Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Úvodem > Jiřina Šiklová: Pár poznámek k tématu Vlast

Jiřina Šiklová

Pár poznámek k tématu Vlast

Pojem vlast a vlastenectví má stejný etymologický základ a říci o sobě, že jsem vlastenec či vlastenka, není určitě nic trestuhodného. Přesto se toho slova bojíme, skoro se stydíme přiznat se k vlastenectví či hrdosti na vlastní národ.

V poslední době se hodně diskutuje o odsunu Němců. Studenti, jako by tušili, co asi je správné dnes říkat, opakují, jaký to byl zločin, nehoráznost, jako bychom byli v kontextu Evropy úplnými barbary. Při sledování diskusí o Centru proti vyhánění, které snad by mělo být někde ve střední Evropě vybudováno, jsem si uvědomila (věděla jsem to, ale vědět a znát je něco odlišného od uvědomit si), že vyhánění obyvatelstva, národnostní nebo náboženská homogenizace určitého prostoru, které se dnes říká etnické čistění, patří bohužel nerozlučně k evropských dějinám. Jen během první poloviny dvacátého století, jak je jasné z dějin genocid, bylo v Evropě násilně transportováno skoro sedmdesát milionů lidí. Takové přemísťování bylo základem Eichmannova působení, vyhlazování pak bylo druhou fází téhož pojetí "řešení národnostních otázek". S hodně vysokou mírou nadsázky je možné říci, že vyhlazování a plynové komory byly nouzovým řešením - ti, co zorganizovali přemístění, nevěděli pak, kam přesídlené umístit. Tak je zabili. Když v roce 1915 vyváželi Turci Armény z jejich domovů, což je považováno za první genocidu v moderní době, neměli v úmyslu je zabít. Ale stalo se - během transportu.

Na jedné straně je pojem kolektivní vina popírán, na druhé se nám jako Čechům vytýká, že dostatečně nereflektujeme svoji vinu (opět: kolektivní, že?) na odsunu Němců z pohraničí a ani vinu nedávnou - tedy podíl na zločinech komunismu.

Méně si uvědomujeme, že v Německu se začalo vážně hovořit o zločinech nacismu až ve druhé polovině let šedesátých, tedy dvacet let od konce války. A v bývalém východním Německu? Tam se tato sebereflexe teprve nyní rychle dohání. Od pádu bolševiků to bude teprve čtrnáct let, a otevřeně se o odsunu, bez ideologických bariér daných komunisty, může hovořit také teprve od začátku let devadesátých. Proto bych nebyla na nás tak tvrdá a nenutila bych lidi k masochistické sebekritice.

Nejsme o nic horší než ostatní národy z téhož okruhu.

O autorce - Obsah čísla 4/2003


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.