Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 4 > Architektura: Nesnesitelná opravdovost Prioru

Architektura

Nesnesitelná opravdovost Prioru

Přelom 60. a 70. let byl érou horečné výstavby velkých obchodních domů, pro niž se později vžilo pejorativně zabarvené označení „priorizace“. Tento fenomén nepředstavoval jen „časově opožděnou analogickou tendenci západní společnosti hojnosti“, nýbrž také odkrýval jistou „schizofrenii ‚socialistických zemí‘“ (Oldřich Ševčík). Jejich představitelé na jedné straně odsuzovali západní společnost konzumu, na straně druhé ovšem museli čelit nedostatkům spojeným s dlouhodobě zanedbanou obchodní sítí, jejíž modernizací hodlali eliminovat stále více se rozevírající propast mezi tzv. kapitalistickými státy a zeměmi socialistického tábora. Vzhledem k neexistenci infrastruktury podobné té západní byly u nás státní i družstevní obchodní domy budovány vesměs v historických centrech měst. Přes řadu negativních dopadů (demolice historické zástavby) měla jejich výstavba i pozitivní aspekty. Do vylidněných center se vrátil život a některá z nich byla obohacena o díla mimořádných architektonických kvalit.

Takové štěstí, alespoň co se architektonického řešení týče, sice Olomouc neměla, zůstala však uchráněna obludných staveb typu jihlavského Prioru. Pomineme-li smutnou kauzu dokreslující atmosféru doby, protestní petici iniciovanou během archeologického průzkumu později perzekvovaným Josefem Bláhou, jež měla soudní dohru, a také nešťastné situování zásobovacích ramp do prostoru před chrámem sv. Mořice, neměli bychom tuto stavbu šmahem odsuzovat jako špatné dílo. Jistými kvalitami přece jen oplývá. I přesto, že byla již od počátku vnímána jako přinejmenším problematická. V souvislosti s výstavou Tvorba brněnských architektů v Galerii Jaroslava Fragnera se v magazínu Československý architekt o Prioru vyslovil architekt Bohuslav Čapka jako o příkladu „současného problematického názoru na řešení výstavby nových objektů v historických jádrech měst“. A dodal, že pokud budeme i nadále takto postupovat, „bude za čas paradoxní hovořit o historických jádrech, či dokonce o chráněných památkových rezervacích“. Projekt obchodního domu Prior, realizovaný v letech 1973–1978, vypracoval v brněnském Státním projektovém ústavu obchodu Jan Melichar. Architekt budovu, která po svém otevření disponovala více než 5000 m2 obchodní plochy a obrovským zázemím, sice koncipoval jako kompaktní hmotu, rafinovaným zakřivením a povrchovým rozčleněním objektu, využívajícím kontrastu celoskleněných závěsových stěn s reliéfními betonovými deskami, se mu podařilo evokovat původní zástavbu tvořenou několika rozličnými, zhruba stejně vysokými domy.

V jednom z rozhovorů, které nedávno poskytl časopisu ERA 21 architekt Ladislav Lábus na téma panelových domů, vyřkl mj. i tuto podnětnou úvahu: Hodnota tolik nesmyslně nenáviděných paneláků spočívá v jejich pravdivosti a v „pro nás zatím nesnesitelné opravdovosti reflexe své doby“. Tuto tezi, s níž se mnozí zřejmě neztotožní, lze podle našeho názoru bez výčitek uplatnit i v případě olomouckého Prioru, jehož generální rekonstrukce či přestavba je takřka na spadnutí.

Závěrem společná prosba: velmi bychom se přimlouvali za odideologizování diskuse nad olomouckým Priorem. Nevystavujme na odiv své nestrávené ponížení z doby, kdy byl Prior ideologicky tvrdě prosazen na úkor archeologických vykopávek mimořádné hodnoty (románská rotunda, slovanské sídliště z 10. století), které jeho stavbou nenávratně zanikly. Střezme se také pokryteckého dštění síry na tuto zajisté problematickou stavbu, jež však ve své době představovala viditelné zvýšení kvality života obyvatel historického města. Raději se na ni podívejme střízlivým zrakem. Neupírejme jí kvality urbanistické i architektonické. Na druhou stranu nebojujme za její památkovou ochranu. Bylo by to jen nové dějství našeho ponížení, které jsme si – nejen jako památkáři – museli prožít nad obrázky nedávného bourání výtečného Obchodního domu Ještěd v Liberci, kterému jsme nedokázali zabránit.

Jakub Potůček, David Voda

Obsah Listů 4/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.