regulace cen nájmů nebo zavádění kvót, které regulují spekulativní jevy globálního kapitalismu, environmentální dopady na -města, životní podmínky jejich obyvatel, řízení spekulativních procesů a zvýšení udržitelné hustoty města.

Pandemie koronaviru ohrožuje myšlenku koncentrace a hustoty měst po celém světě a připomíná nám, že spotřeba přírodní půdy, stejně jako neohraničený růst městských aglomerací, podporovaný investičním trhem, jsou environmentální hrozbou, která dává všanc naše přežití. Střídmé užívání půdy a přírodních zdrojů vyžaduje silnou správu nad městy i globálním kapitalismem. S takovými velkými problémy se potýkala Latinská Amerika už v 70. letech a Salvador Allende věděl, jak jim čelit.

Text vyšel původně v internetovém vydání časopisu The Progressive Post (www.progressivepost.eu) 3. září 2020, vychází se souhlasem redakce

a za podpory Masarykovy demokratické akademie (www.masarykovakademie.cz).

Z anglického originálu přeložil Martin Babička.

Genaro Cuadros Ibáńez je urbanista a univerzitní pedagog, působí v chilské Nadaci Salvadora Allendeho.

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.