Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 5 > Vladimíra Dvořáková: O (ne)modernizaci ČSSD

Vladimíra Dvořáková

O (ne)modernizaci ČSSD

Období v opozici má pro stranu své stinné i kladné stránky. Mezi stinné jistě patří, že je odříznuta od rozhodování, a i kdyby měla sebegeniálnější nápad, nemá jej – zejména v podmínkách naší politické kultury – šanci prosadit. Mezi kladné stránky patří, že zejména hlavní opoziční straně často rostou preference, aniž by se musela příliš snažit, protože kritika médií i nespokojenost ­občanů se soustřeďuje na vládní koalici a zejména její nejsilnější stranu. Je ovšem otázka, nako­lik je to skutečně pro opozici výhoda, ­protože ji to často uspává a uklidňuje, zvláště pokud se rozdíl zvyšuje. (Vzpomeňme na nepřipravenost ODS reagovat na pokles preferencí po rezignaci S. Grosse a nástupu J. Paroubka.) Především čas opozičního působení je ale vhodný na sebereflexi, reformy a proměny. Je však nutné s nimi začít včas, protože každé radikálnější proměny stranu částečně destabilizují, a je nutné je udělat tak, aby šla připravena do dalšího volebního klání.

Navíc má opoziční strana velkou šanci v tzv. volbách druhého řádu (komunální, krajské, evropské), kde voliči mívají tendenci volit proti vládě; otevírá se tak obrovská možnost nejen „kontrolovat“ určité zdroje, ale především zvýšit svou prestiž mezi občany, ­protože problémy řešené na nižší úrovni jsou často pochopitelnější a kontakt s voliči mnohem bezprostřednější. Soustředění na místní politi­ku může znamenat příliv nové krve, profesio­nalizaci nových a mladých členů, kteří jsou otázkou bytí a nebytí každé politické strany. Tito lidé sice perspektivně představují nepří­jemnou konkurenci pro zaběhlé stranické funkcionáře a aparát, ale pokud vysocí straničtí hodnostáři nevyznávají politiku „po nás potopa“, musí se snažit vytvářet prostor pro politický růst další generace. Případné posíle­ní vlastní reprezentace v evropském parlamentu pak dává šanci rozvíjet mezinárodní rozměr strany, překonávat úzké vnitrostranické konflikty a napomáhat lepší orientaci v evropských problémech. I zde je ­sa­­­mo­zřejmě riziko konkurence či hlubších konflik­tů s ve­dením strany (či zároveň prostor, kam odsunout konkurenční politiky), ale pro dlouhodobou perspektivu strany je to pozitiv­ní faktor. Přechod strany do opozice je tedy poli­ticky náročný a je to souboj s časem, jak se nejlépe podaří tuto „příznivou“ situaci ­využít.

Heslo modernizace sociální demokracie přišlo poměrně pozdě, situace po volbách ovšem nebyla jednoduchá a trvalo více než půl roku, než strana zaujala klasické „opoziční“ postavení. Podstatný je ale obsah modernizace. Ten se ale obtížně zjišťuje, protože kromě občasných stručných vyjádření v tisku či komentářů na tiskových konferencích o něm není zmínky. Zdá se, že celá modernizace probíhá v naprostém utajení (alespoň pro voliče), protože ani na webových stránkách ČSSD (které si nemohou stěžovat na nezájem médií) na pojem modernizace nenarazíte. Zkusme tedy na to jít z druhé strany. Podívejme se, co by taková modernizace vlastně měla v podmínkách ČSSD (a víceméně jakékoli jiné strany, byť jistá specifika bereme v úvahu) znamenat, a konfrontujme to s realitou.

