Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 4 > Knihy

Knihy 4/2013

Národná banka Slovenska a umenie

V predslove guvernér Národnej banky Slovenska J. Makúch hovorí o aktívnej účasti tejto inštitúcie na zachovávaní kultúrneho dedičstva a cituje Ľudovíta Štúra: „Umenie napospol je jedna z najšľachetnejších stránok ľudstva, v ňom, kde sa ujalo, javí sa lepšia čiastka človeka i národa.“ Jeho myšlienka otvára publikáciu, predstavujúcu výtvarné, sochárske, numizmatické a medailérske diela zo zbierky NBS. Prvá kapitola knihy, uvedená historikmi umenia B. Glockovou a Ľ. Kürthym, sa venuje umeniu 15.–19. storočia a artefaktom s priamym vzťahom ku Kremnici, niekdajšiemu slobodnému kráľovskému mestu, ktorého sebavedomý meštiansky stav sústredil zbierku pozoruhodných umeleckých diel. Spomeňme aspoň Poprsie dvoch mužov – reliéfne plastiky z jemnozrnného vápenca, ktoré svojou polychrómiou pripomínajú drevorezbu, Klaňanie pastierov, náležiace k renesančnej tabuľovej maľbe, podmanivé rezbárske dielo Prenosný oltárik s Ukrižovaním, obraz Vízia proroka Ezechiela o konci sveta, sochy svätíc a svätcov, portréty cisárovnej Márie Terézie a Františka Štefana I. Lotrinského... Druhá kapitola dokumentuje slovenskú výtvarnú modernu, pričom úvod k nej napísala K. Bajcurová, kurátorka zbierky moderného a súčasného umenia v SNG. V texte približuje vývin slovenského výtvarného umenia 20. storočia, ktorého začiatky súvisia s reflektovaním podnetov modernistických smerov z európskych veľkomiest, a to najprv v Košiciach, neskôr v Turčianskom sv. Martine a Bratislave. Nasledujú portréty maliarov, biografické údaje o nich a reprodukcie diel. Prvé stránky kapitoly patria zakladateľskej generácii, ktorú zastupuje národne orientovaný M. Benka, spoluzakladateľ moderného slovenského maliarstva a grafiky Ľ. Fulla, zberateľ ľudových motívov a psychológ maľby M. A. Bazovský; nasledujú krajinkári J. T. Mousson, J. Alexy, Z. Palugyay, košický avantgardista J. Jakoby, K. Sokol, emotívne, expresívne spracúvajúci sociálne témy; dostávame sa k prvému rektorovi VŠVU v Bratislave a vedúcej osobnosti bratislavskej časti Generácie 1909 J. Mudrochovi; sú tu príslušníci Generácie druhej svetovej vojny L. Guderna, E. Zmeták, V. Hložník, Galandovci, teda M. Galanda, V. Kompánek, M. Laluha a R. Krivoš a v samom závere čnie velikán A. Brunovský – predstaviteľ tzv. imaginatívnej grafiky.

Národná banka Slovenska a umenie, vydala Národná banka Slovenska v štúdiu Harmony, s. r. o., Banská Bystrica 2012, 134 s.

-mah-

Smysly života

Vzácně se stává, že se setkají bytosti z různých světů a s různými osudy, které přesto jako by si byly nějak souzeny, a tato spřízněnost se promítne do jejich dalšího života a práce. Ve výboru z tvorby Josefa Kostohryze Strmá nenaděj, který básník v padesátých letech vězněný a po roce 1968 umlčený uspořádal pro strojopisné vydání krátce před svou smrtí roku 1987 (vyšel později v edici Skvosty poezie), nacházíme báseň Krajiny jiné věnovanou „mé manželce Marii“. Marie Kostohryzová, původně učitelka a později knihovnice, která opisovala a šířila dílo svého manžela za jeho života a pečovala pak i o jeho pořádání a vydávání, se projevila rovněž jako spisovatelka. Kromě knih vzpomínkové povahy napsala také několik básnických sbírek, které nyní vycházejí souhrnně s autorčinými ilustracemi. Čtení Smyslů života společně se Strmou nenadějí umocňuje dojem z obou knih. Oproti drsnému a rozevlátému Kostohryzovi je básnický svět jeho ženy soustředěnější a její hlas tlumenější, i do něho se však promítá tvrdá doba, kterou oba spolu prožili. Čtenáře naladěného na autorčiny struny okouzlí jemný smysl pro detaily: tak již „daleké cesty přes potoky“ v první básni souboru probouzejí vzpomínku na dětství, kdy potoky byly mezníky výprav do krajiny a za čtvrtým potokem končil známý svět. A ještě jeden obraz: „Ticho jak netopýří let nad fontánou bledého měsíce.“

Marie Kostohryzová: Smysly života, Nová tiskárna, Pelhřimov 2013, 102 s.

