Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 5 > Svět v pohybu > Dagmar Vaněčková: Islandské dojmy, fakta, mezihry

Dagmar Vaněčková

Islandské dojmy, fakta, mezihry

Je to drzost, popisovat dojmy pár dnů? Z paměti ale nelze vymazat vzpomínky na mnohotvárnou krajinu, střídmě barevnou, rajskou i pekelnou, v níž lze poznat vodní živel ve všech známých, mimořádně velkolepých podobách a také vidět, slyšet a čichat vření z nitra země.

Z letiště Keflavík (jména i u nás známého vojenskou základnou USA) lemuje cestu do hlavního města Reykjavíku půda veskrze kamenitá. Teprve ve vnitrozemí se objeví pásy zeleně, ponejvíce mechů, lišejníků a kapradí, oživené drobnou květenou vřesu. Vlivem drsného klimatu, mírněného Golfským proudem, je jen skromně přítomna flora. Z fauny je hojné ptactvo, třeba i tak bizarní jak papouščí potápěči černého peří a pestrých zobáků (Fratercula artica); prý jsou jich tři až čtyři miliony. Z hnízd na strmých skalách vrhají se střemhlavým letem za úlovky k mořské hladině.

Jako u Třeboně pasou se na Islandu skoro všude koně, nebo spíš chlupatí koníci. Ovce by vypásly veškerou zeleň, a tak jejich počet musel být snížen asi na půl milionu. Nedá se mluvit o stádech, vidět jsou tu dvě, onde tři až pět ovcí, žádné velkochovy, ale šťastná zvířata, bez pastýřů a psů. Ovce není blbá, cestu domů si najde. Šelmy, podobně jako hadi, se nevyskytují.

Svět se politicky dělí na diktatury a demokracie, s kratší i delší tradicí. Ovšem Island si dělá nárok na první parlament světa. Už v roce 930 po Kristu se na území dnešního národního parku Thingvellir sešli na lávovém poli ctihodní muži ostrova a ustavili takzvaný Althing. Nemohli tušit, že jednoho dne bude v čele státu prezidentka. Do téže doby se datuje vznik proslulých ság a končí čas osidlování i dělení půdy. Z 11. a 12. století pochází na čtyřicet islandských ság, převážně od neznámých autorů. Althing se udržel až do roku 1800, kdy byl pod tlakem absolutismu dánského království zrušen, avšak už v roce 1843 povstal zásluhou lidového hnutí pod vedením Jóna Sirgurdssona znova. Teprve v roce 1944 se vypovězením unie s Dánskem Island stal nezávislým státem. Státní svátek se slaví 1. června.

Svobodomyslnost Islanďanů a vztah k rovnoprávnosti žen v moderních dějinách ukazuje zavedení všeobecného volebního práva roku 1915. Dnešních asi 285 tisíc obyvatel jsou především potomci Norů, Irů, Skotů. Nálezy římských mincí vyvolávají spory: donutila bouře staré Římany přistát na ostrově, anebo peníze dovezli pozdější osídlenci ve svých zavazadlech? Islandský mořeplavec Leif Eriksson údajně objevil Severní Ameriku už roku 1000.

Island patří geograficky k Evropě, ale urputná snaha o samostatnost a jinakost provází jeho historii a patrná je i na jazyku. Jeho originalitu se Islanďané snaží stůj co stůj uchovat, i pod všeobecným náporem anglicismů. Pro fax našli název simbref, přičemž simi znamená telefon a bylo svého času odvozeno od niti či vlákna.

Intermezzo I.

Už před sedmi tisíci lety byla osídlena dolnorakouská vinařská oblast Weinviertel. Poměrně vyspělou rolnickou kulturu dokazuji četné nálezy střepů, ale i nádob různých tvarů a velikostí, drobných ženských figur, možná bůžků. Nálezy uvnitř kruhových příkopů pocházejí z doby 4900?5000 let před Kristem a neliší se od podobných stop středního neolitu v Čechách, na Moravě, na Slovensku, v Bavorsku a v Sasku.

