Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 6 > Svět v pohybu > Dagmar Vaněčková: Rakušané a svět médií

Dagmar Vaněčková

Rakušané a svět médií

Příbuzenskými podobnostmi, ale i značnými odlišnostmi, se při podrobnějším porovnání s aktuální situací u nás, vyznačuje rakouská mediální scéna. Dáno tradicí, jiným státotvorným a politickým vývojem novější doby, i z toho plynoucími vlastnostmi občanů, které pramení v přírodním a duchovním prostředí, a nemálo v nejen jazykové sounáležitosti s velkým německým sousedem.

Můj pohled na zdejší média je možná neobvykle široký: chápu je nejen jako zdroje informací z domova i ze světa, ale i hlubšího poznání, vědomostí a last but not least ovlivňování celkového životního stylu, z něhož se odvíjí i schopnost stát se kulturně všestranně vyspělým jedincem anebo pasivním konzumentem pokleslé úrovně.

Po tomto, možná pro někoho dlouhém exposé, přejdu in medias res:

Čtvrtletník PODIUM věnuje pozornost soudobé domácí i zahraniční literatuře, s důrazem na autory z Dolního Rakouska. Podobně jako některé kvalitní časopisy u nás vychází občas z úsporných důvodů v dvojčísle. Tak loňské listopadové číslo bylo celé věnováno české literatuře minulých desetiletí. Představilo 35 autorů, většinou známých jmen, z nich 7 literátek.

Obsah pečlivě připravila rakouská bohemistka Christa Rothmeier, obdivuhodně vybavená pro překlady většiny vybraných prací, v próze i v poezii. Další překlady pořídil Michael Stavaric, narozený 1972 v Brně, od roku 1979 s rodiči v Rakousku, po studiu bohemistiky a publicistiky na vídeňské univerzitě německy píšící básník a prozaik.

Ještě do nedávné doby reprezentovali českou moderní literaturu nejen v Rakousku Jaroslav Hašek, Karel Čapek, Bohumil Hrabal a zejména Milan Kundera. Zvláštní kategorii dodnes tvoří německy píšící Pražané Franz Kafka, Leo Perutz nebo Gustav Meyrink, jak v úvodu ke sborníku píše vydavatel Harald Friedl. Nejen pro PODIUM, ale i pro další rakouské sdělovací prostředky, pro politické kruhy a značnou část veřejnosti se stalo přitažlivým magnetem jméno Jiřího Gruši, samozřejmě zásluhou jeho úspěšného působení v diplomacii a zároveň nových vkladů do česko‑rakouských vztahů. Obojí však nelze oddělit od jeho zakotvení v literární tvorbě propojené s výjimečnou erudicí. Vedle jeho poetických i prozaických příspěvků se v antologii překvapivě objevuje i jméno Václava Gruši, který ve Vídni studuje dějiny umění, píše básně a věnuje se i výtvarnému projevu. Není zde možné zmínit několik desítek jmen dalších autorů, přičemž si neodpustím ty, jimž Vídeň byla nebo dosud je domovem, a to Ivana Binara a Eugena Brikciuse.

Ve zmíněném sborníku nicméně chybějí dramatici, čehož si je redaktorka vědoma, ale podle mne i básníci‑písničkáři, svého času už jednou z české kultury vyobcovaní. Přitom je Vídeň v časech jejich vyhnanství nejednou hostila a ve své vlasti mají tvůrci literárních textů jako Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vlasta Třešňák své trvalé místo. Bezesporu má však Christa Rothmeier obrovskou zásluhu o prostředkování moderní české literatury rakouským čtenářům. Svědčí o tom i četná oficiální uznání, kterých se jí v Rakousku i v České republice dostalo. Už v předchozích desetiletích se přátelila s exilovými Čechy, navštěvovala tehdy ještě protirežimní exilové akce, její vztah k české kultuře a především k písemnictví má hlubší kořeny než jen profesionální pojetí.

