Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 2 > Svět v pohybu > Jiří Olič: Andílci bez křídel a bez viny

Jiří Olič

Andílci bez křídel a bez viny

Umělci často nevědí jak dál, ale nazírat na svět dětskýma očima pokládají za zvláštní privilegium a někteří také za cestu z marného hledání a nejistot. Pohled nezkažený zkušenostmi a realitou mnohdy velmi krutou se pokládá za něco mimořádného. Nic proti tomu, nic proti dětskému náhledu na svět a naivitě, která dokáže pohnout a poradit si i s mlýnskými kameny osudu.

Ale co děti, ta miloučká stvoření, přirovnávaná k andílkům? Je to různé. Řada tvůrců hovoří také o dětské krutosti a netřeba k tomu mimořádného talentu: ví se o ní všeobecně. Abychom o ní věděli, nemusíme si přečíst Goldingova Pána much, sami a z vlastní zkušenosti dobře víme o dětské krutosti, která je ve své bezelstnosti strašná. Víme, kdo shazuje ptáčkům hnízda, mouchám trhá nožičky a křídla a kočkám na ocas přivazuje pytlík s rachotícími kamínky. Je to ten milý roztomilý andílek, co ještě neumí do pěti napočítat. Ještě se k němu vrátíme. Jen to je zřejmé, že ten andílek bývá občas hotový čert!

V jedné knize pamětí se dočteme, že autor Malého Bobše neměl příliš rád děti a rád na ty nezbedníky žertem přivolával Herodese. Také je znám výrok Chandlera, slavného spisovatele detektivních románů, který prohlásil, že rád poslouchá dětské krůčky, ale jen když se od něho vzdalují. A spisovatel a kritik Connoly napsal, že dětský kočárek v předsíni znamená básníkův konec. Měl pro své tvrzení určitě celou řadu příkladů, ale nám, uvažujícím o poezii dětství, se zrovna příliš nehodí. A navíc: jsou to zajisté názory extremní, spíše provokující vtipy. Naše každodenní zkušenost není tak jednostranná a často máme co do činění právě s těmi zmíněnými andílky. Na místě je nicméně opatrnost.

To naše dítě je andílek, opakují po babičce šťastní rodičové: právě tomu andílkovi po dvacáté opakovali zákaz chodit k rybníku a teď přemýšlí, proč se už téměř deset minut nepřipomíná svým bohatýrským řevem. Vytáhnou ho ovšem, oživí a osuší a posléze se jim dostane i slavnostního příslibu nikdy nechodit k vodě, ale navíc také zvláštního poděkování ve formě vystřihovánky z docela nového ubrusu. Co udělal ten ubrus našemu neposlušnému chlapečkovi, ptají se? Na to ovšem není odpovědi. Odpovědí je zaryté mlčení a pozorování kočky, která jeví zájem o papouška v klícce. Kdo otevřel tu klec, to je strašné, ozve se za hodinu. Ale je pozdě, ta hodina by byla osudná i pro méně exotického ptáka. Náš andílek nyní kráčí mlčky obývacím pokojem, pod paží krabici Člověče nezlob se. Ale kde jsou figurky? Zdá se, že každý předmět je pro dítě výzvou k experimentu.

Co si má dítě počít v zimě, když nemůže na zahradu a pískoviště? Na jaře a v létě je opravdu všechno jiné. Stále častější jsou chvíle, kdy tento andílek nezlobí, nekřičí, neškrtá sirkami a ani nepokračuje v započatém grafitti na dveřích příborníku. Jeho mysl zcela ovládla příroda. Zadumaně chodí po zahradě a zašlapává do země broučky, s bolestným výrazem v očích, neboť broučků dnes vylezlo ven jen málo. Trhá hlavičky květů a zlobí se, že z nich nejde udělat krásná kytice. Tito andílci mají stále něco na práci, od jara do zimy a když v prosinci přinese pošťák první pohlednice s Ladovými obrázky koledníků na zasněžené návsi, dostává česká idyla svůj pravý rozměr reality, která je velice blízká a zároveň velice vzdálená.

Andělé bez křídel a bez viny jsou prostě stále mezi námi.

Jiří Olič

Obsah čísla 2/2004


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.