Magnetogramy odlišných půdorysů vystupují z reliéfu krajiny u šesti dolnorakouských obcí jako svědci pradávného života. Zaměstnávají nejen archeology a historiky, ale stávají se inspirací pro umělce. Výtvarnice Irena Ráčková ze Sitzendorfu (an der Schmieda) je známá i daleko za hranicemi své nynější vlasti, jako ilustrátorka například v Japonsku. Letos na jaře předvedla ve výstavních i obytných prostorách renesančně-gotického rodinného domu svou bohatou tvorbu. Malířka, kreslířka, návrhářka, keramička dovede pracovat s kterýmkoli materiálem a učit tomu i v kursech. Matka Země (Mutter Erde) patří k jejím oblíbeným, osobitě pojatým námětům. Zabývá se však i objekty mimozemskými, mystickými, které umí s velkou mírou citu a fantazie ztvárnit. Matka tří dospělých dětí, pevně zakotvená na domovské planetě, dovede se prostřednictvím artefaktů ocitnout daleko v prostoru i čase.

Jako komplikovaný jazyk se Středoevropance, tím spíš slovanského původu, jeví islandština. Čím zajímavější přírodní útvar, tím větší nesnáz vyslovit název: Jökulsárgljúfur pro lávové stěny propasti, s trochou obraznosti píšťaly obrovských varhan. Nebo na samém konci cestovní trasy město Kirkjubaejarklaustur. To pak zní lehce a příjemně Akureyri, pojmenování pro město na severu ostrova na konci hlubokého mořského zálivu, a poblíž Myvatn, v překladu bez záruky Komáří jezero. Pozornost nepřitahuje četnost jezer a komárů, určitě však vodopádů: Dettifoss, nejmohutnější evropský, se řítí do hloubky víc než čtyřiceti metrů, obklopen scenerií kaňonů. V létě dosahují jeho vodní spousty až sedmi set krychlových metrů za vteřinu. Nejhezčí je prý Godafoss, kouzelný Seljalandsfoss, šedesát metrů vysoký je Skogafoss. Přes dva široké stupně se vrhá do propasti Gullfoss neboli Zlatý vodopád.

Dvě projížďky po moři si při návštěvě Islandu nelze odpustit. Z Húsavíku na palubě nevelké plachetní lodi lze po hodinové plavbě na širém moři pozorovat velryby. Totiž jejich výskoky a dopady, až kolem voda vaří. Vzácné divadlo pro suchozemce a zásluha dobrého řemesla kapitána a kormidelníka v jedné osobě, který ví, kam loď směřovat a jak s ní točit. On, jen tak v bundičce, prostovlasý, zatímco turisti zmrzlí na kost vděčně přijímají od stevardky Malin, studentky námořní plavby z Göteborgu, šálky s horkým kakaem a skořicové pletenky.

Teprve v roce 1985 se Islanďané vzdali lovu ohrožených velryb, aby je další tři roky lovili pouze k "vědeckým účelům". Už v roce 1992 opustili mezinárodní komisi pro ochranu velryb a s několika dalšími zeměmi rozhodli o nových pravidlech lovu.

Podél četných jazyků gigantické masy ledovce Vatnajökull se doputuje k jezeru s plovoucími krami. Na souši v Jökulsárlónu posádka obojživelníku naloží turisty, hupne s nimi do vody a obratně krouží v ledové tříšti. Slavně příslovečný vrchol ledovce se doopravdy objeví na dohled a na dosah. Průvodkyně Klara drží v holých rukách čerstvě odlomený průhledný krystal ledu. Potvrzuje nám domněnku, že obojživelník je potomkem vozidel, s nimiž se americká armáda vylodila při Invazi.

Intermezzo II.

Island je nepatrnou ukázkou toho, co se ve velkém rozsahu vyskytuje na Kamčatce. Podlouhlý poloostrov mezi 50. a 60. stupněm severní šířky je chráněn vzdáleností od center civilizace a tím před davy turistů, kteří se hrnou na Island. Kamčatka si uchovává původní tvář. Vulkánů zde napočítáno 1300, nejvyšší sopka Ključevskaja dosahuje výšky 4750 metrů. Výjimečnost vyjadřuje i statut přírodní rezervace UNESCO. Gejzírů nespočet. V tundře žijí stáda majestátních losů i medvědi, obratní lovci lososů. V sopečných kráterech se našly v osmdesátistupňové vodě bakterie, o nichž vědci předpokládají, že se vyskytovaly už před čtyřmi miliardami let. Členové francouzské expedice nevycházeli při putování z údivu nad stále krásnějšími údolími. Na rozdíl od Islandu žije na řídce zalidněné Kamčatce malý počet původních obyvatel. Většinu tvoří Rusové.

