Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 1 > Miloš Rejchrt: Dvanáct miliard?

Miloš Rejchrt

Pohřbívání mluvčích

S Václavem Havlem odešel poslední ze tří otců zakladatelů Charty 77. Jeho pohřeb byl velkolepý a s mohutnou státní účastí. Také pohřbu Jana Patočky, ač pořadatelem byla pouze rodina, nescházela jistá mohutnost a též státní účast, projevená při obřadu nasazením nízko kroužící helikoptéry a plochodrážních motocyklů. Jedině pohřeb Jiřího Hájka v říjnu 1993 víceméně unikl pozornosti.

Rozloučení se konalo v malém evangelickém kostelíku v Praze v Klimentské ulici. Proč zrovna tam? V podstatě proto, že žádná jiná instituce neprojevila ochotu rozloučení uspořádat, ani Akademie věd, kde naposledy působil, ani Ministerstvo zahraničí, jehož byl hlavou v roce 1968. Asi stovka lidí přece jen do kostela přišla a s knězem Václavem Malým jsme přítele Jiřího, který se za křesťana neprohlašoval, křesťansky pohřbili, protože jinak to neumíme.

Proč ten nezájem o poslední rozloučení s Jiřím Hájkem? Asi proto, že Jiří Hájek, než ho v roce 1970 ze strany vyloučili, býval komunista.

Jak se s komunismem a komunisty vyrovnat, s tím máme v Čechách problém. V roce, kdy Jiří Hájek zemřel, 87 procent obyvatelstva si ze všech politiků nejvíce oblibovalo ministra, jenž vstoupil do KSČ zrovna v roce, kdy vznikla Charta, na pracovišti zastával funkci předsedy závodní organizace výboru strany a vystoupil z ní v den, kdy byl Václav Havel zvolen prezidentem ČSSR. To jsou paradoxy, řečeno s klasikem: na jednu stranu byla a je veřejnost nakloněna radikálnímu postkomunistickému antikomunismu a vyčítá dodnes Havlovi, potažmo chartistům, kteří se do politiky zapojili, že s komunisty nezatočili a nezakázali je. Na druhé straně možná téže veřejnosti nevadilo a nevadí bezostyšné obracení kabátů, pokud ovšem obraceč dá najevo, že on byl komunistou nikoli z přesvědčení, ale z mazanosti.

Lidé jako J. Hájek, kteří v určité etapě svého života byli komunisty – a to z přesvědčení –, také byli jedinými skutečnými disidenty hodnými toho slova. Disidovali, odštěpili se jak od komunistické strany, tak od její ideologie a nalezli svou životní náplň v prosazování lidských a občanských práv.

Katolický chartista, kněz Josef Zvěřina, napsal o nich: „Styděl bych se tyto ateisty pomlouvat a špinit, jak činí i někteří křesťané. Naopak jim musím děkovat, že mne často hloubkou svědomí a svou odvahou posílili.“

Jsou to slova odvážná a ojedinělá, ale Charta byla podnik odvážný a jedinečný: dokázala spojit exkomunisty, jako byl Jiří Hájek, s lidmi komunistickou diktaturou postiženými, jako byl Josef Zvěřina, vězněný v komunistických kriminálech třináct let.

Nikdy jsem docela neuvykl tomu, že chartisté byli a jsou šmahem onálepkováni jako „disidenti“. Přece Zvěřína nebyl disident, nýbrž konsistent. Celý svůj život byl konsistentní, věrný své víře, jejím nárokům i zaslíbením. Disidentem nebyl ani Václav Havel; neměl od čeho disidovat, nikdy žádné ideologii nepropadl a čertu stranické kázně se neupsal.

V Chartě 77 se sešli disidenti s nedisidenty, ba i bývalí vězni téměř doslova se svými bývalými vězniteli. To mnohým vadilo a vadí dodnes. Josef Zvěřina o tom v roce 1979 napsal: „Farizeové různých vyznání se pohoršují (...) nad jednotou komunistů a nekomunistů, ateistů a křesťanů – což je pohoršení pochopitelnější u KSČ než u křesťanů.“

Přece jen bylo i dost křesťanů nepohoršených, kterým bylo jasné, že obrodu, niternou nápravu sebe sama nelze nikomu zakázat a konání dobrých skutků nedovolit. S bývalými komunisty se pak tito křesťané družili a přátelili a z jejich obětavé angažovanosti v Chartě měli radost. Jak by neměli, přece nás učil Ježíš, že z jednoho hříšníka pokání činícího se v nebi ještě více radují než z 99 spravedlivých, kteří pokání nepotřebují.

Nejsme zakleti do své minulosti, do svých osudů, stále je tu nad námi nabídka vykročit ze sebe, proměnit smýšlení, přehodnotit hodnoty, prožít metanoiu, neboli obrácení – ovšemže ne kabátů, ale svého srdce a životního směřování. Těm, kdo objevovat chtějí, umožnila Charta 77 objev, že i lidé hodně různí, s různou minulostí, s různými předpoklady, i se svými chybami, omyly, ba i hříchy, mohou zakoušet blahoslavenou i blaženou jednotu, když na sebe dobrovolně vezmou úkol dbát o nezadatelnou lidskou důstojnost, společně nést rizika plnění a vzájemně si pomáhat. I to je jeden z důvodů, pro který všichni, kdo kdekoli na planetě lidí touží po spravedlnosti, po vítězství pravdy a lásky, mohou v příběhu Charty 77 nacházet inspiraci i povzbuzení. Tento dobrý odkaz Charty 77 zůstane i poté, co my, nejspíš bez státní účasti, provázeni přáteli a jejich vzpomínkou, budeme pohřbeni nějak podobně jako Jiří Hájek.

(Proslov Miloše Rejchrta, mluvčího Charty 77 v roce 1980, na jubilejním setkání Charty 77 v pražském divadle Archa 6. ledna 2012; pro nedostatek času vypustil řečník z projevu pasáž vyznačenou kurzívou.)

Miloš Rejchrt (1946) je evangelický farář.

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.