Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 5 > Alena Zemančíková: Jídlo v Krakově

Theatrum mundi

Alena Zemančíková

Jídlo v Krakově

Jídlo je v Polsku téma: píše se o něm, mluví se o něm, potraviny jsou i politické téma. Polské potraviny jsou téma i v Česku, když se zjistí, že dodávka masa nebo kuřat neprošla náležitou veterinární kontrolou. Když před Velikonocemi není dost českých vajec a supermarkety nabízejí polská, cítíme se ošizeni, podobně v případě polských brambor nebo jablek. Polské máslo je v našich obchodech levnější než máslo jihočeské: v čem je horší? V ničem, mohu zodpovědně prohlásit.

Mám to štěstí pobývat delší čas v Krakově a stravovat se tu, nakupovat polské potraviny a obcházet zdejší „mleczne bary“ a jiné četné provozovny levného stravování. Mohu taky zajít na trh, kde člověk za normální ceny dostane všechno, co si jen může přát, včetně hříbků, brusinek, malých „polských“ švestek a veškerého možného masa, sýrů a pečiva. Domů chodím kolem stánku se zeleninou, kde mají všechno, včetně listového špenátu, petrželové nati, pažitky a kopru, krásně vystavené, čerstvé a za normální ceny. Míjím také pekárnu, kde se peče několik druhů chleba – jejich názvy a složení jsou vypsané na výloze, z pekárny se line vůně. Polské jídlo a potraviny jsou kvalitnější a jsou prodávány s mnohem vyšší kulturou než u nás, s osobním přístupem.

Jídlo si do titulu dala i inscenace Divadla Juliusza Slowackiego v Krakově, kterou hraje činoherní soubor na komorní scéně MOS (Małopolski Ogrod Sztuki). Budova z roku 2012 na Starém městě stojí naproti univerzitní knihovně, v horním patře je experimentální scéna, ve sklepě artové kino. Tam jsem viděla inscenaci trojice Napiórkowski / Szyngiera / Wlekły Jedzonko, což nedokážu přeložit, protože čeština slovo jídlo nezdrobňuje, aniž by se změnil slovní základ.

Rámcem inscenace je oslava dědečkových narozenin, hostitelkou je jeho dcera, dobře situovaná elegantní dáma, a u stolu se sejdou tři generace. Na první pohled je vidět, že večeře se nebude skládat z obvyklých chodů. Přijdou i vnučky se svými partnery, jedna nejí nic a druhá přinese několik lahví vína a sommeliersky nad nimi řeční. Oslavence nechají lahůdky, kdy se předkládají nejrůznější rafinované směsi, chladným, sám taky sedí u stolu v teplákách a klidně uprostřed hostiny odejde k vedlejšímu stolku kouřit. Ve chvíli, kdy na stůl přijde speciálně ekologicky odchované kuře, vtrhnou na scénu fantasmagorické vize, debata nad klecovým chovem se změní v přízračný tanec. Pečené kuře je zkonzumováno, otevře se nová láhev, vnučka znalecky vylíčí její kvality a z ledničky se nese další mísa.

Vidíme, že vybrané a ekologicky čisté potraviny jsou jenom pro někoho, že to je snobská móda dobře situovaných kruhů, které by běžně prodávané „jídlo pro všechny“ nevzaly do úst. Přítel jedné z vnuček vypráví o tom, jak geneticky upravené obilí pomáhá nasytit Afriku, pomocí projekce píše složité organické vzorce a spokojeně ujídá pohankový tatarák. Dojde i na alkoholickou zpověď hostitelčiny sestry.

Po velkém zpěvním čísle, kdy jedna z mladých hereček provádí akrobatické kousky v průsvitné „zeměkouli“, se oslavenec vzdálí a vrátí se ve společenském obleku a bílé košili s kravatou. Hostitelka přinese další chod, steak ze zvláštního hovězího masa, prorostlého tukem, který se při pečení rozplyne, je to nepředstavitelně drahé a moc dobré. Všichni jedí, i vnučka vegetariánka, i ta, která hubne. Otec s obřadně uvázaným ubrouskem pod bradou při jídle vypráví, jak v haličské vesnici u Lvova, odkud pochází, zažil hladomor, vypráví do všech drastických podrobností včetně kanibalismu a během jeho vyprávění všichni jedí to výborné maso. Hostitelčina sestra dostane hysterický záchvat smíchu a otec stále vypráví o umírajících dětech na Ukrajině a poklidně krájí sousta na talíři.

Když scéna skončí, hostitelka, štíhlá elegantní dáma v krásných šatech a lodičkách, řekne: dejte si přece ještě, podívejte, kolik toho zbylo. Dojde i na šlehačku.

Jako by už nebylo co Źdodat, když se ve dveřích v zadním prospektu objeví obrovská vycpaná jahoda jako z nejpokleslejšího dětského muzikálu, nemůže projít dveřmi, jak je velká. Mimořádně štíhlý herec, do ní nastrčený, pronáší „popíračskou“ řeč o tom, že první geneticky upravené potraviny se konzumovaly už v pravěku, plete dohromady mendelovský proces křížení s metodami, o kterých dříve mluvil mladý vědec. Vycpané tělo olbřímí jahody herci jen překáží, je jasné, že takto hypertrofovaný plod není k ničemu. A teprve teď je konec. Na scéně zůstává stůl, který vypadá jako krajina po bitvě.

Autorská inscenace, jejíž scénář je složený z různých publicistických i dokumentárních materiálů, je efektní jevištní esejí o přesyceném městském člověku, který má, na co si vzpomene. O tom, jakou cenu ve skutečnosti má jídlo, zahrneme-li do ní i globální ekologické škody z velkokapacitních chovů a intenzivních způsobů pěstování plodin. Režisérka servíruje výstupy nejrůznější povahy – omšele televizní, dryjáčnicky reklamní, popkulturní, stand up číslo, nechybí ani přednáška: jako by nosila chody na stůl. Pro mě nejpůsobivější však byla klasicky činoherní scéna oslavencova drastického vyprávění, které nikoho nezajímá a nikoho od konzumace neodradí, jen v části společnosti působí hysterii.

Inscenace měla mít premiéru v květnu, kvůli epidemioŹlogickým opatřením ji divadlo uvedlo 8. září. Viděla jsem první reprízu.

Text vznikl s podporou Visegrádského mezinárodního literárního fondu.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.