Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 1 > Jiří Hochman: Gíkové přicházejí

Jiří Hochman

Gíkové přicházejí

Zakódovaná do profesionálního názvosloví proběhla koncem minulého roku americkým internetem vzrušující debata o tom, zdali se – tehdy budoucí prezident Spojených států – kvalifikuje na to, aby mu byla přiznána hodnost gíka. Internetový žurnál WIRED (přeložitelné jako „zadrátováno“) nabídl pět vlastností gíka na podporu své teze, že je Obama gík, budiž mu vzdána čest. Gík je podle tohoto kompetentního zdroje muž vysokého intelektu, zanícený pro technologii a futurologii. Má vědecký rozhled, opřený o gíkovskou fantazii.

Kompetentní zdroj opomněl upřesnit, co to je gíkovská fantazie. Spočívá v dobré znalosti různých vědeckofantastických děl, populárních v době dětství a dospívání dnešních gíků. Že se v tom Obama dobře vyzná, může doložit jeho žertovný výrok na jedné společenské večeři v New Yorku loni v říjnu: „Ve skutečnosti jsem se narodil na planetě Krypton a poslal mě sem můj otec Jor-El, abych Zemi zachránil.“ Jor-El byl literární otec Supermana, údajně narozeného na fiktivní planetě Krypton v jiné sluneční soustavě. Něco takového vyvolává mezi gíky nelíčené nadšení.

Obamovi bývalí spolužáci vzpomínají, jaký byl knihomol a kolik času trávil v knihovně. „Stal se gíkem, protože byl chytrý,“ míní jeden z pamětníků doby, kdy devatenáctiletý Obama začínal vysokoškolskou dráhu na Occidental College v Kalifornii. Zní to, jako by stát se gíkem bylo důležitější než stát se prezidentem.

Obama patří k první generaci, která už vyrostla s počítačem, a považuje se proto za generaci elektronickou. Ve stejné době jeho vrstevníci pilně sledovali televizní seriál Star Trek, který běžel víc než dvacet let a přivedl některé své umělecké představitele rovnou do penze. Internet a vesmír tak naučily jeho generaci volně používat cizorodé elektronické názvosloví a uvažovat v neomezeném prostoru. Hvězdná dobrodružství kapitána Kirka a jeho posádky – ale i jiné populární fantazie, jako byl třeba Batman, Spiderman nebo Superman – vybavily Obamovu generaci množstvím představ a odkazů, kterým všichni vrstevníci dobře rozumějí. Proto mohla Obamova prezidentská kampaň využívat elektronické spoje s takovou lehkostí a samozřejmostí. Když si Obama vybral senátora Bidena za viceprezidenta, oznámil to mobilem pomocí text message. Facebook byl v kampani samozřejmost.

Podle korespondenta globu GeekDad, softwarového inženýra Matta Bluma z Viržínie, je průměrný gík ženatý a má děti, čímž se zásadně liší od jiných postav mýtického světa osmdesátých let, např. od nerdů a dorků. O nerdech existuje kniha od Benjamina Nugenta, nazvaná Americký nerd: Příběh mého lidu. Nugent je toho názoru, že Obama v sobě svou gíkovštinu potlačuje, ale ta se na něm dá stejně snadno poznat.

Nerdi jsou sice také inteligentní, ale ve srovnání s gíky nejsou společenští. Typický nerd je muž, který žije až do padesáti let u rodičů v suterénu, obklopený velkolepou sbírkou elektronických přístrojů. S jejich pomocí komunikuje s jinými nerdygíkovských problémech, takže mu nezbývá čas na normální společenský život. Pokud jde o dorka, ten postrádá nejen společenský švih, ale také inteligenci. Je to asi blbec, jak říkáme rodným jazykem.

