Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 3 > Ohlasy a glosy > Karel Hrubý: Pestrost lidského rodu

Karel Hrubý

Pestrost lidského rodu

Otázky po tom, co je motorem celosvětového dějinného vývoje, co je podstatou civilizačních rozdílů, co dává lidem jednotlivých civilizací životní smysl, si kladli makrosociologové už dávno. Max Weber, Pitirim Sorokin nebo anglický filosof-historik Arnold Toynbee - abychom jmenovali zástupně alespoň několik z těchto "makroautorů" - vytěžili ze svých studií parametry, které při srovnání jednotlivých společností pomáhají odkrývat podstatné odlišnosti jednotlivých civilizačních okruhů.

V letech ideologického monopolu marxismu-leninismu, kdy pro celý svět se měl uplatnit jen jediný, státem autorizovaný výklad, byly ovšem jejich spisy nežádoucím čtením. Je zásluhou Jaroslava Krejčího, profesora univerzity v Lancasteru (Velká Británie), že se k dané problematice vrací, její parametry novým studiem upřesňuje a především kreativně obohacuje. Zejména pokus paradigmatického vyjádření socio-kulturních rozdílů mezi jednotlivými civilizacemi, který umožňuje pochopit jejich rozdílnou duchovní podstatu a vývoj v minulosti i v přítomnosti, poskytuje hlubší pohled na multikulturní obraz našeho světa, než ho známe odjinud.

Českému čtenáři, který vyrůstal či zrál v období, kdy marxismus zdůrazňoval materiální stránku bytí jako základnu určující vývoj společnosti (kdežto vědomí, ideje, politické, právní i kulturní výtvory měl za druhotné, na základně závislé), bude tato kniha užitečným upozorněním, že v dějinách jednotlivých civilizací našeho světa se projevuje závislost spíše obrácená: v obdobích transformace společnostních soustav je to vždy myšlenková reorientace, zejména změna myšlení a hodnotové orientace oněch vrstev, jež lze nazvat kulturní elitou, co zahajuje změnu. To neznamená, že tu mezi socio-ekonomickými strukturami a socio-kulturními formami a obsahy není vzájemný vztah; nelze jej však chápat jednostranně, nýbrž jako vzájemnou zpětnou vazbu, jímž se zmíněné jevy navzájem ovlivňují. (str. 18).

Podnětem ke studiu civilizací byl autorovi odvážný pokus anglického historika Arnolda Toynbeeho o koncepční interpretaci světových dějin. Novějšími poznatky a dalším samostatným studiem však Krejčí tento pojem podstatně modifikoval a dále rozvinul. Civilizace pojímá jako sociálně-kulturní konfigurace, které se navzájem liší svou hodnotovou strukturou, sociálním stylem, specifickým viděním světa a s tím souvisejícími základními institucemi, protagonními vrstvami a symboly: Z hlediska dlouhodobého vývoje je sociálně kulturní dimenze stěžejním prvkem směru vývoje, ona je mentálním a emočním rámcem způsobu uvažování a hodnocení, což je základní podmínkou orientace lidské činnosti, jakož i poznávací schopnosti člověka (str. 235). Charakteristice duchovního jádra jednotlivých civilizací již dříve věnoval práci Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář (anglicky 1993, česky 1996), v níž klíč k pochopení sociálně-kulturní plurality lidstva spatřuje především v rozdílném pojetí smyslu života a postoje ke smrti. V této knize uvádí tuto tematiku do souvislosti s politickým vývojem.

Civilizace jako socio-kulturní konfigurace s odlišným zaměřením života člověka nejsou ovšem jedinou formou kategorizace společnosti v její globální perspektivě. Při pohledu soustředěném více na politické a ekonomické aspekty života jsou užitečné i pojmy obecně užívané pro určité společenské systémy jako kapitalismus, socialismus nebo feudalismus: Tyto pojmy označují základní společnostní formace z hlediska výrobního způsobu, definovaného distribučním klíčem majetku, práce a jejich výnosu (str. 95).

Patří sem i forma distribuce moci a zápas o ni, který probíhá jak v rovině horizontální (mezi těmi, kteří se podílejí na moci), tak vertikální (tj. mezi těmi, kteří chtějí získat některé přednosti dosud jim upírané). Tyto struktury nazývá autor sociálními formacemi a v jejich rozboru jde cestou metodicky blízkou Maxu Weberovi. Zatímco jednotlivé civilizace jsou jedinečné dějinné jevy, které mají svůj vznik a zánik, označují sociální formace typy společenského uspořádání, jehož prvky se vyskytují, často i opakovaně, v různých dobách na různých místech (a tedy v různých civilizacích).

