Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 3 > Kultura > Libuše Rudinská: Moc dokumentu je nepatrná

Libuše Rudinská

Moc dokumentu je nepatrná

Existuje něco jako česká škola dokumentární fotografie, sociálního dokumentu?

Něco jako škola dokumentární fotografie vzniklo v Čechách a na Slovensku někdy v šedesátých letech. Tehdy byli mladí autoři jako Josef Koudelka, Markéta Luskačová nebo Viktor Kolář inspirováni Cartier‑Bressonem a agenturou Magnum. V té době ještě existoval ideál, že obrazové svědectví dokumentární fotografie může nějak ovlivnit dění ve světě, jako se stalo například s fotografiemi Williama Eugena Smitha z vesnice Minamata v Japonsku, kde došlo k ekologické ­katastrofě. Spousta lidí ochrnulo nebo se narodilo poškozených na následky otravy rtutí. Fotografie pomohly vysoudit na chemické společnosti odškodné pro oběti katastrofy. Díky mýtu o moci dokumentární fotografie podléhalo a dosud podléhá její fascinaci spousta fotografů po celém světě. Dnes už ale těžko lze hovořit o nějakém trendu nebo ­škole dokumentu. Televizní média a nástup digitálního obrazu potřebu po obrazovém svědectví v klasické podobě téměř vytlačily. Zůstávají spíš jednotlivci, entuziasté, pro které má tento druh fotografie převážně osobní význam.

Kdo z učitelů, vzorů je pro vás nejdůležitější?

Jindřich Štreit. Jednak svou otevřeností, přejícností a opravdovým zaujetím. Bral nás, studenty s sebou do svého domu a do prostředí, kde vnikaly jeho klíčové fotografie, a učil nás jednat s lidmi, jak se k nim přiblížit. Naprosto nesobecky nám dával nahlédnout do své fotografické kuchyně, aniž by se bál naší nastupující konkurence. Bylo to gesto naprosto ojedinělé a mimořádně velkorysé.

Lze se naučit pozorovat také od nefotografa, píšícího reportéra nebo dokonce spisovatele?

Od kohokoliv, kdo něco dělá opravdově, věří své práci a má ji opravdu rád.

Spolupracujete s humanitárními organizacemi i s novináři, kteří nejsou jen chladnými pozorovateli a analytiky. Věříte tedy i nadále v moc svého umění v tomto smyslu? Mohou vaše snímky někomu pomoci?

V poslední době o tom velmi pochybuji. Především nemyslím, že je v moci jedince zásadně změnit nějaké velké bezpráví. Teď nemám na mysli konkrétní nesobecké nebo odvážné činy jednotlivců. V globálu je ale moc v rukou nadnárodních korporací a velkých těžkopádných organizací, které nakonec rozhodnou ve svém zájmu.

Jeden film, který jsem natočila s Jaromírem Štětinou, se jmenuje Afrika – obětovaný kontinent. Svět nečinně přihlíží vymírání kontinentu na AIDS, na etnické války, jakou byl otřesný případ Rwandy z počátku devadesátých let. Snažíme se to dokumentovat, mluvit o tom, ale co se týče dopadu a odezvy, zdají se mi pořád nějak nepatrné.

-vb-

Libuše Rudinská (1974) studovala na katedře fotografie pražské FAMU (1993 –1999). Od roku 2000 se zabývá tvorbou dokumentárních filmů. V letech 2000 –2002 spolupracovala s Jaromírem Štětinou a agenturou Epicentrum, od roku 2003 s Českou televizí. Z jejích posledních filmů: Hranici dospělosti – Kauza Opočenský (2003), Život v táboře, Kubánský ráj (oba 2005). Jako fotografka měla zatím dvě samostatné výstavy. Snímky z Afghánistánu vystavovala předloni v ostravské galerie Fiducia. Z kolektivních výstav si odnesla řadu ocenění (1. cena Czech Press Photo 1997, 1. cena Grand Prix de la ville de Vevey 1998 aj.).

Obsah Listů 3/2005


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.