Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 4 > Jiří Hochman: O Islandu šeptem

Jiří Hochman

O Islandu šeptem

Zásluhou Vladimíra Kolmistra jsem se opět začal zajímat o Island, a to nikoli kvůli jeho sopkám nebo velrybám. Kolmistr si totiž pamatuje, že se tam v říjnu 2008 zhroutil jejich finanční systém, a chtěl vědět, jak to vlastně bylo dál. A mě bylo podezřelé, že je o to tak malý zájem...

Z obvyklých zdrojů je totiž skoro nemožné se dočíst o Islandu do obvyklého včerejška; nejspíš tak do loňského roku, a to jen semo tamo. Jedna zdejší velmi dobrá encyklopedická webová stránka (CIA Factbook) dokonce heslo Island vypustila. Jako by už nebyl. I státní website Islandu je jakoby stydlivě stručná. Nedají se tedy spolehlivě ověřit fakta uvedená na adrese datarama.aktuálně.centrum.cz, která našel Vláďa Kolmistr a rozeslal svým přátelům. Ale zdá se, že datarama má asi pravdu.

Oficiální internetová stránka Republiky Island píše ve svém anglickém znění, že v listopadu 2008 se finanční systém Islandu zhroutil (včetně jeho hlavních bank). Podle Wikipedie se to ale stalo už 9. října 2008 „uprostřed mezinárodního burzovního zmatku“, kdy islandská burza „skončila obchodování“ a (stará) konzervativní vláda „znárodnila tři velké banky“. Současně se tehdejší konzervativní vláda v čele s Geirem Haardem „obrátila na Mezinárodní měnový fond (MMF) a spřátelené země“ se žádostí o „velké půjčky“. Jak velké? Datarama a v omezenějším rozsahu a s jinými daty také Wikipedia uvádějí čtyři miliardy eur na 5,5procentní úrok. Bude zde vhodné podotknout, že Island je ostrov asi velikosti Portugalska, těsně pod polárním kruhem, a má 300 000 obyvatel.

Podle Wikipedie nejdříve pomáhal Islandu MMF „záchranným balíčkem“ se dvěma miliardami dolarů. To patrně nestačilo a „finanční krize pokračovala do roku 2009“ a vyvolala velké protivládní demonstrace. Ty způsobily 26. ledna 2009 pád vlády Geira Haardeho. Islandský parlament pak 1. února 2009 jmenoval novou ministerskou předsedkyni, Johannu Sigur?ardóttirovou, která stojí v čele Sociálně demokratické aliance. Sigur?ardóttirová vytvořila novou vládu spolu s Levicí zeleného hnutí (oficiální název). Tuto vládu potvrdily volby v dubnu 2009. Sigur?ardóttirová je elegantní, energicky vypadající blondýna. Její sexuální preference, zdůrazňované různými médii, jsou myslím úplně vedlejší.

Podmínky „záchranných půjček spřátelených zemí a organizací“ se Islanďanům nelíbily a nelíbily se ani jejich nové vládě, která vypsala na březen 2010 referendum o tom, zdali má Island zaplatit 5 miliard dolarů dluhů Británii a Nizozemí, vzniklých „zhroucením Landsbanky,“ jedné ze znárodněných islandských bank. V tomto referendu Islanďané drtivě (podle dataramy 93 procenty) odmítli platit dluhy svých bankéřů, z nichž někteří už byli mezitím ve vězení nebo nezvěstní. Podle tohoto zdroje také islandský parlament (nejstarší parlament na světě) zahájil trestní řízení proti bývalému předsedovi vlády Haardemu za to, že nezabránil nezodpovědnému podnikání bankéřů.

Vláda paní Sigurfardóttirové dosud vládne. Na islandské oficiální internetové stránce je informace o složení její vlády s fotografiemi členů a členek (šest mužů a čtyři ženy).

Island je zakládajícím členem NATO i Evropské unie, je politicky nezávadný a na jeho území už nejsou žádné vojenské základny. Návrh nové ústavy, vypracovaný parlamentem, je předmětem veřejné diskuse, převážně vedené elektronicky. Dá se předvídat, že nová ústava vyjádří podporu situaci, která odmítnutím zahraničních dluhů zkrachovaných islandských bank vznikla.

Z existujících zdrojů se toho víc vyrozumět nedá, ale fakt je ten, že Islanďané odmítnutím odpovědnosti za machinace svých bankéřů vnesli do mezinárodní finanční šlamastiky úplně nový prvek. Zdá se, že to je důvod, proč se o Islandu tak málo píše. Jistě by nebylo žádoucí propírat islandský případ například v Portugalsku nebo dokonce v Řecku.

Jiří Hochman

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.