Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 5 > Jiří Lach: Významná postava československé nakladatelské práce

Jiří Lach

Významná postava československé nakladatelské práce

Čtyřicet let starý proslov divadelního kritika Josefa Trägera (1904–1971) nese všechny atributy posmrtné vzpomínky, která vždy zdůrazňuje především klady zesnulého. Zřejmá je také opatrnost v hodnocení profesních kroků Jaroslava Šaldy (1880–1965) s ohledem na jeho spojení s národními socialisty a předúnorovým veřejným děním vůbec. Pře­sto je Trägerův nekrolog připomenutím významného muže československé knihy. Šaldovo jméno je symbolem úspěchu koncernu Melantrich, který v době první československé republiky, především ve 30. letech, představoval nejvýznamnější nakladatelský podnik. J. Šalda se zařadil k několika významným mužům, již navazovali na zakladatelské dílo Jana Otty. Na rozdíl od osobností typu Jana Laichtera nebo Otakara Štorcha-Mariena však představoval spíše dynamického podnikatele, poskytujícího soustavně vytvářený finanční kapitál také ve prospěch náročné knihy.

Z pohledu knižní produkce se nejvýznamnější etapa Šaldových závodů otevřela s příchodem mladého literárního kritika Bedřicha Fučíka v roce 1928. Jako tajemník a následně ředitel melantrišského nakladatelství získal pro Melantrich řadu autorů, již reprezentovali v prvé řadě uměleckou či vědeckou kvalitu, ať už se jednalo o původní domácí tvorbu či překlady. Autor Čtrnáctera zastavení mohl díky Šaldově finanční velkorysosti přizvat i do té doby zcela neznámé autory, začínal zde např. Jan Čep. Od poloviny 30. let vydával Melantrich okolo stovky titulů. Fučíkovská éra seskupila pluralitní autorský tým, který zahrnoval spisovatele apolitické i ty, již byli ztotožňováni se zcela protichůdnými politickými a myšlenkovými tábory, kdy vedle sebe stojí např. Jaroslav Durych a Ivan Olbracht. Nakladatelství nesoucí jméno známého humanisty mělo v tomto období význam také proto, že tisklo autory, již byli spojeni s dříve prosperujícími podniky, které však zejména z ekonomických důvodů začaly upadat a zanikat. Melantrich tak náhle supluje Štorch-Marienovo Aventinum v krásné literatuře, od Orbisu přebírá tisk vysokoškolských učebnic a dalších odborných publikací, podobně je tomu v případě Vesmíru, který ve 20. letech vydával takové veličiny, jako byl Josef Pekař.

Jak toho Jaroslav Šalda dosáhl? Melantrich ve čtvrté dekádě minulého století reprezentoval kolos s rozsáhlými podnikatelskými aktivitami. Vedle samotné velkorysé knižní tvorby, často ztrátové, produkoval řadu novin a časopisů celostátního i regionálního charakteru. K těm dodnes pamatovaným náleží České slovo nebo A Zet. V roce 1934 připadla na Šaldův koncern více než čtvrtina veškerého papíru spotřebovaného v československých tiskárnách. V té době nebylo nakladatelství ještě politicky závislé na národně socialistické straně a dokonce tisklo již zmíněné České slovo na dluh. Jeho hospodářskou dynamiku výrazně posilovaly obchody s nemovitostmi a pozemky. Přestože toto období představuje po nakladatelské i hospodářské stránce nejvýznamnější etapu, nelze pomíjet předchozí snahy Melantricha na tomto poli. Již dříve Šaldův Melantrich podporoval rozsáhlou paletu literárních i vědeckých projektů, která sahala od humoristického časopisu Josefa Lady Karikatura až po mezioborovou vědeckou revue Naše věda.

Zhoršující se politické klima konce 30. let mělo svůj odraz také v Melantrichu. Patrně nejpodstatnější změna nastala s nuceným odchodem B. Fučíka na sklonku roku 1938, jehož vystřídal autor níže prezentované posmrtné vzpomínky J. Träger. Rozhodný soud nad roztržkou B. Fučíka a J. Šaldy nepodala ani nedávno vydaná vynikající fučíkovská biografie Roberta Saka. Je ale zřejmé, že za tímto aktem stál politický tlak z Berlína a snad i z řad druhorepublikové politické garnitury a že J. Šalda nemohl mít ani po letech zcela čisté svědomí.

