Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 5 > Knihy

Knihy

Sandra Kalniete: V plesových střevíčkách sibiřským sněhem

Když se autorčin otec dověděl, že dcera narozená v prosinci 1952 v sibiřském vyhnanství se bude muset dvakrát měsíčně registrovat na úřadě, aby neopustila místo nuceného pobytu, řekl prý své ženě: Dalšího otroka nezplodíme. Pár měsíců na to zemřel Stalin. Roku 1957 se rodiče s dcerou mohli vrátit do rodné země, ale ani tenkrát by nikdo netušil, že se jednou stane ministryní zahraničí svobodného Lotyšska a později první lotyšskou eurokomisařkou. Na osudech své rodiny ukazuje paní Kalniete tragickou historii své země – „rok hrůzy“ 1941, kdy byla z Lotyšska na Sibiř vyvezena elita národa, nacistickou okupaci, kterou Lotyši zpočátku mylně považovali za osvobození, i další vlnu deportací po obnovení sovětské moci. Poznáváme z ní obludnost sovětského systému, ale i nezdolnost lidí, jež odsoudil k vyhynutí, ale kteří jej dokázali přežít.

Sandra Kalniete: V plesových střevíčkách sibiřským sněhem, Lubor Kasal, Praha 2005, 295 stran, cena neuvedena -jn-

John Brockman (uspořadatel): Příštích padesát let

Dvacet pět čelných amerických a britských vědců uvažuje nad tím, co přinese příštích padesát let ve vědě a jaký to bude mít vliv na každodenní lidský život. Jako by cosi o tom napovídalo už bohaté zastoupení psychologů, neurovědců, evolučních biologů, lékařů či badatelů v oblasti umělé inteligence, kteří převažují nad fyziky, astronomy či matematiky. Hlavním přínosem příštího půlstoletí by neměly být fundamentální objevy „tvrdých věd“, ale hledání souvislostí mezi jejich výsledky a člověkem, pomoc člověku při orientaci ve světě proměněném vědou a technikou. I když vědci vidí četné problémy, které se před lidstvem a lidmi vynoří, shodují se až podezřele v základním optimismu – nikdo neuvažuje o tom, že by technologická civilizace mohla překročit svůj zenit a narazit na vyčerpání zdrojů či meze snášenlivosti přírody a lidské psychiky. Bude (doufejme) velmi zajímavé přečíst si knihu za padesát let.

John Brockman (uspořadatel): Příštích padesát let. Věda v první polovině 21. století, Dokořán a Argo, Praha 2004, 269 stran, cena 298 Kč -jn-

Rudolf Komolý: Prokop Diviš. Vynálezce uzemněného bleskosvodu

Nebyl vynálezce bleskosvodu jen vynálezem českých vlastenců? Kniha nás uklidní – venkovský farář Prokop Diviš byl vskutku vědeckou osobností evropského formátu, kterou „jménem celého vzdělaného světa zplna srdce pro vynikající pokroky nejenom v hudbě, ale i na poli elektřiny“ pozdravil sám Leonhard Euler. Je pravděpodobné, že Diviš má časový primát v dvojnásobné instalaci uzemněného bleskosvodu, byl však také průkopníkem elektroléčby a konstruktérem obdivovaného hudebního nástroje „denisdoru“, který se bohužel ztratil. Dovíme se i o potížích, které měl se svými farníky (či oni s ním). Kniha je již 13. svazkem edice Velké postavy vědeckého nebe (která se fakticky omezuje na fyziky). Byli v ní už pojednáni Marek Marci, Röntgen, Descartes, Einstein, Tycho Brahe, Newton, Galilei, Planck, Koperník, Doppler, Archimedes a Kepler a chystá se svazek o Machovi. Autoři všech svazků dokázali skloubit přístupně podanou informaci o vědeckém významu osobnosti s vylíčením jejího života na pozadí doby. Knížky obsahují zajímavé dokumentární přílohy. Jejich sympatickým rysem je i úspornost: četba nezabere mnoho času a zařazení do knihovny mnoho prostoru, což není na újmu poznání a potěšení, které přinášejí.

