Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 4 > Dopisy: Jan Matys: Jiná tvář Antonína Novotného

Jan Matys

Jiná tvář Antonína Novotného

(K Listům 3/2010)

Pane Turku, se zájmem jsem si přečetl Váš článek Šik jako Novotný? a vcelku s ním souhlasím. Mezi mladšími novináři, kteří nezažili šedesátá léta, mnozí pohrdají tehdejšími ideály a také dobou 1. republiky, která (přes všechny potíže) představuje jakýsi vrchol naší národní historie. o demokracii za první republiky se píší dodnes v cizině disertační práce a také Pražské jaro mělo značný mezinárodní ohlas. Byl jsem před cca deseti lety hostem jednoho lékaře ve Walesu, a ten si pamatoval jméno Dubček. Musel nám to připomenout mj. prezident Obama při své pražské návštěvě. Ota Šik patřil k předním osobnostem Pražského jara. Jako expert působil také v Číně.

Mně však na Vašem článku zarazila jiná věc: jaksi mimoděk jste se „otřel“ o našeho tehdejšího prezidenta Antonína Novotného (1957–1968). Tento komunistický politik bývá vnímán negativně, ačkoli to byl právě on, kdo zaštiťoval „zlatá šedesátá“ léta a za jeho vlády se událo mnoho pozitivního. v roce 1960 byla vyhlášena rozsáhlá amnestie, na svobodu se dostalo mnoho politických vězňů. v roce 1963 se otevřely hranice a začali přijíždět turisté ze Západu. Jako studenti jsme se mohli v této době podívat na Západ, stačilo mít pozvání a vystát několikahodinovou frontu v Bartolomějské. Já sám jsem navštívil během studia Švédsko a Západní Německo. Byli jsme na svoji zemi hrdí a domů jsme se rádi vraceli, pocit „nesvobody“ jsme neměli a (kupodivu) jsme se zájmem poslouchali i novoroční projev našeho prezidenta, ač jsme měli ke komunistické ideologii výhrady (tehdy se smělo na fakultě otevřeně diskutovat).

Je třeba také připomenout, že jsme byli do roku 1968 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla rozmístěna sovětská vojska. Novotný bránil snahám slovenských separatistů, snažil se zachovat v souladu se svým přesvědčením (srovnej Paměti Antonína Novotného, Praha 2008) unitární stát. NA Slovensku byl proto vnímán negativně, což je dosti paradoxní, neboť právě za jeho vlády tam nastal veliký pokrok: Slováci se „přestěhovali z dřevěnic do zděných domů“. Materiál na stavbu se ovšem získával všelijak... Byly ale výjimky – měl jsem na Slovensku kamaráda, který Novotného ctil. Polepšili si zřejmě také slovenští Maďaři, kteří měli v Československu daleko lepší životní podmínky než jejich soukmenovci v Maďarsku. Řada z nich studovala v Praze.

Antonín Novotný patřil v mládí mezi „karlínské kluky“, kteří obnovovali činnost KSČ po „bolševizaci“ (1929), kdy řada stranických organizací zanikla. Angažoval se hlavně v dělnické tělovýchově. Za války prošel koncentračním táborem. Po smrti Antonína Zápotockého (1957) se měl původně stát prezidentem tehdejší předseda vlády Viliam Široký, slovenský „internacionalista“. Byl hlavním řečníkem na tryzně za J. V. Stalina (1953) na Václavském náměstí: „Všichni svorně přísaháme, že velikému Stalinovi věrni zůstaneme. Tak přísaháme!“ Lid: „Přísaháme, přísaháme, přísaháme!“ (podle vzpomínek mého otce). Během příprav se však ozval z Moskvy Nikita Chruščov: „Vy volíte prezidenta? No to přece nebude žádný problém, když máte tak skvělého soudruha, jako je Antonín Novotný!“ (podle pamětí mého otce, který pracoval na ministerstvu financí). Všechno bylo najednou jinak. Novotný byl poměrně mlád a na poštovních známkách byl prý nejpohlednějším prezidentem (vedle J. F. Kennedyho).

Novotný žil skromně, o jeho soukromí se téměř nic nevědělo a sám si snížil dekretem prezidentský plat. Lidé jej potkávali v Lánské oboře nebo na letním bytě ve Hvozdech, kde chodil bez osobní ochrany. v lednu 1968 byl Novotný zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ ve prospěch Alexandra Dubčeka, v březnu se pak vzdal na nátlak veřejnosti funkce prezidenta. Dožil v ústraní, byl zbaven všech stranických funkcí, dokonce i členství ve straně. Normalizátoři o jeho služby nestáli.

Ing. Jan Matys, Sloup-Davle

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.