Zajímavý je autorův pohled na revoluční změny civilizačního paradigmatu. Už ve své úspěšné knize Great Revolutions Compared z roku 1983 podrobně rozebral předpoklady, faktory i jednotlivé fáze revolucí především na evropské půdě (husitská, anglická, francouzská, ruská). Přidal k nim také analýzu revoluce v Turecku a v Číně. V roce 1992 vyšel tento rozbor také česky (Dějiny a revoluce, Naše vojsko, Praha). V Postižitelných proudech rozlišuje revoluce s nadnárodním dosahem (Francie, Rusko, Čína) od revolucí a transformací lokální povahy, které pohnuly jen vlastní zemí. Sem zařazuje vedle Turecka nově také Írán, Japonsko a Mexiko.

Zejména revoluce s nadnárodním dosahem mají mnohé rysy shodné. Ani v jednom případě nebyli revolucionáři jednotní, i když výbuch revoluce byl nesen širokou koalicí různých směrů. Ve všech revolucích následoval boj o moc, po němž zpravidla přišla revoluční diktatura jedné skupiny a po ní v dlouhém časovém odstupu a po mnoha zvratech vyústění zhruba na středové pozici mezi soupeřícími směry.

Jaroslav Krejčí ve své nové knize shrnuje a doplňuje své dřívější poznatky ze studia dějin civilizací a podává tak systematický obraz multikulturního světa s jeho historickými kořeny i soudobými problémy, šancemi i nebezpečími. Na rozdíl od spíše politicky apelujícího, ale ne zcela vědecky podloženého Huntingtonova varování před střetem civilizací (v němž významnou roli má mít civilizace islámská) dospívá Krejčí k mnohem diferencovanějšímu pohledu. Přes mnohá napětí a možné konflikty je třeba vidět i šance, které současná situace nabízí.

Mezi civilizacemi dochází také ke sbližování - jak technickému, tak kulturnímu. Filosofie lidských práv se dnes promítá v řadě mezinárodních deklarací. V některých civilizacích (nejvýrazněji v indické) již se zřetelnou námahou zápolí domácí tradice s evropskou koncepcí občanské rovnosti a lidských práv. U jiných naproti tomu naráží na odpor - jejich prosazování se považuje za zasahování do národní suverenity. Pro radikálně teocentrické paradigma islámu, pro psychocentrické (na reinkarnaci soustředěné) paradigma hinduistů a buddhistů stejně jako pro kratocentrické (na moc soustředěné) paradigma Číny se jeví západní antropocentrismus individuálně pojatých lidských práv jako ohrožení jejich identity (str. 484).

Představitelé některých nezápadních civilizací se proto zdráhají recipovat socio-kulturní prvky západní civilizace, současně však musí čelit přitažlivosti zemí, do nichž jejich vlastní občané stále hojněji emigrují. V islámském světě je to ještě složitější: zatímco etika islámu koncepci lidských práv v zásadě nevylučuje, pro islámské právo (šaríu) je velkou překážkou. Podřízení institucí moderního státu náboženskému establishmentu, což prosazují fundamentalisté, není ovšem jediným modelem vývoje islámského světa. Symbióza moderního světského státu (většinou v různé míře autoritativního) s výraznou oddaností islámu, je dosud daleko nejpočetnější alternativou.

Ve většině islamistických států - podobně jako v jiných civilizačních oblastech - dochází také ke střetům spíše vnitřní povahy. Potenciální konflikty přecházejí stále výrazněji z horizontální (mezicivilizační) polohy do polohy vertikální: pozápadnělé vrstvy, což je obvykle podstatná část kulturní elity, se střetávají se zastánci domácích tradic, kteří dosud mají silnou oporu v širokých vrstvách obyvatelstva. Cesta k dorozumění je však stále ještě otevřena.

Přestože v životě a proměnách civilizací je zachycen vývoj lidstva přes hranice několika tisíciletí, je poslání Krejčího knihy velice aktuální. Osvětluje problém multikulturalismu našeho světa, postavení ženy v rámci jednotlivých civilizací, nebezpečí i šance globalizačních tendencí, celosvětový problém migrační, postavení menšin atp.

Pro českého čtenáře je tento pohled do širého světa nesporně přínosem: osvobozuje od svodu posuzovat všechno jen pod zorným úhlem po léta šířených ideologických předsudků, téměř "vrozeného" eurocentrismu a ošidného metru vlastního domova. Pestrý svět civilizací vyžaduje diferencované vnímání a hodnocení.

Jaroslav KREJČÍ, Postižitelné proudy dějin (Civilizace a sociální formace, struktury a procesy, kultura a politika, revoluce a renesance, náboženství, národy a státy). Praha, SLON 2002 jako 23. svazek ediční řady Studijní texty. 563 str. s četnými tabulkami a 16 barevnými mapami. Cena neuvedena.

Obsah čísla 3/2003


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.