Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 1 > Ohlasy a glosy > Dagmar Vaněčková: Loučení s Janou Neumannovou

GLOSY

Dagmar Vaněčková

Loučení s Janou Neumannovou

Ve Vídni zemřela 15. prosince 2002 po dlouhé nemocí ve věku sedmdesáti let historička a rusistka Dr. Jana Neumannová. Až koncem ledna mne dostihlo úmrtní oznámení od syna, který žije v Londýně. V rodině jsme ji mezi sebou jmenovali "malá Jana", abychom ji odlišili od mé přítelkyně vyššího vzrůstu, Jany Seifertové, pro nás tedy "velké Jany". Drobná postavou, ale nepřehlédnutelná energií, sebevědomím, osobitou ironií i bohatými znalostmi a životními zkušenostmi byla Jana Neumannová. Narozena v rodině předního ideologa a funkcionáře Gustava Bareše, strávila válečná léta v moskevské emigraci v pověstném hotelu Lux pro mezinárodní prominenci. Naučila se dokonale rusky, studovala historii, filosofii. V tradici rodičů a pravděpodobně i z přesvědčení byla členkou KSČ. Jejím mužem se stal Stanislav Neumann mladší z jiné komunistické dynastie - jeho otec byl herec Národního divadla a děd básník Stanislav Kostka Neumann.

Poznala jsem ji až mnohem později, v časech disentu. Srpnová invaze a normalizace, ztráta dosavadních idejí zasáhly Janina muže natolik, že Stanislav Neumann mladší dobrovolně odešel ze života. Jana musela už kvůli synovi přežít. Rozešla se s ideologií předků i se svou vlastní hodnotovou orientací. Nějaký čas se jí dařilo živit se tlumočením a překládáním z ruštiny. Po podpisu Charty 77 tyto možnosti ztratila. Nicméně za ztížených podmínek pokračovala v překladech pro samizdat i exilové edice. Jen co já vím, podílela se na českém překladu gigantického Souostroví Gulag, překládala rovněž Naděždu Mandelštamovou. V roce 1980, kdy odcházelo do exilu nejvíc chartistů, odjela do Rakouska i Jana. Večer na rozloučenou uspořádala katolická disidentka, matka deseti dětí a pozdější poslankyně Federálního shromáždění Marie Kaplanová. Z pamětí Jaroslava Seiferta předčítala Vlasta Chramostová. Krátká kapitola o tom je v knize mého muže Z deníku chartisty. Ten také Janu Neumannovou vybavil do světa svým klukovským prakem, prý aby se v cizině nebála a mohla se ubránit. On od ní dostal dlabanou dřevěnou lžíci, upomínající na titul románu Jiřího Weila. Janin syn byl po absolutoriu DAMU členem souboru Ypsilonky, ale po čase i on zvolil emigraci. SIýchali jsme ho v českém vysílání BBC.

V exilu se Jana věnovala překladům a patřila k prostředí kolem Listů, účastnila se večerů v Klubu Čechů a Slováků i akcí vídeňské odbočky Společnosti pro vědy a umění. Kvůli pracovnímu vytížení a zčásti i určitým názorovým rozdílům jsme se vídaly stále řidčeji. Po převratu Jana sice zajížděla do Prahy, setkávala se s přáteli z minulosti, pokud ještě žili, ale zůstávala dál věrná Vídni. Poslední roky žila vlastní volbou v osamění a zřejmě tak i zemřela. Na můj telefonický vzkaz před několika lety se neozvala, a tak cítím výčitku, že jsem se o ni víc nezajímala.

O autorce - Obsah čísla 1/2003


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.