Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2006 > Číslo 2 > Nejlepší esej přišel ze Slovenska

Nejlepší esej přišel ze Slovenska

Existuje evropská veřejnost? – výsledky soutěže a zamyšlení

K Evropské unii přistupujeme dnes jako k něčemu samozřejmému. Před dvaceti lety bychom smýšleli jinak. Také prohlubování spolupráce členských zemí a rozšiřování ­evropských hodnot bereme vesměs jako ­uži­tečné, v České republice jsme si to v roce 2003 ověřili v referendu. Navzdory titulkům na způsob „Paroubek opět ustoupil Unii“ (jako by ona byla naším nepřítelem!), per­manen­t­ním „protibruselským“ a „protibyrokratickým“ kampaním a neustálému zdůrazňování „demokratického deficitu“ se nám členství vyplácí.

O Evropské unii bychom ale měli přemýšlet jako o něčem nesamozřejmém, možná velmi vzácném a ojedinělém. Dokázal by si Evropskou unii představit v roce 1943 kterýkoliv občan Varšavy, Lisabonu, Terstu, Liberce či Vilna? Nebo v roce 1956 někdo v Buda­pešti a v roce 1974 v Madridu? Nejspíše ne.

Série referend v postkomunistických zemích, která se týkala členství v Unii, dopadla dobře. Myšlenka společné budoucí Evropy dostala reálný základ a čekalo se na další: Bulharsko, Rumunsko, později na Chorvatsko nebo Ukrajinu. Ale představy jsme museli vzít zpět. Nizozemci a Francouzi nepodpořili v lidových hlasováních „Ústavu EU“. V množ­ství otázek, co převážilo v jejich rozhodování, zůstává jedna nezodpovězená, přitom velmi podstatná. Má-li francouzské a nizozemské „ne” něco pozitivního, pak je to právě otázka, zda existuje evropská veřejnost.

V rozhovoru pro jeden český deník velký Evropan a příznivec Evropské unie Jacques Le Goff řekl, že poslední rozšíření bylo ­velmi rozsáhlé. Ale koho by francouzský historik nevzal: Litevce? Poláky? Čechy? Slovince? Kdo a v čem je horší než jeho ­soused?

Soutěží jsme chtěli podpořit přemýšlení o této otázce a poradit se s generací, která je nezatížená minulostí, která přijímá všechny výhody otevřených hranic s naprostou samozřejmostí. Zdálo se nám také, že evropská po­zitiva převažují, že lidé evropský výrobek, evropskou firmu, evropskou službu berou jako věc dobrou. Když jedeme dálnicí, řekně­me z Olomouce do Turína, potkáváme ka­mio­ny s názvy firem Euro-trans, Euro-motor, Euro-shop, Euro-drinks. Kupujeme euro-okna, na nádraží jsme viděli euro-hot-dog a sleduje­me Euro-sport. Zkrátka veřejnost značku „euro“ cítí jako pozitivní; snad ona je ­součástí evropského povědomí.

Sešlo se v soutěži nakonec 24 esejů v češtině i ve slovenštině (slovenští autoři získali první a třetí cenu), což považujeme za úspěch. Většina příspěvků byla velmi dobrá, žádný nebyl nezajímavý. Odpověď na ­otázku jsme ale nenašli. Mnozí spíše psali o evropské identitě, ale o tu nám primárně nešlo. Snad ve vítězné práci je evropská veřejnost zastoupena. Způsobem přirozeným, který si možná ani neuvědomujeme.

O tom, zda existuje evropská veřejnost, budeme ještě přemýšlet. Pouze její přirozené formování může zajistit další klidný evropský vývoj. A pouze evropská veřejnost, snad se rodící, zabrání destruujícím snahám V. Železného, J. Haidera, R. Giertycha, ba i J. Zahradila či V. Klause.

Soutěž, vyhlášená Listy, Katedrou politologie a evropských studií FF UP Olomouc a sdružením ANO pro Evropu dopadla takto:

Výsledky soutěže:

1. cena – Vladimíra Štefanovičová

2. cena – Pavel Nikodem

3. cena – Matúš Halás

Čestná uznání:

Ondřej Slačálek a Petr Preclík

Všechny oceněné práce postupně zveřejníme.

Poděkování vyhlašovatelů soutěže si zaslouží i ti, kteří obohatili vyhlášení vítězů v Olo­mouci: písničkář Jaroslav Hutka a novinář Martin Komárek. Záštitu soutěži poskytl poslanec Evropského parlamentu Libor Rouček.

Obsah Listů 2/2006


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.