Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 5 > Knihy 5/2011

Knihy 5/2011

Spytovanie

Kniha je záznamom rozhovorov viacerých slovenských literátov a literárnych vedcov. Na pozadí dejín domáceho samizdatu ponúka popri ich privátnych zážitkoch najmä úvahy o neslobodnej spoločnosti, o konkrétnych skúsenostiach s prejavmi a dôsledkami komunistickej moci, názory na kultúru a jej úlohy v nej a napokon reflexie ponovembrového vývoja na Slovensku, keď pominulo ono Kadlečíkom vyslovené: „Len sa neožrať eufóriou a neprežrať optimizmom.“ Práve tento neznormalizovateľný, neskonsolidovateľný esejista, prozaik, básnik, kritický mysliteľ a hlavne človek vzácneho mravného ustrojenia je ústrednou postavou Spytovania, a to v listoch, ktoré si vymieňa s editorom knihy O. Pastierom, ale aj s R. Chmelom, A. Baginom, M. Gáfrikom, no predovšetkým so spisovateľom a veľkým priateľom P. Hrúzom. Spytovanie sa začína v šesťdesiatych rokoch, keď Ivan Kadlečík (nar. 1938 v Modre) ako absolvent FFUK v Bratislave dostal miesto v košickej redakcii denníka Pravda a podieľal sa na vzniku literárneho časopisu Krok. Po okupácii v roku 1968 sa stal šéfredaktorom Matičného čítania, ktoré do roku 1970 „slúžilo podpore záujmov pravicovo-oportunistických síl“, ako sa uvádza v liste Matice Slovenskej, oznamujúcej mu rozviazanie pracovného pomeru. Nasledovali nepoľavujúce existenčné ťažkosti, návštevy Štátnej bezpečnosti a presťahovanie sa do Pukanca, kde ako vedúci kníhkupectva i organista v evanjelickom kostole napísal viacero samizdatov (Reči z nížiny, Tváre a oslovenia, Rapsódie a miniatúry, Dvanásť). Tie po roku 1989 rozvinul o ďalšie knihy rôznych žánrových foriem, a to v úplnej hodnotovej a ideovej zhode s dovtedy napísaným, povedaným a prežitým. V zhode so sebou samým.

Ivan Kadlečík – Oleg Pastier: Spytovanie, F. R. & G., Ivanka pri Dunaji 2010, 422 strán, cena neuvedená.

-mah-

Člověk – bytost v sázce

Kniha jednoho ze zakladatelů etologie člověka a žáka Konrada Lorenze vyšla už před dvěma desetiletími, ale s lety na zajímavosti spíše získala. Autor ji uvádí připomenutím prehistorické palice na rozbíjení kostí, která leží na jeho stole vedle psacího stroje, v dané chvíli (ale ne už dnes) stejně nezbytného nástroje, jakým byla palice pro opočlověka. Do prostředí, které si svou vynalézavostí sami vytváříme, však vstupujeme s mentalitou, která se příliš nezměnila oproti době kamenné. Plynou z toho mnohá nebezpečí, která autor připomíná, zkoumá a snaží se předpovědět perspektivy jejich růstu či zmenšování. Obzvláště zajímavá je kapitola nazvaná Příliš mnoho dobra, v níž se na konkrétních příkladech nezamýšlených výsledků „pomoci“ chudým zemím ukazuje, že i ctnosti mohou být chorobné. „Ten, kdo ve vroucím objetí pojme celý svět a zapomene při tom na své nejbližší, nejedná humánně, i kdyby si tak v této roli sám připadal.“ Přestože pošetilost je nerozlučným průvodcem lidí, vyplývajícím z našeho biologického omezení, je autor umírněný optimista – tato omezení můžeme poznat a snažit se jim nepodléhat. Pak výzvy k míru s přírodou a k míru se svými bližními mohou dopadat na úrodnou půdu.

Irenäus Eibl-Eibesfeldt: Člověk – bytost v sázce. Přírodopis lidské pošetilosti, Academia, Praha 2005, 234 s., cena 195 Kč.

