Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 4 > Knihy: 4/2009

Knihy: 4/2009

Ústav s iným poslaním

Humoru je vždy akosi málo. Ba zdá sa, že v súčasnosti ho je o niečo menej. Aj preto, že médiá sa ho takmer ostentatívne štítia a niektoré sa ho priam programovo zriekli či zriekajú. Tie tlačené ho publikujú len sporadicky, elektronické si ho zvyčajne pletú so všeľudovým zabávačstvom nižších cenových skupín. O to radostnejšou správou potom je, keď vyjde naozaj reprezentatívna kniha slovenského humoru. S textami od 21 autoriek a autorov, s kresbami od 41 prispievateliek a prispievateľov. Názov knihy sa ukrýva vo vstupnom trialógu Miroslava Horníčka s Milanom Lasicom a Júliusom Satinským. Ľudia, ktorí sa až kriminálne radi smejú aj v tých najmenej zvyčajných a najneočakávanejších životných situáciách, môžu skončiť nie v ústave „nápravního zařízení“, ale „v ústavu se zcela jiným posláním“. Vlastne začať; takíto kriminálnici, ktorým nie je nič sväté, môžu tam začať. Lebo im sa dôvody a zásoby smiechu minú až s ich vlastným pominutím. S prominutím. V stručnom doslove Kornel Földvári prirovnáva humor k chrenu. „Nedá sa len tak vyplieť z duše... Keď to najmenej čakáte, vyhŕknu vám slzy a telom prešľahne plameň. No zároveň sa človeku lepšie dýcha a v hlave sa vyjasní.“ Citujme aspoň dva razy, napríklad Petra Gregora: „(r)Žene, ktorá predstiera orgazmus, sa naplepšie pomstíte tak, že budete predstierať erekciu“, „Ach, aká škoda, že som Slovák, a nie starý Etrusk! Žil by som vystretý a pochovali by ma skrčeného. Takto je to naopak.“ Výtvarne pôsobivú, graficky náročnú knihu zostavili Fero Jablonovký a Tomáš Janovic.

Ústav s iným poslaním – Truhlica slovenského humoru, FO ART, Bratislava 2009, 110 s.

-mah-

Dopisy Jana Zahradníčka

Čtenář bere, s vědomím hrozného osudu Jana Zahradníčka a jeho rodiny v 50. letech, knihu básníkových vězeňských dopisů ženě Marii, pro něj Mařence, do ruky s úzkostí. Ta ho nemůže neopustit, přes všechno pisatelovo povzbuzování („Ten pořádný život, brzo spát a brzo vstávat, mi dělal dobře.“ – 25. 7. 1951) ani při četbě posledního dopisu, plného těšení na ro dinu a „uhřínovské luhy a háje“, víme-li, jak krátký čas života básníkovi po návratu z vězení zbýval. A přece úzkost nepřevládne, a už vůbec ne pocit marnosti, třebaže ani věřícímu Janu Zahradníčkovi nebyl cizí. Veliké svědectví víry, naděje a lásky ve věcech i všedních, pozemských, i nadpozemských – třebaže o těch vězeň výslovně skoro psát nemohl.

Jan Zahradníček: Mezi nás prostřena noc... Dopisy z vězení ženě Marii, CDK, Brno 2008, 336 s., doporučená cena 398 Kč.

-vb-

Moje šílené století

Ivan Klíma nebývá objevný tam, kde předkládá obecná poučení a vůbec zevšeobecňuje: „Dogmatici bývají obvykle lidé netvořiví... Nebezpečným a ničivým se však dogmatismus stává tehdy, spojí-li se s mocí nebo aspoň s organizovanou skupinou, která o moc usiluje.“ Taková tvrzení neprovokují k polemice, spíše udivují samozřejmostí a učebnicovou řečí. Naštěstí je i jiný Ivan Klíma, dobrý pozorovatel a popisovatel zážitků strašných i (samých o sobě) všedních, ale výmluvně ilustrujících různá prostředí, v nichž spisovatel žít musel, anebo ve kterých byl rád: terezínské ghetto, školy, redakce, vojna; podobně zůstane v paměti něžný i zábavný popis seznámení s budoucí ženou nebo popis obskurní tváře oficiálního spisovatelského života. Nevím, zda spisovatel s takovým životopisem a takovým dílem má zapotřebí rámovat obsáhlou autobiografii otázkou nejmenovaného mladého redaktora českého vysílání BBC, jak se mohlo stát, že byl v mládí komunista, a vyloučením z KSČ; nepřistupuje tím na dnešní módu, a tedy i na redukci vlastního života? I pro kvality knihy, i pro pochybnosti, které vyvolává, si přejme pokračování. Z úcty k Ivanu Klímovi doufejme, že by v něm nepřistoupil na duchem doby vnucovanou myšlenku, že svým „disidentstvím“ „odčiňoval“ svůj „komunismus“. S prominutím za množství uvozovek, zde snad funkčních...