Plést si gíkynerdy může být nebezpečné. Gíkové jsou pracovití. Nerdi naopak nejsou sice hloupí, ale v podstatě jsou to paraziti. Může to ilustrovat smutný případ jedné přespolní bohaté české vdovy, které jsem před léty instaloval její počítačovou soupravu. Během doby to tak zruinovala, že si na to musela objednat gíka, aby to opět přivedl do provozu. Poslali jí tam malého postaršího muže v bačkorách o celkové váze 150 kg a první, co udělal, bylo, že jí prošlápl schody. Nebyl to gík, nýbrž nerd, kterého právě rodiče vyhodili z domu. Řekl jí rovnou, že dělá jen software, ale dáma doufala, že by případně mohl dělat i hardware. Chyba lávky. Jen se dal trochu do práce, dostal infarkt a z nemocnice se k ní vrátil, protože to bylo jeho poslední bydliště. A má ho tam navařeného na byt i stravu pořád.

Gíkové s oblibou používají odkazy na příhody z Hvězdné pouti. Herec Leonard Nimoy představoval v tomto seriálu Mr. Spocka, Vulkána, tvora z jiné sluneční soustavy. Měl neobvyklou vnitřní anatomii a roztomile špičaté uši. Loni v květnu potkal Nimoy náhodou Baracka Obamu v Portlandu na letišti a vzpomíná si, jak ho budoucí prezident bez váhání pozdravil rukou s roztaženými čtyřmi prsty, od ukazováčku po malíček. Je to typický pozdrav Vulkánů.

V přítomnosti jiných lidí řekl nedávno Obama své ženě Michelle, když přišla řeč na kruhy kolem planety Saturn: „Vystřel mě tam, Scotty!“ Byl to odkaz na způsob přemisťování personálu pomocí paprsků v seriálu Hvězdná pouť. Michelle pohotově zakoulela očima, což je prý typické pro manželky gíků.

Usuzuje se tedy na to, že Obama je prvním nejvyšším gíkem.

Kolik žije v Americe gíků, zatím nebylo statisticky ověřeno. Nejvíce jich prý ale zaměstnává Microsoft v Seattlu. Vymýšlejí tam nové softwary a počítačové hry, protože hardware se dělá v Číně. Také největší americká telefonní společnost AT&T a její přidružené internetové služebny jsou domovem mnoha gíků. A protože v USA je počítač prakticky v každé domácnosti, gíky lze nalézt všude, neboť amatéři se bez nich neobejdou. Také ve Washingtonu je mnoho gíků, které si významné federální agentury nepřetržitě přetahují. Manželka jednoho gíka, který se ztratil, tvrdí, že ho drží CIA ve sklepě, přivázaného za nohu k dvacetimetrovému počítači IBM.

Jako gík nebude tedy Obama ve Washingtonu osamělý. Je však na místě zaznamenat, že jsou někteří odborníci, kteří poukazují na to, že na gíka je Obama příliš chladnokrevný, hraje dobře košíkovou, elegantně se obléká a dokonce tančí. Tím pádem je prý na gíka příliš normální.

Novináři se ale zeptali jednoho slovutného akademika ze západního pobřeží, jestli si myslí, že Obama je gík. Odpověděl: „Doufám.“

Kdyby nebylo této hospodářská krize, která se pořád zhoršuje, byla by celá tato gíkovština a vzpomínky na vesmírný koráb Enterprise nevinné a legrační. Vnášejí do denní politické rutiny osvěžující prvky hravé mladosti. Je to ovšem velmi uklidňující změna, že do Bílého domu se dostal první gík, muž, který si sám umí opravit nečekané idiosynkrasie v provozu různých softwarů. Navíc se obklopil vzdělanými lidmi, mezi nimiž asi bude několik dalších tajných gíků. Je tedy rozumná vyhlídka, že najdou z dnešní šlamastiky rozumnou cestu ven.

Jiří Hochman (1926) je novinář, žije na Floridě.

Související články

Jiří Hochman: Americký návrat zdravého rozumu

Obsah Listů 1/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.