-jn-

Dohlednost v mlze

Oxymóron v názvu sbírky Jana Suka nás ihned vede – nás, co se rádi vracíváme k Holanově Lemurii či k Charovým Zápiskům Hypnovým – do útočiště inkoustu, jehož skvrnám snad ne plně rozumíme, ale jež nás o to více fascinují krásou nevysvětlitelna. „Cosi je zlomeno / a defilé krásy se koná / v podsvětních hodinách, / jsou-li jaké. // Tvůj rukopis // bez interpunkce , / slepý, // jako když pták, // zavěšen // do svých propastí, // vytuší, // jak mu vládne / křídlo.“ (Antonín Dvořák jednou v londýnské Národní galerii před zdejší Madonou od Rafaela příteli Jaroslavu Zubatému odtušil: „Člověk neví, proč to tam je, ta krajina, ale je to krásné, krásné jak Mozart.“) Bohužel z ušlechtilého Sukova inkoustu jako by se čtením stávala duběnka – tu a tam mu chybí kapka krve! Jak Miloslav Topinka kdysi poznamenal nad Holanovými básněmi, na rozdíl od těch prokrvených Halasových. Přesto Sukův kalamář poskytuje linii navýsost čistou a sytou, na rozdíl od vypsaných propisek jeho mladších i starších básnických kolegů. „Něco se přihodilo. // Ta, / jež v samotě obeplouvá / zeměkouli, // se neozývá. // Oči jsme poslali na moře. // Viděli jsme zbloudilou kru / s trosečníkem. // Patrně to byl náš předobraz, / nebo už hotový obraz // Vélazquezův / Rembrandtův // tichý amsterdamský gracht // a // kočičí dům s kontinentální snídaní. // To znamená: // pečivo, / sníh, // voda bez pramenu.“ Nad mnohými Sukovými básněmi (zlomky depeší trosečníka) mi na mysl přicházelo Wittgensteinovo: „Významem slova je jeho použití.“

Jan Suk: Dohlednost v mlze (texty z let 2009–2010), Pulchra, Praha 2011, 72 s.

-vod-

Na konci věku

Knihu napsal americký historik, který ještě v mladém věku odešel těsně po válce z pozvolna sovětizovaného Maďarska. Je shrnutím názorů, které vyslovil ve svých dřívějších spisech. Ústřední myšlenka je, že současná civilizace spěje k výraznému zlomu, po němž nastane nová, dnes jen stěží předvídatelná historická epocha. „Ocitáme se na konci věku. Jak málo lidí však o tom ví!“ Znakem příchodu nové doby by podle autora měla být klesající důvěra v neomezenost technických možností a v ekonomický determinismus, mělo by se naopak prohloubit hledání smyslu lidské existence. V souvislosti s tím se autor dívá kriticky na moderní vědu, za jejíž hlavní představitele považuje Darwina, Marxe, Freuda a Einsteina. Přírodním vědám vyčítá ztrátu kontaktu s obecnou kulturou, nesrozumitelnost a aroganci, s níž považují své abstrakce za pravdivá zobrazení existujících realit. Některé jeho argumenty ovšem vzbudí v přírodovědci pochybnost právě pro svou aroganci. Autor například odmítá jako projev „kosmologického nesmyslu“ Weinbergův názor, že bychom vzhledem k obrovitosti vesmíru neměli být překvapeni existenci jiných bytostí, které jsou schopny podobně jako my o vesmíru uvažovat. Je to prý podobné jako tvrdit, že bychom neměli být překvapeni existencí lidí, kteří se dovedou vznášet, v obrovitém New Yorku. Rozdíl, spočívající v tom, že bytosti uvažující o vesmíru v něm skutečně jsou, kdežto vznášející se Newyorčan nikdy pozorován nebyl, autor pomíjí. Tento detail mi připadá charakteristický – autor píše duchaplně a má velké znalosti, kriticky uvažující čtenář se zájmem posoudí jeho teze, ale méně ho už přesvědčí jejich zdůvodnění. Ostatně autor v závěrečné kapitole, v níž za nejzávažnější tvrzení své knihy prohlašuje, že „jsme společně se Zemí středem vesmíru“, připomíná svůj starší výrok: „Věřím, protože chci věřit.“

John Lukacs: Na konci věku, Academia, Praha 2009, 151 s., cena 215 Kč.

-jn-

Novinářem v Brně

Historie brněnské, zejména české a psané žurnalistiky od začátků Lidových novin po dnešek; na stránkách se setkávají zakladatelé (Klácel), dávné legendy (Valenta), dobří novináři popisující dost upřímně své působení v oficiálních médiích, kde si ale zachovali sny i představu o étosu povolání (A. Hošťálek), i lidé s disidentskou zkušeností (J. Soukupová, L. Kavín). Obraz je pestrý, nevyslovený závěr ale happyendem není: Brno je úctyhodné a kulturně bohaté město, ale není tam nic, čemu by se mohlo říkat významné brněnské noviny a které by byly citovány, ctěny nebo haněny i jako významné, i jako brněnské.

Novinářem v Brně (ed. Antonín Hošťálek, Blanka Švábová), ilustrace Jan Steklík, Moravskoslezský Kruh, Brno 2011, 216 s., cena 160 Kč.

-vb-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 5/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.