V čase okupace se však generální ředitel Melantrichu staral jak o českou knihu, tak o její autory. V prvních dvou letech protektorátu Šaldův koncern vydával stále nevídané množství knih – v roce 1940 to bylo rekordních 159 titulů. Později, když zvláště zesílená cenzura dusila veškerou tvorbu, pomáhali oba ředitelé J. Šalda i J. Träger autorům i jejich rodinám. J. Šalda posvěcoval vyplácení záloh na nehotové texty i s vědomím toho, že třeba nikdy nebudou dodány. Jako hospodářsky aktivní osobnost ovšem podle některých balancoval na hranici kolaborace, či ji dokonce překročil. Avšak ani dobrý znalec melantrišských poměrů Julius Firt si při vyslovení některých pochybností nad Šaldovou válečnou činností netroufal vyslovit jasný soud (Julius Firt, Knihy a osudy, s. 107.).

Trägerova karlovarská vzpomínka přeceňuje kladný či vyrovnaný vztah jeho někdejšího chlebodárce k sovětskému systému a únorovému převratu. J. Šalda také nebyl ani zdaleka vyrovnán s tím, že musel Melantrich předat Československé straně národně socialistické a stálo před ním již jen dvacetiletí penze. Přesto Josef Träger uctil velkou postavu tiskařské práce a jednoho z největších mecenášů knižní kultury v předválečném Československu.

Drahý pane řediteli!

Neměl jste rád velká slova ani okázalé projevy. Snad nebude proti duchu Vaší památky, když se s Vámi rozloučím jako s hrdinou práce. Byl jste z rodu těch vzácných českých lidi, kteří naši příslovečnou malost překonávali houževnatou podnikavostí.

Vaše neradostné dětství Vás podněcovalo vzít osud do vlastních rukou a dobýt si na něm uplatnění vrozených schopností. Vykročil jste do světa z rodného Posázaví tak chud, že jste šel do Prahy bos, ale bohat takovým nadáním, že vyvážilo každou nuzotu.

Kniha Vám otevřela přístup k vzdělání a k poučení, a knize jste zůstal věren po celý svůj život. Zasvětil jste ho tvořivému budování tiskařského a nakladatelského podniku, kterému jste dal ctižádostivě jméno našeho slavného humanistického průkopníka české knižní kultury Jiřího Melantricha z Aventina. Naplnil jste jeho odkaz s velkorysostí, která postavila Váš Melantrich v popředí všech obdobných evropských koncernů. Dělal jste to ne pro zisk ani pro slávu, nýbrž z potřeby své činorodosti. Byl jste vždycky dynamem, roztáčejícím spolupracovníky do průrazné podnětnosti a radostné součinnosti.

Zůstal jste skromný a osobně nenáročný, pohlcován záměry v obecný prospěch. Pomáhal jste slibným talentům, uskutečňoval jste každou užitečnou a plodnou myšlenku, vítal jste osobní iniciativu a dával jste jí příležitost, aby se prozkoušela a prověřila. Byl jste příkladem pracovitosti, vytrvalosti a neúnavnosti.

Vaše osobnost, v níž bylo něco ze šlechtictví ducha, přitahovala nejvýznamnější představitele naší vědy, literatury i umělecké oblasti. Zdeněk Nejedlý a Albert Pražák, J. B. Foer­ster a Josef Lada, Vladislav Vančura a Ivan Olbracht, František Tichý a Mirko Očadlík, a kolik ještě dalších aspoň z těch, kdož už Vás předešli na druhý břeh, by se dalo jmenovat k dlouhé řadě všech, u nichž jste byl v upřímné vážnosti pro ušlechtilost své povahy.

V ovzduší mocenských zájmů neztratil jste nic ze své citlivosti a vnímavosti pro slovesnou nebo hudební krásu či pro myšlenkovou závažnost. Zbylo ve Vás mnoho z venkovského chlapce, podivujícího se bohatství lidských možností, i když Váš vztah k lidem byl určován také skepsí, utvrzenou zkušenostmi s mnohým jejich nedůstojným chováním a jednáním. Znal jste jen vášeň dělnosti a nacházel jste smysl života v neochabujícím zájmu o věci veřejné a v úsilí podílet se na jejich správě i ovlivňování.

Právě u Vás se potvrdilo, že se pevnost charakteru osvědčuje ve výjimečných dobách a v těžkých zkouškách. Právem jste mohl odkazovat zejména na svou záslužnou činnost za okupace, kdy jste organizoval rozvětvenou síť hmotné pomoci rodinám uvězněných a persekvovaných, kdy jste posiloval veřejnost v odporu proti vetřelcům tiskem a knihou, kdy jste zajistil nespočetné množství spisovatelů a překladatelů, když nemohli z různých důvodů publikovat, kdy jste štědře subvencoval Českou filharmonii, Českou akademii věd i výtvarný spolek Mánes, kdy jste byl stále připraven obětavě vypomáhat všude, kde toho bylo potřebí. Neznal jste při tom politických rozdílů, vždyť mnozí z podporovaných spisovatelů byli známí přívrženci levice nebo přímo členové komunistické strany, tehdy se skrývající v ilegalitě.

