Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 5 > Antonín Rašek: Obrana na mušce

Stručně

Antonín Rašek

Obrana na mušce

V polistopadové historii na tom resort obrany nikdy nebyl s pověstí tak mizerně. Vědomě je tu odlišeno ministerstvo od armády a vojáků. I když generálové se svými černými fondy a vojáci s nacistickými insigniemi na helmách reputaci armády poškodili také. Hledáme-li ovšem viníky, nejsou jimi profesionální vojáci, zvláště ne řadoví, ale selhání tzv. civilního řízení a kontroly obrany a armády. Počínaje prezidentem republiky jako vrchním velitelem, přes parlament s brannými a bezpečnostní výroby až po a především představitele ministerstva obrany. Když nový ministr musí po pár týdnech vyhodit tři náměstky, a to jen díky investigativním novinářům, jen těžko se cokoli vysvětluje.

Ale začneme-li od počátku: Po listopadu 1989 se podařilo nejen armádu rychle neutralizovat, ale záhy loajalizovat, až se dokonce po přijetí nové vojenské doktríny v roce 1991 stala i zárukou demokratického vývoje, mohla se rychle transformovat a v roce 1993 po rozpadu Československa bez problémů i jako federální armáda s federálním vědomím rozdělit.

Poté začalo období, v němž se s výjimkou účasti našich vojáků v zahraničních misích lze s máločím pochlubit. Nové vedení resortu se rychle rozloučilo s těmi, kdo se mohli stát překážkou záměru, který první český ministr obrany vyjádřil pregnantně: Je nutné peníze z vojenského rozpočtu kanalizovat správným směrem.

Ačkoli byla připravena varianta reformy postupně profesionalizované armády s 25 tisíci vojáky, její zřízení bylo jednorázovým politickým aktem realizováno až za deset let. Za tu dobu se více než stotisícový sbor pomalu redukoval, zbytečně několikrát reorganizoval, stavěly se a opravovaly objekty, které se často ještě před dokončením opouštěly, nakupovaly a modernizovaly zbraňové systémy, které byly předražené nebo dokonce nepotřebné, což trvá s doprovodnou korupcí dodnes. Přišlo to bratru na asi půl bilionu korun, které byly vynaloženy buď zbytečně, nebo předraženě, nebo byly přímo rozkradeny. Připočteme-li k tomu dalšího půl bilionu na sanaci bank po privatizaci a další stamiliardy za předražené dálnice, silnice, komputerizaci ad., je zřejmé, že jsme mohli mít podstatněji dobudovanou infrastruktur, mít se lépe a nemuseli jsme mít žádné dluhy. Za to však má několik tisíc těch úspěšných přepychové vily.

Nový ministr by po zjištění skutečné situace poté nemusel být roztrpčen faktem, že jeho resort má pouze hodnotu jednoho ročního vojenského rozpočtu, z čehož podstatnou část zdědil z minulosti, zvláště pokud jde o nemovitosti.

Je potěšující, že si Alexandr Vondra jako klíčový záměr zvolil boj proti korupci. A že postupně pochopil, že není zrovna nejlepší jeho původní odhodlání, že „každý musí přinést svou oběť“, jíž mínil především profesionální vojáky. Ale jak jim chce snižovat platy, přídavky na bydlení, zdaňovat výsluhové příspěvky, když resort je prolezlý korupcí a postižený katastrofálními finančními rozhodovacími procesy?

Výkon funkce Vondrovi rozhodně neusnadnily výpady ministra financí Miroslava Kalouska v souvislosti s odmítnutím Martina Bartáka jako náměstka, kterého nakonec musel se vším rizikem vzít Kalousek pod vlastní křídla. Ještě vážněji Vondrovi zkomplikoval další ministrování zvláště expremiér Topolánek, když prozradil, jak na něho právě Vondrovým prostřednictvím tlačil ve prospěch již pověstných pandurů od firmy Steyer bývalý generální tajemník NATO Robertson, který byl ve službách této firmy. Nemluvě o tom, jak to poškozuje v očích naší veřejnosti pověst Aliance samotné. V pozadí pozornosti zatím je lobbing kolem radiolokátoru v Brdech, na jehož dislokaci měla zájem řada amerických firem. Alexandr Vondra to proto nebude mít v boji proti korupci zrovna nejjednodušší.

Nový ministr obrany přišel i s iniciativou do jara příštího roku sepsat tzv. Bílou knihu. V jeho pojetí jde o inspirativní text, na kterém budou spolupracovat i mimoresortní experti a který by měl po novelizaci Bezpečnostní strategie ČR v gesci Ministerstva zahraničí přispět k tvorbě základních resortních dokumentů, tj. obranné strategie ČR, vojenské strategie ČR, dlouhodobého výhledu rozvoje Ministerstva obrany, střednědobého plánu rozvoje a činnosti resortu MO, který zčásti koresponduje se střednědobým rozpočtovým výhledem a ročními plány resortu, odpovídajícími finančnímu rozpočtu na daný rok.

Jako šestnáctý polistopadový ministr obrany nepřišel Alexandr Vondra zrovna k nejradostnějšímu dědictví. Navíc mu nejbližší bývalí i současní političtí spojenci až příliš drsně připomněli, že ani jeho štít není bez poskvrny. Překonat takové dva handicapy vyžaduje skutečnou osobnost a ministr bude mít co dělat, aby úkolu dostál.

Antonín Rašek

Obsah Listů 5/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.