Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Dagmar Vaněčková: Jak čas letí

Dagmar Vaněčková

Jak čas letí

O přestávce zajímavého pořadu o Františku Kmochovi ve vídeňském Akademickém spolku zeptala jsem se krajanek, jak je u Lionů. Z jediné návštěvy jsem věděla, jak na tom Hana a Jindřich byli. I zvěděla jsem, že předchozího dne, 30. března, skončila životní pouť Hany, zatímco pro Jindřicha už 25. února. Oba byli židovské víry, takže se asi rozloučení konalo nenápadně, pouze v rodinném kruhu. S jeho jménem jsem se setkala před mnoha lety v Praze jako s autorem knihy Od Limpopa k Vltavě. A později zažila oba ve Vídni. Byla jsem jim vděčná, že usnadnili počáteční existenci mých dcer po jejich útěku z vlasti. A mne s mužem mnohokrát pozvali k dobré večeři, neboť Hanka byla vyhlášená kuchařka. Pro malý krajanský kruh pořádali ve svém bytě přednášky Ivana Medka o české hudbě. Hanka i Jindřich byli aktivní sokolové a účastnili se i jinak krajanského spolkového života. Uchovám je v paměti jako věrné přátele, dobrého srdce, upřímné povahy. Oba byli mimořádně vzdělaní. Po složité životní pouti a delším utrpení před jejím koncem nalezli v požehnaném věku věčný mír.

*

Literární noviny si mezi záplavou nekvalitních českých médií uchovávají úroveň, hodnou tradice. V posledním březnovém čísle byla zpráva o výstavě Otakara Slavíka. Žel, trvala v pražském Muzeu Kampa jen do 15. dubna. Představuje jednoho z nejvýraznějších představitelů proudu nové figurace. Obrazy pocházejí ze 70. a 80. let, kdy autor dosáhl tvůrčího vrcholu. Právě v 80. letech žil se ženou ve Vídni, kam odešel po podpisu Charty 77 a pro nemožnost svobodné tvorby ve vlasti. Po r. 1989 žil střídavě v Praze a ve Vídni, kde se účastnil výstav, měl vlastní prezentace, vystavoval i v dalších zemích. Narodil se v Pardubicích 18. 12. 1931, zemřel ve Vídni 6. 11. 2010.

V obsáhlém textu bylo v LtN možno seznámit se také s kapitolou knihy Univerzum věcí. K metafyzice spotřebních předmětů významného rakouského filozofa Konrada Paula Liessmanna, rodem z Villachu, nyní profesora vídeňské univerzity. Zmíněná kniha vyšla nově v českém překladu v nakladatelství Academia. Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení.

*

Ve Svobodných vídeňských listech č. 11–12 brněnská profesorka Kučerová připomíná politický, filozofický a literární odkaz T. G. Masaryka. V závěru s povzdechem, že naši vlivní intelektuá­lové soudí, že z tohoto odkazu zůstalo žalostně málo... Je přesvědčena, že se mýlí. – A jak! Často se vracívám k přečteným knihám, nedávno k Hovorům s TGM Karla Čapka, nadčasovým, s mnoha takřka prorockými postřehy. V závěrečné části Čapek pokládá zasvěcené dotazy na filozofická témata a Masaryk mu podává obšírné rozklady o filozofických směrech, jejich původcích i falzifikátorech. Jako vysokoškolský pedagog odpovídá srozumitelným stylem. Čapkovi řekne i nevím, když si není jist. Jak znejistil občas mladé posluchače, když jim na jejich otázky dokázal takto odpovědět! Ta pohrdlivá vševědoucnost mnoha dnešních českých intelektuálů! V první řadě novinářů.

Pak mě zaujal dlouhý příspěvek dr. Krupky o Petru Pastrňákovi. Ve výčtu osobností, které navštívily jeho knihkupectví v Lindengasse, mne upoutalo zejména jedno jméno: Štěpán Zavřel. Možná že někteří krajané, podobně jako já donedávna, nevědí, že šlo o světově proslulého výtvarníka, nadmíru oblíbeného zvláště Italy. S jeho jménem, dílem a pohnutým osudem mne seznámila Anna Žaloudková. Měla jsem možnost číst jeho dosud nezveřejněné deníkové záznamy po útěku z Československa v 50. letech, o krutých podmínkách uprchlíků různých národností v táborech v Jugoslávii a Itálii. Zavřel měl namířeno za přáteli do Francie, do Mekky výtvarných umělců. Avšak nepodařilo se a žil v severní Itálii. V obci Rugolo je dodnes zachován domek, který si upravil na rázovité bohémské obydlí. Jeho nejbližší přátelé a nadšení ctitelé mu loni dokázali připravit jako trvalý pomník stálou expozici na zámku Brazza nedaleko Udine. Svědčí o tom nákladný katalog s četnými ilustracemi Zavřelových děl z různých období, v nádherných barvách, se světskými i náboženskými motivy. Paní Žaloudková mi zapůjčila i některé jím skvěle ilustrované knížky pro děti v italštině a v němčině. Štěpán Zavřel se narodil v Praze v roce 1932 a zemřel v italském Rugolu roku 1999. Ve své původní vlasti by neměl být zapomenut.

Dagmar Vaněčková

Obsah Listů 3/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.