Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 4 > Anketa: Solidarita a my - Martin Profant

Anketa: Solidarita a my

Před pětadvaceti lety se u našich severních sousedů zrodilo nejmohutnější a nejúspěšnější demokratické protirežimní hnutí v zemích sovětského bloku. Několika českým a slovenským osobnostem jsme položili tři otázky:

1. Jaký vliv měly podle vás stávky v Polsku a vznik Solidarity na československou společnost?

2. Myslíte, že právě tehdy se v Gdaňsku začalo definitivně rozpadat sovětské impérium?

3. Jak jste polské události prožíval(a) a hodnotil(a) vy?

Martin Profant, filosof, politický poradce:

Pouze sympatická revolta

1. Obávám se, že se velikost tohoto vlivu limitně blížila nule. Pokud si vzpomínám, byly pouze dvě marginální skupiny, které polské události prožívaly s opravdu živým a motivovaným zájmem. Disent a aparátčíci KSČ. Jinak bych řekl, že většina obyvatel Československa sledovala polské dění se zaujetím, leč bez informací, se sympatiemi (někdy i aktivními), leč bez očekávání. Proč také? Špatný charakter komunistického režimu byl všem znám, nikdo u nás nebyl překvapen tím, že komunisté nemají podporu lidu či dělnické třídy, a téměř nikdo také nečekal, že by dění v kterémkoli satelitním státu mohlo něco změnit. Dovolil bych si říci, že maďarský „kotlíkový“ komunismus byl pro mnohé Čechoslováky jako inspirace pro reálná očekávání mnohem zajímavější.

2. Určitě ne. Pokud budeme uvažovat o východním bloku v prvé řadě jako o sovětském impériu, jednalo se z hlediska Polska osmdesátých let spíše o jednoznačné potvrzení moci této říše. Teprve když budeme uvažovat o režimu, který byl vlastní sovětské říši, vystoupí mocensky nepříliš významné pokusy o změnu, od roku 1956 přes rok 1968 až po Gdaňsk jako něco, co se dotýkalo stability impéria. Ta se ale zhroutila v mocenském centru, ne v satelitních státech. Nemá se říkat kdyby, ale nepovažuji za tak nemyslitelné „reálně existující postsovětské impérium“, které by zasahovalo i za Vislu a Karpaty. Pokud této variantě něco zabránilo, pak podle mého názoru spíše příliš nepružné spojení moci a ideologie v sovětském režimu, spojení, které znemožňovalo provádět dílčí změny bez zásahu do statiky celé budovy moci, než odpor v ovládaných zemích.

3. Jako revoltu, se kterou se dalo sympatizovat, která dokonce díky prostupnosti hranic dávala člověku šanci na alespoň omezenou účast, avšak zároveň jako něco, od čeho jsem neočekával žádnou skutečnou změnu poměrů. Byl jsem díky bohu ušetřen obav mnoha svých vrstevníků, kteří tehdy vykonávali vojenskou službu a pár měsíců jim hrozila ostudná účast na „internacionální pomoci“.

Obsah Listů 4/2005

Související články

Dagmar Vaněčková: Ve znamení solidarity

Anketa: Solidarita a my


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.