Předvídavě jste vytušil, že podnik takového významu, jako byl Melantrich, musí být po válce znárodněn, a připravoval jste pro to cestu. Byl jste přesvědčen o vítězství práva a spravedlnosti nad fašistickou diktaturou, posilován vlastenectvím, v němž u Vás ještě doznívalo dědictví našeho probuzenectví. Vaše rusofilství Vás vedlo k víře v sílu sovětské armády, z jejich úspěchů jste se upřímně těšil. Dal jste z rozhlasu odposlouchat novou sovětskou hymnu a požádal jste o její instrumentaci skladatele Otakara Jeremiáše, aby bylo její vydání co nejpohotověji připraveno pro den vítězného míru.

V květnové revoluci jste statečně docházel do podniku přes četné barikády, abyste byl na svém místě jako kapitán na svěřené lodi. Umožnil jste tehdy v melantrišské tiskárně vydávat komunistické mládeži první noviny, poslušen svého přesvědčení, že je třeba spojit všechny síly k výhře revolučního povstání pražského lidu.

Cítil jste jako nespravedlnost, když jste byl pak vyřazen z možnosti další činnosti, ale nepodléhal jste přitom pocitům ukřivděnosti. Dovedl jste se vyrovnat s nutnými důsledky radikální přeměny našeho společenského zřízení, neboť jste se přihlašoval k programu socialisace jako přesvědčený humanista. Osobně postižen, nezahořkl jste ani jste se neuzavřel světu, nepřestal jste pozorně sledovat novou hospodářskou politiku a studovat dál pokrok světa, a nepolevoval jste v zájmu o život kolem sebe. Bylo by možno připomenout až antické vzory pro mužnost ducha, s jakou jste čelil zvratům života a krutým ranám osudu, z nichž nejhlubší Vám zasadila náhlá smrt Vaší Ivy.

Ve chvíli bolesti nad Vaším odchodem se příliš vtírá do mysli vědomí pomíjejícnosti života, ale Vy jste prožil život veliký, bohatý a požehnaný. Jednou jste mi řekl, že se díváte nazpět vyrovnán, protože jste mohl uskutečnit to, co jste měl v úmyslu. Zanechal jste hlubokou stopu v mnoha lidských srdcích a to vyváží všecky veřejné pocty. V málokteré době se znevážila světská sláva tak, jak v našem věku; byl jste proti ní obrněn, neboť jste nečekal lidskou vděčnost ani vnější uznání. Bránil jste se, jen když se Vám upíralo to, co jste vytvořil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Nic však nemůže zlehčit význam Vaší osobnosti v našem kulturním, uměleckém a literárním životě mezi dvěma válkami. Patříte mezi ty nosiče pochodní, bez nichž by nevzešlo světlo poznání do nejširších vrstev, jež jste měl vždycky na paměti, když jste šířil tisk a knihu v co největších nákladech.

Sotva mohu vyjádřit zplna svou vděčnost, za štěstí, že jsem mohl tolik roků pracovat po Vašem boku. Byl jste mi vzorem, naučil jsem se vedle Vás využívat každého okamžiku k práci, nemarnit časem a myslit víc na své dílo než na svou osobu. Vážil jsem si Vás pro přirozenou pronikavost úsudku, pro Váš tvořivý temperament, pro pracovní vášnivost, pro skrývané a skryté vlastnosti Vaší povahy, v podstatě plaché a nesmírně jemné. Představoval jste mi výrazného příslušníka voluntaristické generace devadesátníků, která tak hlubokým způsobem zasáhla do vývoje našeho národního života.

Loučím se s Vámi, drahý pane řediteli, s vroucím poděkováním a s přáním, abyste spočinul v míru a v pokoji.

Dr. Josef Träger

Karlovy Vary 4. VI. 1965

Trägerova řeč pochází z Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, fond Zdeněk Kalista, korespondence Jaroslav Šalda. Autor děkuje LA PNP za možnost uveřejnění tohoto textu.

Jiří Lach

Obsah Listů 5/2005

Související články

Ladislava Chateau Francie 1944: Revue je mrtva. Ať žije nakladatel!

Josef Škvorecký: Obyčejné životy


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.