Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 5 > Architektura

Architektura

Když jsem na přelomu června a července na několik dní odjížděl do Innsbrucku, samozřejmě jsem se těšil na pozemní lanovou dráhu (2005–2007) a skokanský můstek (2001–2002), které navrhla světoznámá londýnská architektka Zaha Hadid. Ne že by mě její práce zklamaly (jsou bezesporu skvělé), vysloveně mě však nenadchly. Co mě však v ulicích Innsbrucku a okolních městech a obcích nadmíru mile překvapilo, byla pozoruhodná úroveň místní architektonické produkce.

Současnou tyrolskou architekturu, která zůstává věrná původním zásadám minimalismu, charakterizuje řada společných jmenovatelů. Především značná dávka kontextuality a environmentalismu. Většina staveb, které jsem viděl, dobře zapadá do svého prostředí a díky sofistikovaným energetickým technologiím, se kterými tyrolští architekti pracují jako s novými estetickými prvky, je vůči životnímu prostředí přátelská. Ne jinak to je i v případě místního obchodního řetězce MPREIS, který představuje oproti našim banálním supermarketům opravdové zjevení. Rodinná společnost sice existuje už od roku 1920, mezinárodní pozornost však na sebe strhla teprve v roce 2004 na benátském architektonickém bienále, kde tyto prodejny reprezentovaly současnou rakouskou architekturu. Je tudíž zřejmé, že prodejny s červenobílým logem MPREIS vynikají mimořádně kvalitním architektonickým pojetím, které firmě dodává nezaměnitelnou image. Každá z budov, jejichž součástí je vždy kavárna s barem, představuje architektonický skvost, navržený místními i známými zahraničními projektanty vždy pro konkrétní místo a obec.

Architektonická úroveň, o níž se nám může jen zdát, není ovšem jediným sympatickým rysem tohoto obchodního řetězce. Další představuje nejen příjemné prostředí s rodinným přístupem k zákazníkům, které v MPREISu bezpochyby znají jménem, ale i bohatá škála kvalitních potravin od místních či regionálních producentů. Nezbývá než doufat, že i u nás v České republice se jednou dočkáme podobných supermarketů, jejichž návštěva přestane být pouhou nutností a stane se pro nakupující také radostí. Ale i kdybychom se podobných supermarketů nedočkali, přejme si, abychom ke skvostům naší moderní architektury přistupovali jako v Tyrolsku.

Pozoruhodná úroveň současné tyrolské architektury se zřejmě začala vyvíjet již od dvacátých let minulého století. Tehdy do Innsbrucku přišel architekt Alois Welzenbacher. Narodil se roku 1889 v Mnichově, kde poté, co se ve Vídni vyučil zedníkem, působil jako kreslič v mnoha projekčních kancelářích. Touha stát se samostatně činným projektantem jej v roce 1912 přivedla ke studiu architektury na mnichovské Hochschule. Po první světové válce ale z Mnichova odešel a právě v Innsbrucku, kde krátce vyučoval na místní stavební průmyslovce, si otevřel vlastní kancelář, kterou počátkem třicátých let přesunul zpět do rodného Mnichova. Po druhé světové válce byl jmenován profesorem architektury na vídeňské akademii, kde působil až do konce svého života (zemřel v roce 1955).

A právě v innsbruckém ateliéru vypracoval projekt pivovaru Adam. Stavba, která z kontextu tehdejší tyrolské architektury svým internacionálně funkcionalistickým pojetím značně vybočuje, se dnes nachází díky pečlivým rekonstrukcím takřka v ideálním stavu. V pivovaru, realizovaném v letech 1926?–1931 a počátkem tohoto milénia citlivě rekonstruovaném podle projektu ateliéru Köberl&Giner+Wucherer_Pfeifer, dnes sídlí Architekturforum Tirol, které se vedle systematického dokumentování a propagace tyrolské architektury věnuje i výstavní činnosti.

Jakub Potůček

Obsah Listů 5/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.