Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 5 > Alena Wagnerová: Algoritmus morálku nezná

Alena Wagnerová

Algoritmus morálku nezná

Slovo algoritmus jsem poprvé v životě slyšela někdy v první polovině osmdesátých let od svého tehdy přibližně dvanáctiletého syna. Ve škole dostali úkol najít společného jmenovatele čísel od nuly do desítky. Učitel jim ale vysvětlil, jak se to dělá, takže jsme daný úkol zvládli a můj syn pak spokojeně řekl, jako by mne chtěl poučit, tak vidíš, to je algoritmus. Byla to doba, kdy počítače v podnicích zabíraly ještě hodně místa a první se jako velké krabice vážící kolem dvanácti kilo objevovaly v technicky progresivních domácnostech a rodinách, k nimž ta moje nepatřila. Když k tomu ještě po několika dalších letech přibyl internet a nakonec e-mail jako pohodlná alternativa k poště, ani mně nezbylo než začít používat počítače jako psacího stroje namísto mého starého chevronu, a své články do různých redakcí už neposílat poštou, ale emailem. Také průklepového papíru už nebylo třeba a já jsem si za poměrně krátkou dobu už nedovedla představit, že byla doba, kdy jsem psala na psacím stroji nejvýš se čtyřmi průklepy a považovala to za vrchol technických možností. Že se všemi těmito vynálezy a pokrokem se zadními dvířky do mého života vloudil i algoritmus a začal mne zařazovat do různých lidských skupin se všemi z toho vyplývajícími důsledky, jsem ale netušila.

Pak jsme se jednoho dne už v tomto tisíciletí rozhodli, že na střeše našeho domu instalujeme fotovoltaiku. K tomu jsme ale potřebovali úvěr. Protože úroky se tehdy pohybovaly mezi dvěma až nanejvýš třemi procenty, s optimismem jsme se vydali k naší spořitelně. Všechno probíhalo v přátelské atmosféře až do okamžiku, kdy došlo na výši úrokové míry. Úředník se zahloubal do svého počítače a pak nám sdělil, že vzhledem k našemu rankingu nám nemůže nabídnout nižší úrok než tři procenta. Tento špatný ranking, tedy naše umístění v tzv. žebříčku úspěšnosti, byl toho rána dán tím, že zatímco z našeho účtu byly už realizovány platby, příjmy vyrovnávající schodek přibližně sta eur ještě nebyly připsány. Samotnému úředníkovi to bylo sice trapné, ale změnit na tom nic nemohl, protože nerozhodoval on, ale počítač.

Před takovými patnácti lety by se byl v podobné situaci usmál a řekl: „No, zrovna sice máte na kontě malé minus, ale to se vyrovná během příští hodiny a já vás přece znám a vím, jací spolehliví klienti jste,“ a byl by nám beze všeho výhodnější úrok „přiklepl“. To ovšem už říct nemohl, ne proto, že podobní úředníci mezitím vymřeli, ale on, stejně jako my, byl vázán na úsudek a rozhodování dané algoritmem, který nezná nic jiného než ano nebo ne, a tím vlastně do našeho jednání i myšlení znovu zavádí manicheistické způsoby, které znají jen dobro nebo zlo, přičemž pravda a lež se stávají zaměnitelnými kategoriemi podle toho, zda té či oné straně vyhovují, jak nám to denně předvádí Donald Trump. Algoritmus je totiž jen přesný návod či postup, kterým lze vyřešit daný typ úlohy, teoretický, ne morální princip řešení problému. Takovým daným typem úlohy může být i přijetí vhodného zaměstnance podle tzv. scoring systému, čímž na základě udaných statistických dat lze udělat závěr, který z uchazečů se pro dané místo hodí. Výjimeční uchazeči ovšem tímto sítem statistického průměru neprojdou. Jedním z důležitých aspektů algoritmického myšlení na masové úrovni, na níž je praktikováno např. i v reklamě, je totiž vylučování těch, kteří jsou statistickými daty určeni za nevhodné. Přeneseno do obecného myšlení to může znamenat i vylučování určitých menšin ze společnosti. Nebo i jiných názorů z debat, jak jsme toho dnes svědky, protože výjimky běžný algoritmus nezná. Především se ale jedinečné lidské individuum masovým používáním řešení různých problémů na základě vybraných statistických dat ztrácí z dohledu, a tím mizí i zodpovědnost osobní a morální. Je totiž rozdíl, jestli si podle algoritmu odpovídajícího postupu budu vařit brambory, nebo rozhodovat o budoucnosti druhých.

Alena Wagnerová

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.