Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 5 > Václav Žák: Hrátky s přímou volbou

Václav Žák

Hrátky s přímou volbou

Po sedmnácti letech od změny režimu se úroveň veřejné diskuse významně zlepšila. Už v médiích neuslyšíme, že trh vyřeší vše, a další fráze. Ale přesto: existují začarovaná témata. Jedním z nich je přímá volba prezidenta. Existuje sdílené přesvědčení – ve­řejností, politiky, a co je nejhorší, i většinou odborníků –, že zavede­ní přímé volby by muselo nutně znamenat podstatný zásah do ústavy a vést k posílení prezidentových kompetencí. Nic není pravdě vzdálenější. Česká ústava je z hlediska rozdělení mocenských rolí mezi vládu, parlament a soudy mimořádně nepovedená. Byla šita horkou jehlou před rozpadem státu a je to na ní znát. Po krachu Výmarské republiky se ukázalo, jaká rizika představuje pro demokracii přímo volený prezident s rozsá­h­lými samostatnými kompetencemi. Proto se po 2. světové válce role prezidentů v parlament­ních systémech podstatně omezuje: prezidenti jsou součástí moci výkonné a nemají vlastní, samostatnou agendu. Politický konflikt se má odehrávat mezi vládou a par­lamentem, jakékoliv zmno­žování možností dalších konfliktů de­mokracii neprospívá, ale škodí. Prezident, který je z vý­konu své funkce neopovědný a za nějž odpovídá vláda, nesmí mít samo­statnou agendu. Vždyť to přímo svádí ke zneužívání! Neodpovědný český prezident má rozsáhlé samostatné kompetence – např. jmenuje Bankovní radu ČNB. Zcela ojedinělé je i právo abolice. Atd.

Jinými slovy, pokud by se ­zavedla přímá volba prezidenta, jeho kompetence se musejí omezit. Například podle Rakouska, kde přímo volený prezident musí mít prakticky všechny své akty kontrasignované vládou. Tak je to v parlamentní demokracii správné. Pokud by se strany dohodly na přímé volbě a ještě posílily pra­vomoci prezidenta, ústavní systém by se ocitl ve vážném ne­bezpečí. Když už v současném uspořádání nelze udržet prezidenty v mezích ústavních kompetencí, co by dělo pak?

Václav Žák

Obsah Listů 5/2007

Související články

Václav Žák: Prezident v roce 2005

Pavel Šaradín: ČSSD, KSČM a Václav Klaus

Pavel Nováček: Živá planeta – Sto omylů Václava Klause


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.