Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 1 > Kultura > Jiřina Šiklová: Za Amber Bousoglou

Jiřina Šiklová

Za Amber Bousoglou

Kdyby žil Jiří Pelikán, napsal by o Amber Bousoglou zasvěcený nekrolog on. Léta s ní spolupracoval, on v Římě, ona v Paříži v zahraničně politické redakci Le Monde. Oba pozorně sledovali vývoj v SSSR a východní Evropě, znali představitele těchto zemí a oba byli spojeni s disidenty v Československu. Byli stejně staří, Jiří Pelikán však milou Amber Bousoglou předešel.

Setkání v německém Frankenu pod vlídným přístřeším opata Anastáze Opaska, byla pro nás doma legendou. Když jsem po Listopadu byla pozvána, již jsem měla pas a výjezdní doložka byla historickým reliktem, prožívala jsem to jako zázrak a vnímala i detaily. Po vstupu do budovy mě oslovila dosti hlubokým hlasem a česky starší prošedivělá paní: "Já jsem Amber Bousoglou, já tě znám, některé tvoje jsem články překládala, tady máš ručníky a povlečení na postel. Povléct umíš, ale nezapomeň to před odjezdem zase sundat, roztřídit a zase to dát sem dolů, do vrátnice. A ty ručníky taky. A zvlášť."

Byla napůl Arménka, napůl Ruska, ale narodila se 24. října 1923 v Bruselu, žila v Mexiku, v Belgii, do školy chodila v Praze, pak zase žila ve Francii. Doma se prý mluvilo francouzsky a občas rusky, se sourozenci česky. Z Ruska její rodiče i další příbuzní emigrovali před bolševiky. Ostatní nešli tak daleko, přijali pohostinství masarykovské republiky, většinou zůstali v Praze. Tam se také vrátila po smrti manžela a těsně před druhou světovou válkou i maminka s dcerami. Šla za sestrami.

Protože měli řecké pasy - a s tím pasem i řecké jméno - přežili díky zakoupenému občanství válku v protektorátu poměrně klidně. Amber chodila do školy a naučila se perfektně česky. Hned v květnu 1945 nastoupila na francouzské velvyslanectví a pak léta pracovala pro Agence France Press.

Tak popisovala skutečnost Československa po roce 1948, až ji režim vyhostil. Zavřít ji nemohli, měla ten řecký pas. Odjela do Francie a pracovala dál pro AFP, zase sledovala zprávy z Československa a východního bloku. Stala se redaktorkou Le Monde a informovala o procesu s Rudolfem Slánským a „jeho protistátní skupinou“. Záznamy přejímaly tiskové agentury.

Věděla, co je emigrace, a samozřejmě se spřátelila s našimi exulanty. Znala se dobře s Pavlem Tigridem a jeho rodinou, později i s A. J. Liehmen a Jiřím Pelikánem a ještě později přímo spolupracovala s Karlem Bartoškem a pomáhala mu při vydávání L´Alternative v Paříži. Vstoupit do země, kterou považovala za domov, směla výjimečně, když ji někdo z francouzského diplomatického sboru "propašoval".

Pochopila změny let šedesátých, referovala o Pražském jaru a pomáhala i další vlně, těm, kteří emigrovali po roce 1968. Přela se s nimi, ale pilně spolupracovala, rozlišovala osobní a politické. S lidmi, kteří jí charakterově nevyhovovali, se prostě nebavila. Proto byla blízká jak Tigridovým, tak Antonínovi Liehmovi, Jiřímu Pelikánovi, Prečanovým a dalším a dalším. Když skončila v Le Monde a šla do penze (na odpočinku vlastně nikdy nebyla), překládala pro jejich časopisy, pro Lettre Internationale i pro L´Alternative. A zvláště se stala blízkou Anastázi Opaskovi, byla duší společenství Opus Bonum.

Jak k tomu, co prožila a udělala, stačila přivést na svět a vychovat dvě dcery, je pro mne nepředstavitelné. Jezdila po roce 1989 pravidelně do Prahy, stačila sledovat naše veřejné diskuse, a když přijela, kladla nám cílené otázky, chtěla vysvětlení. Stačím toho poměrně dost, ale její záběr byl neuvěřitelný.

Přátel měla v Československu dost a měli ji hodně rádi. Ale stačili jsme si uvědomit, za co všechno jí vděčíme a stačili jsme jí to včas říci?

Amber Bousoglou se narodila 24. října 1923 v Bruselu, zemřela 7. ledna v Paříži.

Obsah čísla 1/2004 - O autorce


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.