Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Odjinud > ODJINUD: Na obranu Pražského jara

Łukasz Kamiński, Tygodnik powzsechny

Na obranu Pražského jara

K 35. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa

Během intervence v Československu nedošlo k ozbrojeným bojům. Společenský odpor však trval překvapivě dlouho a přinesl víc obětí než všechny protesty v Polské lidové republice, červnem 1956 počínaje a výjimečným stavem konče. Zardoušení odporu Čechů a Slováků a "normalizace" vedly k vnitřnímu zhroucení společnosti. Proto bylo Československo jedním z posledních států střední Evropy, kde padl komunismus.

Československé změny z jara 1968 nebyly typickou krizí komunistického systému. Reformy byly zaváděny "shora", a nikoliv v důsledku společenského tlaku. Teprve vstup vojsk Varšavské smlouvy mimořádně aktivizoval společnost, která kladla interventům všeobecný odpor. Ten nabyl bezprecedentních rozměrů. V prvních týdnech zahrnoval nejen téměř celou společnost, ale také většinu státních struktur, ba i stranického aparátu. Odpor byl tak silný, že se nepodařilo uskutečnit záměr dosadit nové stranické a státní vedení,"normalizace" situace pak trvala mnohem víc než rok.

*

V jednom z podniků v pražských Vysočanech začal 22 srpna v utajení před sovětskými vojsky XIV. mimořádný sjezd KSČ. Této bezprecedentní události se zúčastnila většina delegátů, zvolených demokratickou cestou. V prvních dnech po vstupu vojsk Varšavské smlouvy se zoufalství společnosti Československa obrátilo částečně proti občanům států, které se invaze zúčastnily. Turisté pobývající v ČSSR byli předměty slovních útoků, lidé poškozovali jejich auta a plivali na ně. Brzy však pochopili, že obyčejní lidé neodpovídají za rozhodnutí komunistických diktátorů. Obrovské úsilí stála snaha informovat společnosti Bulharska, Polska, Maďarska a SSSR o skutečném průběhu událostí. Češi a Slováci spoléhali na to, že se jim podaří vyvolat akce solidarity, které donutí "varšavskou pětku" ke stažení. V jednotlivých jazycích byly vytištěny statisíce letáků. Lidé je dávali projíždějícím turistům, vysílali balony a poštou, pašovali ve vlacích odjíždějících z Československa. Byla zaznamenána dokonce zásilka propagandistických materiálů pomocí - poštovních holubů.

Polská bezpečnost zvlášť ostře sledovala četné snahy pašovat do PLR "Głos Ludu", orgán - severomoravského KV KSČ, vydávaný v polštině. To byl důsledek skutečnosti, že polská menšina Těšínského Slezska se aktivně zapojila do obrany výdobytků Pražského jara. Proto mělo mnoho předních menšinových aktivistů zákaz vstupu do PLR.

Po podpisu tzv. "moskevských protokolů" odpor značně zeslábl. Když však v říjnu začaly kádrové změny a zostřování zákonů, vynucené Moskvou, lidé vyšli znova do ulic.

*

Dne 21. 8. 1969 v desítkách měst vyšly do ulic statisíce lidí. Vyrostly barikády, vypukly těžké pouliční boje s Veřejnou bezpečností, StB a armádou. Zahynulo přinejmenším pět lidí, několik desítek bylo raněno, přes dva tisíce uvězněno. Demonstrace z 21. 8. 1969 byly posledním akordem masového odporu společnosti proti okupaci země. Několik let ještě existovaly poměrně početné opoziční skupiny, působící především ve studentském prostředí a mezi mladými dělníky. Soustavně je však rozbíjela StB.

*

Za svůj postoj zaplatila společnost Československa obrovskou cenu. Hodně přes sto zabitých, tisíce raněných, značné materiální ztráty jen otvírají tuto smutnou bilanci. Do roku 1974 bylo za "protistátní činnost" odsouzeno přes tři tisíce lidí. V letech 1969-1971 se Československem přehnala největší čistka v poválečných dějinách komunistického tábora.

Když se devět let po srpnu 1968 objevila opoziční Charta 77, z milionů obránců Pražského jara ji podepsalo sotva několik set. Češi a Slováci vyšli do ulic svých měst teprve v polovině listopadu 1989 - deset měsíců po zahájení "kulatého stolu" v Polsku, dva týdny po pádu berlínské zdi! Tentokrát chtěli mít jistotu , že demokratické změny jsou neodvratné.

Autor (1973), dr., pracuje v Historickém ústavu Vratislavské univerzity. Původní obsáhlý text jsme podstatně zkrátili zejména o faktografické pasáže. Přeložil -vb-

TYGODNIK POWSZECHNY. Katolickie pismo społeczno-kulturalne 25/2003

Obsah čísla 4/2003


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.