Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 1 > Úvodem > Václav Žák: Máme prezidenta

Václav Žák

Máme prezidenta

Václav Klaus byl zvolen desátým prezidentem, počítáno od založení Československa, druhým prezidentem České republiky. Byl zvolen těsnou většinou: potřeboval 141 hlasů, získal jich 142. Pro většinu pozorovatelů to bylo překvapení. Očekávali, že KSČM nebude ve třetím kole třetí volby Klause volit a otevře tím cestu ke čtvrté volbě, v níž by se měl najít kandidát, kterého by spolu s vládní koalicí mohla podpořit i KSČM. To se ovšem nestalo: většina zástupců KSČM hlasovala pro Václava Klause, spolu i s poslanci vládní koalice. Václav Klaus posléze poznamenal, že si je jist, že ho volili zástupci všech politických stran. Z toho ovšem plyne, že volba byla důkladně předjednaná. Za jakou cenu, uvidíme během několika měsíců.

Václav Klaus se během prezidentské volební kampaně choval bezchybně. Od počátku začal hrát roli Otce vlasti, zcela změnil svoje chování. Místo polarizujícího politika, nemilosrdně drtícího soupeře, se objevil laskavý, smířlivý profesor. Nemá smysl dopředu tvrdit, že to je jen maska, která hned po volbách spadne. Klaus je hráč, který dokonale přizpůsobuje své chování roli, již hraje. Chce-li obstát v roli prezidenta, nesmí se chovat jako předseda ODS, a jistě to ví.

Otázkou spíš zůstává, co se bude dít za scénou. Český prezident má unikátní ústavní postavení: není odpovědný z výkonu své funkce, odpovědnost za něj nese vláda. Přitom k řadě svých aktů nepotřebuje od vlády souhlas. Takové ústavní uspořádání, které ve světě nemá obdoby (a neexistovalo ani za první republiky), vytváří velký prostor, aby prezident aktivně zasahoval do výkonu exekutivy. Česká ústava prostě nepředpokládá, že by prezident nepatřil k vládní většině.

Prezident např. smí navštěvovat schůze vlády, může žádat ministry o zprávy, může diskutovat s celou vládou. Stejně tak smí kdykoliv promlouvat v parlamentu. Ovlivňuje obrovské množství klíčových funkcí ve státě. Teď se např. bude volit na deset let osm z patnácti soudců Ústavního soudu, včetně jeho předsedy. ÚS je nesmírně důležitou a mocnou institucí. Doteď trpěl tím, že tam mnoho soudců, kteří by byli skutečně ústavními soudci, nebylo. V dané situaci lze očekávat, že nominace budou politické a odbornost bude zase tiše plakat v koutku.

Vůbec, vliv prezidenta na soudnictví je obrovský: jmenuje všechny čelné představitele soudní moci. Vezmeme-li v potaz, že Václav Klaus vždy obhajoval transformaci devadesátých let, je zřejmé, že nebude chtít do vedoucích pozic jmenovat soudce, kteří mají zájem na stíhání kriminálních deliktů z té doby. Často přece mluvil o tom, že se jedná o "kriminalizaci podnikání".

Zahraniční politika se také může stát předmětem sváru. Václav Klaus měl na mnoho důležitých zahraničněpolitických otázek jiný názor než spojenci v EU nebo v NATO. Vzpomeňme třeba na bombardování Srbska nebo na chystaný zásah v Iráku. Ovšem lze pravděpodobně věřit tomu, že se jako prezident vysloví pro vstup republiky do EU. Referendum nejspíš dopadne dobře a prezident si ho bude moci přisvojit a udělat z něho vlastní úspěch.

Prezident má nárok na sto dní hájení stejně jako vláda. Na kategorické soudy je dost času. Snažili jsme se pouze ukázat rizika, jaké volba prezidenta vyvolala. Bohužel, i ze zběžného pohledu vyplývá, že pravděpodobnější je destabilizace politiky v období, které je mimořádně citlivé: válka s Irákem je na spadnutí, čeká nás referendum a země potřebuje udělat důkladnou finanční reformu. Spíš se zdá, že volba Václava Klause předznamenává pokus o mocenský zvrat v ČSSD a nastolení velké koalice s ODS. Pokud by se to stalo, snaha očistit českou ekonomiku od korupčních vazeb by se na mnoho let zastavila.

O autorovi - Obsah čísla 1/2003


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.