Ivan Klíma: Moje šílené století, Academia, Praha 2009, 528 s.

-vb-

Hledání ztraceného smyslu revoluce

Politické a institucionální pozadí, ale hlavně sám intelektuální vývoj středoevropského marxistického myšlení, i ve svých budoucích vynikajících představitelích nejprve „oficiálního“, později stále nekonformnějšího, s významným politickým vlivem v prostředí časopisů, univerzit, vědeckých ústavů, ale i ústředních výborů vládnoucích stran. Období rozchodů s komunistickými stranami a přechod významných marxistů do opozice domácí nebo exilové, spojený obvykle s rozchodem s marxismem, a jistě s marxismem-leninismem, už ponechává autor na příště jako téma, které čeká na svého historika. Práce významná mimo jiné tím, že historik sleduje dobu, již sám neprožil (nar. 1974), a vrací-li (či neupírá) tomuto kusu dějin jeho dynamičnost a autenticitu, bude pro některé věrohodnější než zúčastnění pamětníci. Důležitý je rozměr srovnávací, souběžné sledování vývoje v různých zemích střední (středovýchodní? východní?) Evropy i SSSR. Nikoliv náhodou je jedním z nejcitovanějších autorů nedávno zesnulý Leszek Kołakowski.

Michal Kopeček: Hledání ztraceného smyslu revoluce. Zrod a počátky marxistického revizionismu ve střední Evropě 1953–1960, Argo, Praha 2009, 388 s.

-vb-

Texty Václava Bendy

Že měl Václav Benda pevný charakter a mnoho talentů, není zde třeba opakovat. To patrně uznávají i ti, kteří si zapamatovali jen několik jeho polistopadových výroků, které by samy o sobě mohly svědčit o mysli třeba bystré, ale příliš tvrdé. Soubor jeho textů esejistických, autobiografických, programových a bojovných z dob Charty 77 připomíná, že to byl také muž s velkým smyslem pro humor, muž mysli bojovné, ale mnoha směry otevřené. Příkladem může být třeba to, když po slavné velehradské pouti roku 1985 uvažoval také o vadách českého vztahu ke Slovákům; takových Čechů nebylo nikdy dost. Jeho psaní povzbuzovalo k činnosti a působilo proti beznaději, ať už převládal spíše předpoklad, že konec minulého režimu je v nedohlednu, anebo naopak vyhlídky na jeho – snad – blížící se pád. Pro veřejnou debatu jsou takové knihy nenahraditelné, vždyť nemáme-li mluvit docela pustě, je třeba si občas připomenout, co bylo míněno například pojmem „paralelní polis“ a jak byl plodný i pro ty, kteří chtěli pracovat pro brzkou politickou svobodu, i pro ty, kteří spíše přemýšleli, jak prožít důstojný život v nekonečné diktatuře.

Václav Benda: Noční kádrový dotazník a jiné boje, Fra, Praha 2009, 376 s.

-vb-

Otto František Babler

– Autorka skromně píše, že její „život a dílo“ Otty Františka Bablera je možná dílčí, ale to je samozřejmé – kdo a kdy zhodnotí dlouhý život a dlouhé dílo překladatele z mnoha jazyků (ale také třeba překladatele Máje do němčiny!) v úplnosti? Přesto je zač být vděčný: za životopis bosenského rodáka z česko-německé rodiny, přítele či spolupracovníka mnoha slavných českých literátů, který sám prožil velkou většinu života na venkově mezi Olomoucí a Svatým Kopečkem; i za nahlédnutí do překladatelských postupů i jeho vlastního literárního díla. (Závěrečné tvrzení, že Bablera nelze považoval za výhradně katolického autora, protože – se stýkal i s levicovými a německožidovskými intelektuály, přičtěme na vrub nezdravému vlivu jazyka a myšlení mnoha současných českých médií; na přínosnosti práce to ale nic nemění.)

Eva Hrdinová: Otto František Babler, Univerzita Palackého, Olomouc 2008, 126 s.

-vb-

Obsah Listů 4/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.