Rudolf Komolý: Prokop Diviš. Vynálezce uzemněného bleskosvodu, Prometheus, Praha 2004, 48 stran, cena neuvedena. -jn-

Michael Long: Making History – Czech Voices of Dissent and the Revolution of l989

Často se u nás nerozlišují různá pojetí socialismu, dějin hnutí, spojuje se komunismus jako ideologie s členstvím ve straně, skoro úplná je neznalost období normalizace. Studenti ze Západu, kteří u nás navštěvují letní kursy, mohou naopak svými znalostmi i otázkami, které míří k podstatě, překvapit. Na Západě vycházejí knížky věnované rozpadu socialismu ve Východní Evropě. Jsou stručné, přehledné, doplněné životními příběhy, ilustrujícími epochu. A mladí lidé je rádi čtou, protože nejsou černobílé, ideologicky jednoznačné. Takto koncipovaná je i práce Michaela Longa, věnovaná normalizaci u nás. Po obsáhlém historickém úvodu je popisována nejen tzv. normalizace, ale i vysvětlen fenomén kolaborace, rezistence – či spíše „dissidence“, underground jako postoj odmítající kariérismus a establishment a samozřejmě i samizdat, létající univerzita apod. Další část je věnována listopadu 1989. Následuje 11 rozhovorů s těmi, které autor považuje za aktéry, protagonisty změn (např. s I. Havlem, V. Jirousovou, M. Kocábem, E. Kriseovou, D. Kumermannem, D. Němcovou, M. Paloušem, P. Šustrovou, P. Uhlem, J. Urbanem). Langovi nešlo o fakta – pokud se tázaní spletli v časovém sledu, v odkazech to sám napravil – ale o reakce a emoce, atmosféru, osobní hodnocení. Nutí čtenáře udělat si vlastní názor. Bází orální historie je paměť jedince. Člověk se může mýlit, ale nezapomene pocity, strach, očekávání, emoce. Fakta v přehledu včetně tabulek a srovnání s výsledky hodnocení této země v mezinárodních statistikách jsou v třetí části. Velkým nedostatkem je špatná transkripce českých jmen. Kdyby ale byla přeložena do češtiny, určitě by kniha oslovila i naše čtenáře, především mladé. Nenabízí proklamace, hodnocení a chválu, která odpuzuje, ale historické události, ve kterých jednaly autentické osobnosti.

Michael Long: Making History – Czech Voices of Dissent and the Revolution of l989, Rowman and Littlefield Publishers, INC, New York,Toronto, Oxford 2005 -šikl-

Konec války v Prostějově 1945 a krátké období svobody slovem i obrazem Václava Ševčíka.

O skutečné povaze velkých dějin nejlépe vypovídají jejich konkrétní, ve své době zdánlivě okrajové odrazy a subjektivní pocity těch, kdo je prožívali. Václav Ševčík ještě jako dítě a také jeho otec, oba členové významné rodiny prostějovských fotografů, světodějné události v nevelkém městě nejen prožili, ale především zaznamenali na fotografický negativ. Snímky armád odcházejících i přicházejících, poválečné krajiny, sokolských živých obrazů znázorňujících nacistický útlak i volební kampaně roku 1946 provázejí nedlouhé, ale působivé autorovy vzpomínky, věcné, prosté nadbytečných hodnocení. Není lepšího příspěvku do diskuse o konci války, která pokračuje i v tomto čísle Listů. „Chovali se kultivovaně, všichni vojáci byli spíš smutní a sentimentální… Tento neformální ,štáb‘ u nás sídlil skoro celý měsíc. S mladým majorem a jeho ženou jsme se docela spřátelili… Jednou ráno… zastavil před naším domem džíp a z něho vystoupili dva důstojníci KGB v doprovodu strážných. Milého majora i jeho pobočníka před mýma očima odzbrojili, zatkli a odvedli… Zdrcená majorova žena celou noc proplakala, dozvěděli jsme se od ní ještě, že už zatkli několik dalších štábních důstojníků, mezi nimi i toho plukovníka, který hrál u nás doma na klavír. Další den ráno přijeli i pro ni.