První, svým způsobem nejjednodušší, je ur­čitá změna image strany (to je ten rebranding). To se skutečně odrazilo alespoň slovně v některých vystoupeních předsedy strany, případně několika dalších, a upomíná to na „slavný“ Dimunův podklad. V zásadě nejde o nic víc ani o nic míň než vychytat z hlediska běžného marketingu slabá místa, která stranu špatně „prodávají“. Jde tedy o obal, nikoli o obsah. Může se týkat stylu oblékání, základního způsobu komunikace, úsměvů, gest, podoby propagačních materiálů, základních sloganů či symbolů, metody pronikání do médií. V zásadě se definují cílové skupiny „spotřebitelů“ (třeba mladí lidé, střední podnikate­lé) a hledají se způsoby, jak je oslovit. Reklamní prostředky se uzpůsobují tomu, zda se prodá­vá prášek na praní, či politik, přitom se bere v úvahu, že oslovení nových skupin by nemělo znechutit skupiny, které jsou již se stranou spjaty. Nic proti tomu, v dnešním medializovaném světě se to nesmí podceňovat.

Dalším rysem bývají organizační změny, resp. změny řízení. Zde za součást proměn můžeme považovat třeba již deklarovanou změnu způsobu volby předsedy strany – přímou volbu členskou základnou. Ta má výhody i nevýhody. Určitě posiluje postavení předsedy, a stranu tak personifikuje, což odpo­vídá tendenci dnešního mediálního světa. Zjednodušuje řízení, pravděpodobně zeslabuje i vliv stranického aparátu a zákulisních jednání o strategiích mezi regionálními zástupci na sjezdu, zároveň může posilovat autoritářské tendence, polarizaci a vnitřní štěpení. Personifikace strany může přitáhnout nové voliče, může ovšem také voliče odradit, protože vytváří dojem strany jednoho muže (ženy), a zužuje tak prostor pro identifikaci se stranou. Podstatnější než způsob volby předsedy je ovšem aktivizace členské základy na místní a krajské úrovni, vyhledávání „talentů“ ať již mezi stávajícími členy, či již výše zmíněné hledání nových a perspektivních členů. Sociální demokracie trpí (řečeno klasickým slovníkem minulosti) nedostatkem kádrů. Chce-li oslovit další skupiny (mladé lidi, ženy, vysokoškolsky vzdělané skupiny – vzhledem k sociálnímu postavení třeba učitele, malé a střední podnikatele), musí tyto lidi dostat nejen do svých řad, ale také na své ­kandidátky v místních volbách a zároveň jim musí poskytnout všestrannou podporu a propagaci. Nejde o „náborové“ akce, ale o dlouhodobou práci v regionech, které by centrum mělo výrazně podpořit. Příprava na místní a krajské volby je z tohoto hlediska nesmírně důležitá a může mít dlouhodobý pozitivní efekt.

Zatím se zdá, že sociální demokracie zvolila zcela opačnou cestu. Strategie, podle níž by krajské kandidátky vedli mediálně známí politici z centra, jde zcela proti logice stranické modernizace. Mediální tváře jistě mohou posílit výsledky v krajských volbách, ale rizika jsou značná. Především pokud výsledky nebudou přesvědčivě dobré, zeslabí to postavení těchto politiků i pro budoucí parlamentní volby (politické jedničky ČSSD prohrají s politickými dvojkami ODS!). Pokud budou dobré – i s případným ziskem místa hejtmana – zúží to prostor pro profesionální růst lokálních politiků. Mediálně známí politici mají své místo ve volební kampani, ale jen jako podpora místních politiků.

A poslední součástí modernizace jakékoli strany by měla být vnitřní diskuse o směřová­ní. Nejde jen o to, jaké skupiny stranu volí a jaké skupiny je potřeba oslovit, to je asi jasné, ale jde o hlubší propracování celé koncep­ce jak proměnit sociálnědemokratické hnutí v procesech globalizace, nových sociálních hnutí, nových forem organizace občanské společnosti, jak reagovat na problémy, které přesahují hranice národního státu. To je běh na dlouhou trať a musí vést jak ke krátkodobým strategiím, tak dlouhodobým perspektivám, reagovat na konkrétní problémy společnosti i vnímat posuny v evropském a snad i světovém kontextu. Žádné náznaky hlubší diskuse na veřejnost nepronikly. Možná se mýlím a skutečná modernizace strany probíhá. V tom případě ale s dokonalým utajením.

Vladimíra Dvořáková

Obsah Listů 5/2007

Související články

Pavel Šaradín: ČSSD, KSČM a Václav Klaus

Diskuse o modernizaci a sociální demokracii: Erazim Kohák

Má sociální demokracie budoucnost?


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.