Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 6 > David Voda: Od Kollára po Šabouka

David Voda

Od Kollára po Šabouka

Nenáležím k historické obci, náležím však do oné množiny (v bývalém Československu) každé třinácté smíšené rodiny, a letošní listopadové velebení Kaiserzeitu – jak je dopoledne onoho Dne s císařem Františkem Josefem I. předváděli prominentní čeští vědci Jiří Rak a Vít Vlnas – jsem proto poslouchal se smutkem v duši. Měl jsem totiž za to, že česká inteligence chápe a vidí tragédii neuherských národů Zalitavska z let 1867–1918: maďarizace dle národnostního zákona z roku 1868, premiér Kálman Tisza, jenž v Uhersku žádný slovenský národ nezná, zavření gymnázií i Matice slovenské, Bánffyho „milenijní“ teror, Apponyiho zákony z roku 1907, vytlačující slovenštinu (rusínštinu) i ze základních škol i z vyučování náboženství atd. atp. Pokud by první světová válka trvala déle či se svým příchodem zpozdila o dvacet let, nebylo by možné již vytvořit samostatné Československo, neboť by se Slováci pravděpodobně nevyhnuli osudu Lužických Srbů. Hovořit hodinu o době Františka Josefa I. jako o zlatém čase české národní a ekonomické emancipace a nezmínit ani náznakem situaci nám nejbližšího národa „za Litavou“, na jehož útlaku měl František Josef I. přinejmenším tu vinu, že podepsal národnostní zákon neuznávající národy jako politické jednotky a nerespektující princip národní svébytnosti uherských národů, který přijal Uherský sněm roku 1868), tak mimo jiné ukazuje současnou míru českého odcizení a indolence vůči Slovensku a Slovákům a možná i cosi více. Kam se ztratilo to, co bylo české kulturní inteligenci zřejmé od Jána Kollára až po Sávu Šabouka? V čase zániku federace psalo se často, že se Češi až příliš snadno zbavili ne pouze „slovenského problému“ (podobně jako se to stalo v době odsunu s „problémem německým“), nýbrž především oné dimenze vnímat vlastní dějinnost v širším než česko-českém rámci. Ještě v roce 1930 psal historik Karel Kálal v úvodu své práce Přehled dějin Slovenska u vědomí problematické absence psaných slovenských dějin: „Studujme dějiny uherské a české a z nich vybírejme, co je slovenské.“ Závěrem volal: „Neopouštěj Slovensko nikdy česká láska!“. Nestalo se, již se pakovala. Je to k nevíře, že jediná relevantní politická a ideová skupina, která doposud v českých zemích neztrácí ze zřetele (česko)slovenský rozměr, jsou dnešní čeští komunisté. A studujeme-li zkratku KSČM odzadu, můžeme v divení pokračovat.

David Voda

Obsah Listů 6/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.