Konec války v Prostějově 1945 a krátké období svobody slovem i obrazem Václava Ševčíka. Vlastním nákladem autora, Prostějov 2005, 64 s. -tt-

Bolesław Leśmian: Rostla višeň na královském sadě

„Je téměř nepřeložitelný kvůli experimentům s jazykem, při nichž využíval neobyčejně ohebnou slovanskou morfologii, když například odvozoval slovesa z podstatných jmen a podstatná jména ze sloves,“ napsal o polském básníkovi Bolesławu Leśmianovi jiný velikán polské poezie Czesław Miłosz. Je skvělé, že o překlad do češtiny se přece jen nedávno někdo pokusil – a že to byla zrovna Vlasta Dvořáčková, dnes nejzkušenější a nejzasloužilejší česká překladatelka polské poezie. Její výkon nijak nesnižuje, že překládala do jazyka také slovansky pěkně ohebného. Není špatné, že dnes snad více než jindy čeští překladatelé a nakladatelé sledují zahraniční literární ceny či překládanost cizích autorů do světových jazyků a že podle toho se rozhodují pro vydání česká. Ale je skvělé, že jsou také překladatelé a nakladatelé, kteří uznávají známou poučku, podle níž by si klasiky měla každá generace přeložit pokud možno znova. Vlasta Dvořáčková překládá zejména polské básníky dvacátého století, nezřídka své vrstevníky. Je ale dobré, že také oživuje pro český literární kontext přítomnost velkých klasiků. Nedávno novým překladem Mickiewiczových Balad a romancí, nyní výborem z Leśmianova básnického díla s předmluvou, uvádějící do života a práce básníka, u něhož tragika a krása sousedí neobyčejným způsobem.

Bolesław Leśmian: Rostla višeň na královském sadě, vybrala, přeložila a předmluvou opatřila Vlasta Dvořáčková, H&H, Praha 2005, 112 s., náklad a cena neuvedeny -vb-

Josef Dvořák a Velimír Dvořák (aj.): Českobratrské Prosečsko

Nestává se často, aby historii poměrně malého společenství žijícího v malém městečku byla věnována tak tlustá kniha; ale stojí to za to. Dějiny českobratrského sboru v Proseči na Českomoravské vysočině jsou odrazem dějin velkých, evropských, a to v dobách – z hlediska dnešního sboru – prehistorických, tedy před vydáním Tolerančního patentu Josefa II., až po dobu dnešní parlamentní demokracie a tržního hospodářství. Na okraji, ale dostatečně plasticky vidíme i historii zdejších řemesel, průmyslu, politického života apod. Pozoruhodné jsou také – řekněme zákulisní – informace o udělování domovského práva v Proseči bratřím Mannům a jejich rodinným příslušníkům. I v obecních zastupitelstvech je někdy zapotřebí dosti složitého politického manévrování. Ledacos nového se dočítáme o prosečských pobytech Terézy Novákové. Obdivuhodné i trapné příběhy jsou spojeny s ohlasem Charty 77. Ve výčtu podivuhodných příběhů by šlo pokračovat dlouho, ale snad nejdůležitější je, že v pěkně vypravené knize byli vyvoláni jménem mnozí příslušníci mnoha generací neohebných a přemýšlivých lidí.

Josef Dvořák a Velimír Dvořák (aj.): Českobratrské Prosečsko, Eman, Benešov 2005, 496 stran, náklad 500 výtisků, cena neuvedena. -vb-

Knihy

Obsah Listů 5/2005

Související články

Knihy 4/2005

Leszek Engelking: Odešel polský překladatel Švejka

Knihy 3/2005


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.