Musím předpokládat, že Kamčatku na vlastní oči nespatřím. Nejsem jediná, kdo vděčně využívá možnosti poznávat prostřednictvím televizních reportáží. S Kamčatkou jsem se seznámila v pořadu Universum Rakouské televize...

Jak dosvědčuje pověstná trhlina v zemské kůře Almannagja, která se za posledních dvacet let o deset centimetrů rozestoupila, geologicky mladý ostrov spočívá na zlomu kontinentálních desek Euroasie a Ameriky. Kam paměť sahá, totiž od 9. století, sto padesátkrát vybuchly vulkány. Ojedinělý byl výbuch v září 1996 na největším islandském ledovci Vatnajökull o ploše 8400 kilometrů. Měl za následek podzemní tání s obrovským vodotryskem a záplavovou vlnou, jež strhla osmikilometrový úsek pobřežní silnice. Nepokojná sopka Hekla (1491 metrů), zvaná Brána do pekel, dala o sobě vědět několika zemětřeseními v únoru a v červnu 2000, až do 6,6 stupňů Richterovy stupnice; po několika desetiletích oživila Velký gejzír. Vysoce aktivní - i atraktivní - je sopka Krafla se svým hlavním, pekelným kráterem, lávovými poli a geotermální elektrárnou. Jak dosvědčuje výbuch z roku 1984, Krafla ve vulkanické činnosti pokračuje. Mnohé zemské tvary na Islandu jsou staré statisíce, jiné pouhých pár desítek let. Údajně před 120 až 300 tisíci lety se podmořským výbuchem připomněla sopka Pétursey.

Jestli máme něco společného s Islanďany, pak - prozatím - jméno měny. Sto islandských korun je asi 1,1 eura, tudíž asi třicet našich, za což si turista koupí možná žvýkačku, sotva pohár minerálky.

Turistické menu přijde na 14 až 25 eur, děti do pěti let mají jídlo zdarma, do dvanácti jedí ještě za poloviční cenu. K lahůdkám patří islandský losos v rozmanitých úpravách, pečené, vařené nebo uzené horské jehně, za ochutnání stojí tmavý, lehce nasládlý chléb, který se dříve pekl 24 hodin v horké zemi.

Když jsme u jídla, nutno zmínit výdělky. Sekretářka si přijde na 155 tisíc korun měsíčně. Nejnižší důchod činí 70 tisíc, ženy i muži jej mohou pobírat od 67 let. Zdravotní péče je - kromě zubařů - zdarma. Nájemné za byt o ploše 80 metrů se platí kolem 70 tisíc, osm až deset milionů stojí koupě bytu. Isladanďané nechtějí do Evropské unie, zejména kvůli rybářským kvotám a zákazu dětské práce. Při rybolovu i jinde pracují i dvanáctiletí hoši. Ostatně prázdniny trvají na Islandu tři měsíce, jinak se vyučuje od sedmi do tří. V dříve převládajícím rybářství nacházejí dnes obživu jen necelá čtyři procenta obyvatel. Hlavním zdrojem příjmů a také impulsem k modernímu rozkvětu se stal turistický průmysl a vůbec služby, v nichž pracuje na sedmdesát procent Islanďanů. Nezaměstnanost je nízká, postihuje dvě až tři procenta. Zato subvence do zemědělství jsou vysoké, jinak by se oněch osm procent Islanďanů neuživilo.

Na Islandu nenajdete železnici, kudy by také jezdila, když zemský povrch hustě jako snad nikde jinde na planetě prostupují sopečné krátery, gejzíry, vodopády, ledovce. Autobusovou dopravu provozují jen soukromníci po cestách místy všelijak hrbolatých. Na venkově bez osobního auta nejde žít. Šedesát procent Islanďanů stejně bydlí v Rejkjavíku a nejbližším okolí. Asi pět set kilometrů na severozápad leží druhé největší město, ono už zmíněné Akureyri.

Když ale člověk toho tolik nestihl! Ani vykoupat se v termální vodě Modré laguny...

O autorce - Obsah čísla 5/2003


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.