Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 5 > Bedřich Utitz: Licitace s otevřenými kartami

Bedřich Utitz

Licitace s otevřenými kartami

Co se v současné době v německé politice odehrává, je něco mezi fraškou a tragédii. Parlamentní volby z 18. října skončily patem, jaký dějiny Spolkové republiky nepoznaly. Přitom podle preferencí všechno vypadalo tak jasné: Křesťanští demokraté (CDU) měli tak výrazný náskok před sociální demokracii (SPD), že se zdálo, že koalice CDU se Svobodnými demokraty (FDP) a Angelou Merkelovou jako kancléřkou nic nestojí v cestě.Pak se ovšem vedoucí politikové CDU dopustili chyb, které stranu patrně připravily o rozhodující podíl hlasů: Angela Merkelová přímo triumfálně získala do svého týmu – s určením na budoucí ministerské křeslo – uznávaného profesora, bývalého ústavního soudce Paula Kirchhofa, ovšem aniž s nim předem domluvila politickou strategii. A tak profesor, který myslí v jiných kategoriích než v běžné politice, rozvinul vidiny, které vyzněly jako aktuální politické cíle a pobuřovaly nejen vládní strany ale též značnou část Merkelovy CDU. A aby šéfová opozice Merkelová nezůstala sama, její nejužší spojenec, bavorský ministerský předseda a předseda sesterské Křesťansko-sociální unie (CSU) Edmund Stoiber, se vyslovil o voličích ve „východních zemích“ způsobem, který mnoho z nich musel pobuřovat.

Gerhard Schröder a jeho sociální demokraté mezitím rozvinuli volební kampaň, jako by – přes nepříznivé preference – pevně věřili v pokračování kancléřství po volbách. K tomu přispěla i okolnost, že většina si Schrödera jako kancléře přála. Nyní však vstupuje další subjekt na politickou scénu.

Oskar Lafontaine, který si pro neshody s kancléřem Gerhardem Schröderem ze dne na den vzdal funkce ministra financí i předsednictva strany, viděl šanci na návrat do politiky. Věděl, že může počítat s určitým počtem nespokojených „levých“ sociálních demokratů. To by ovšem nestačilo pro zakládání politické strany. Proto se spojil s Gregorem Gisym, předsedou PDS (následnicí SED) a vytvořili politické sdružení „Levice“. Lafontaine tím získal hlasy na Východě silné PDS a Gisy zase hlasy ze západních zemí, s nimiž by jinak nikdy nemohl počítat. Nelze rozlišovat, kolik hlasů nová strana získala z řad sociálních demokratů, rozhodně ale tolik, že Lafontaine Schrödera při nečekaně těsném výsledku připravil o vítězství. Byla to pomsta uraženého, protože Lafontaine nemůže počítat s návratem na vedoucí místo v německé politice. Mnoha kmenovým členům PDS se koalice s Lafontainem vůbec nelíbí. Budoucnost „Levých“, s nimiž nikdo nechce „koalovat“, je sporná. Jasná je jen jejich úloha rušivého faktoru.

Drobnou abnormalitou byla ještě doplňovací volba v jednom drážďanském volebním obvodu, kde zemřela jedna kandidátka krátce před regulérním volebním termínem. Na konečný výsledek to ovšem vliv nemá.Je jasné, že příští vládu může vytvořit jen koalice. Dosavadní rudo-zelená nemůže získat většinu ve Spolkovém sněmu. Stejně tak ani černo-žlutá (CDU-FDP). FDP výrazně zdůrazňuje, že rudo-zelenou koalici nebude podporovat. Zelení zas odmítají koalici s CDU a FDP. Tím by totiž osud Zelených jako strany byl zpečetěn. Zbývá jediná možnost: velká koalice CDU/CSU se sociálními demokraty. To je jasné, jako že jedna plus jedna jsou dvě. Přesto se licituje, jako by ta či ona strana měla ještě trumf v rukávu. Jednání o některých věcných otázkách již začala. Hlavní boj jde o funkci kancléře. Je sporné, že by Schröder mohl svůj nárok na funkci kancléře prosadit. Tak tedy když už ne on, tak ani Merkelová. O to jde teď hlavní boj, jako by osud země nezáležel na moudré politice, ale jen na osobě v čele vlády.

Velká koalice má dvě možnosti: buď se strany dohodnou na zásadě nejmenšího společného jmenovatele, pak Německo nevyjde ze svých hospodářských, sociálních a politických mizérií. Nebo zasednou z obou stran politici, jež si uvědomují, že svou postačující většinou mohou prosadit reformy, které země potřebuje a jejichž potřebnost je obecně známa. Navíc ukazují průzkumy – a není třeba jim nedůvěřovat jen pro jejich předvolební omyly – že překvapivá většina obyvatel je ochotna k osobním obětem ve prospěch nutných reforem. Osud země závisí nyní na tom, k jaké variantě se politická elita rozhodne.

Bedřich Utitz

Obsah Listů 5/2005

Související články

Bedřich Utitz: Německá krize

Jaroslav Šabata: Kdo kulhá na středoevropskou nohu


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.