Občan v zajetí médií

Prý přibližně 74 % obyvatelstva nad 14 let sáhne alespoň jednou denně po jednom z 15 deníků. Nejčastěji po Neue Kronen Zeitung, s nákladem přes milion výtisků. Masově praktikovaný populismus, lidovost stylu psaní, malý formát, takříkajíc do ruky, jsou neporazitelnými výhodami listu, který se řadí k deníkům s nejvyšším nákladem ve světovém měřítku. Dlouhodobě a důkladně zpracovává veřejné mínění v zemi. Zdánlivě nestranný preferuje jak sociální demokracii, tak i FPÖ Jörga Haidera. Útočí proti Bruselu, Bushovi, válce v Iráku, zastává se výhod železničářů, penzistů, referuje o dění ve světě i doma v podobném tónu, jakým se probírají věci, třeba i v dialektu, na ulici, v hospodě, mezi sousedy a v rodině.

Ve výši nákladu a prodeji následují ­štýrská Kleine Zeitung a vídeňský Kurier. Teprve se značným odstupem se řadí renomovaná Die Presse, vlivem doby s modernizovanou tváří i obsahem a její stálý soupeř, liberální Der Standard, založený ovšem až v roce 1988. V tvářnosti i obsahu týdeníků způsobili revoluci bratři Fellnerové, za­ložením News, TV Media, Formatu, Woman a konečně i převzetím tradičně solidního Profilu. Od té doby se datuje nelítostný zápas o podíly v koláči reklam, jimiž jsou uvedená periodika namnoze přeplněná a jež odrazují náročné čtenáře.

Pro srovnání situace ve vlastnictví českých deníků může být zajímavý rakouský přehled:

Neue Kronen Zeitung – 50 % WAZ (Verlag der Westdeutschen Allgemeine Zeitung), 50 % Hans Dichand;

Kleine Zeitung – 100 % Styria Medien AG (štýrský vlastník);

Kurier – 50,49 % Raifeissen Konzern, 49,41 % WAZ, zbytek akcionáři;

Die Presse – 51 % Styria Verlag, 49 % privater Verein;

Der Standard – 51 % Oscar Bronner a Bronner­‑Privatstiftung, 49 % Süddeutscher Verlag.

Na první pohled jsou složité majetkové poměry u týdeníků, v nichž významnou roli hrají mocné skupiny WAZ‑Mediaprint­‑News­‑Konzern.

Signály z éteru

Svou profesionální úroveň si dosud drží veřejnoprávní rozhlasová stanice Österreich 1: vysílá pohotové zpravodajství, důkladné rozbory, rozhovory s odborníky, zajímavé pořady o cizích zemích s hlubšími, osobitými pohledy. Hudební program je různorodý, převažuje klasická hudba s bohatým za­stoupením českých skladatelů, také džez, hodnotný domácí a cizí folklór. Hlasatelé, hlasatelky mají v první řadě příjemný hlas, srozumitelnou výslovnost spisovné němčiny v přijatelném tempu. Moderátoři publicistických pořadů většinou nekladou naivně působící dotazy, ke svým hostům ve studiu se chovají zdvořile a nechají jim prostor k očekávaným odpovědím. (Prozatím zde neexistuje typ programu Radioforum s panem Kubíčkem z Prachatic.) Österreich 3 a regionální stanice mají výrazně vyšší poslechovost, protože vysílají zábavnou hudbu a reklamy. Jejich programy jsou přizpůsobeny úrovni místních posluchačů a především mládeže, jak velí nepsaný zákon reklamy.

Z podobné „objednávky“ vychází stále markantněji i veřejnoprávní televize se ­svými stanicemi ORF 1, ORF 2 a 3 SAT. Opožděný nástup soukromé televize a řadu let trvající bohatá nabídka programů prostřednictvím kabelu a satelitu vykonaly své. Přes neexistenci televizní supernovy soukromého původu může se veřejnoprávní televize těšit dále věrnosti svých diváků. I v její filmové nabídce nicméně převažují hollywoodské kýče, zprávy jsou zkratkovité a tudíž povrchní, reportáže a dokumenty z Balkánu bývají obvykle málo objektivní, informace z Blízkého Východu a jmenovitě z Iráku provázejí tradičně silné proarabské sympatie. Hodnotné zůstávají v ORF 2 mimo jiné přírodopisné pořady Universum, také diskuse u kulatého stolu jsou zásluhou výběru účastníků zajímavé. Technickou kvalitu příjmu obrazu má zlepšit ohlášený nástup digitální televize.

A co navíc?

Zbývá zmínit, že přítomnost původní filmové produkce není příliš častá. Samotní rakouští filmaři přiznávají, že množství a kvalita natočených filmů domácí provenience sotva snese srovnání s českou filmovou tvorbou. Proto se stále častěji uchylují k vzájemné spolupráci. Podíleli se na příklad na koprodukci filmu Želary. Rakouský filmový ústav ve Vídni disponoval v roce 2002 rozpočtem ve výši 9,6 milionů eur pro tři druhy projektů: se zaručeným úspěchem, podpůrné a začátečnické.

Konkurence internetu, mobilů s obrazovkami, sluchátkového příjmu a dalších prostředků je na mediální scéně všudypřítomná a konkurenční souboj nabývá stále vyšších obrátek v zájmu zisků a udržení přízně konzumentů.

I kniha je médium

Naštěstí zůstává kniha pro mnohé Rakušany náplní volného času. A v daném případě také podpůrným prostředkem komunikace mezi dvěma sousedními státy. Na pozvánce kromě data a místa prezentace knihy Barbary Tóth Reifeprüfung (Zkouška zralosti) asi poutala pozornost i zmínka o českém bufetu. Malý sál a přilehlé prostory paláce Trauttmansdorff ve vídeňské Herrengasse, mimochodem nedaleko Českého kulturního centra, sotva stačily pojmout příznivce knih, Budvaru a obložených chlebíčků. Většinu příchozích tvořili žurnalisté. Jejich kolegyně z deníku Der Standard představila soubor 25 portrétů někdejších maturantů z roku 1989 na vinohradském elitním gymnáziu Wilhelma Piecka. Znamenalo pro ni asi nemalé úsilí všechny protagonisty – až na jednoho – osobně zastihnout, třeba až v Los Angeles či Washingtonu, a vyzpovídat je, jak žijí, „kam to dotáhli“, jak pohlížejí na léta minulá, současnost a zítřky. Jde o osudy velmi rozdílné, poznamenané historickým zvratem, ale také rodinným původem a zejména orientací životních hodnot.

Až na některá klišé (zasněné Karlovy Vary), drobné faktické přehmaty a zejména pro české čtenáře zjednodušené nebo naopak příliš vyhrocené pohledy do minulosti (Češi se rádi zbavili nemilovaných Slováků, po roce 1968 vstup do KSČ byl následek hrozeb vůči občanům, o dovolenou se muselo žádat, lidem zbývaly slané okurky a rum) jde nesporně o zajímavý ponor do myšlení a jednání generace dnešních třiatřicátníků v českých zemích, případně žijících v cizině. Třicetiletá autorka knihy je dcerou české matky a otce Maďara, profesionálně se věnuje vnitřní politice a knihu mohla napsat po obdržení stipendia Mileny Jesenské z 80 uchazečů. Její zdařilou práci vydalo malé, mladé a ambiciózní nakladatelství Czernin Verlag, založené bývalým vydavatelem týdeníku Profil.

Vídeň, duben 2004

Dagmar Vaněčková (1933) je novinářka, stálá spolupracovnice Listů. Žije v Praze a ve Vídni.

Obsah Listů 6/2004


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.