-jn-

Verše básníků polského baroka

Se jménem Vlasty Dvořáčkové se nám snad nejprve spojují překlady moderní polské poezie, zejména, ale nejen jejích vrstevníků Tadeusze Różewicze a Wisławy Szymborské, významná polonistka se však vrací i hlouběji do minulosti – po nových překladech Adama Mickiewicze (Balady a romance, Sonety milostné) šla ještě dále proti proudu času a vydala antologii polské poezie barokní. Překlady jsou čtivé a živé, což snad zní banálně, ale u tlumočení veršů ze 17. století to samozřejmost přece není. Čtenáře může překvapit množství básní velmi pozemských, „ze života“, jako poselství z dávných dob a svědectví o dávno mrtvých dojemných neméně než disputace o smyslu lidského života – třeba oslovení žárlivého pejska, jenž milenci nechce dovolit „obejmout pas její“ (J. A. Morsztyn). Kniha humoru, satiry, také antiklerikální; polský antiklerikalismus není věc poslední sezóny. Autoři jsou představeni dostatečně, co chybí, je obecnější seznámení s polským barokem a snad i s kritérii, podle kterých překladatelka vybírala.

Zahrada, ale nevypletá. Verše básníků polského baroka, sestavila a z polštiny přeložila Vlasta Dvořáčková, Pistorius&Olšanská, Příbram 2013, 120 s.

-vb-

Evoluce svým vlastním tvůrcem

Kniha vzbudí zájem ještě před otevřením – zdvojeným názvem, objemností i tím, že ji na zadní straně svorně doporučují astrofyzik Grygar, filozof Petříček i biolog Pačes. První z nich k ní napsal úvod a druhý doslov: oba nešetří chválou a údivem. Kdo by očekával, že právník na penzi, publikující předtím jen ve svém oboru, napíše mohutné syntetické dílo svědčící o suverénní znalosti řady vědních oborů a schopnosti podat je poutavým a srozumitelným způsobem? Paralelně s příběhem evoluce od plazmatu elementárních částic ke spolupracujícím lidským mozkům ukazuje autor i klíčové obraty v historii jeho poznávání a zamýšlí se nad perspektivami jeho pokračování. Jako bohatý a věrohodný zdroj informace si kniha zaslouží ocenění. Nakolik naplňuje očekávání vzbuzovaná názvem? Autor si uvědomuje problém spojený s tím, že evolucí vznikají nové kvality, které na jejím počátku nebyly patrné, dokonce ani postižitelné čistě přírodovědeckým přístupem. V jeho výkladu evoluce se proto výrazně projevují „informatické“ aspekty, naznačující syntézu mezi determinovanými a nahodilými rysy evoluce, která si tak zachovává svou otevřenost do budoucna. Nejhlubší filozofická otázka spojená s evolucí: jak mohly vědomé a myslící bytosti vzniknout z nevědomých a nemyslících částic, není vlastním námětem knihy, ale čtenář ji patrně v pozadí vycítí, jak to pěkně vystihl ve svém úvodu Grygar.

Miroslav Veverka: Evoluce svým vlastním tvůrcem. Od velkého třesku ke globální civilizaci,

Prostor, Praha 2013, 576 s., cena 497 Kč.

-jn-

Štatl za Husáka

Hodně té recese a pivařských happeningů z normalizační doby působí vlastně trapně, když se o tom po letech čte; člověk si taky uvědomí, jak jsme mnohdy my, co jsme tehdy žili, chtěli být nekonformní, zajímaví, vymykat se, ale zároveň jsme o pozornost StB nestáli; z toho někdy povstávaly věci ne docela vkusné. A i takové světy se mohly prostupovat se světy veksláckými, ba i donašečskými; svobodomyslnou atmosféru rozšiřovali i vzácní lidé, jimž duševní dispozice konformitu ani neumožňovaly. To všechno však nechává autorka moudře na nás, není cynická, čest a statečnost doceňuje, ale naštěstí nevychovává, jak je dnes často zvykem, a snaží se vystihnout různé odstíny koloritu spontánního života Brna za Husáka. Píše tedy – kromě „šedé zóny“ i o statečných aktivistech opozice, ale i o hotelu International; to je dobrý příklad, jak obskurnost a oficialita mohly sousedit se snahou udržet dobré manýry, dobrou kuchyni, zachovat kus první republiky a přinést kus Západu.

Jana Soukupová: Štatl za Husáka.

Brno v normalizační kocovině (1970–1989), Druhé město, Brno 2013, 360 s.

-vb-

Kaleidoskop mého století

Už jeden z posledních, kteří o sobě mohou napsat: „Chodil jsem do německého i do českého divadla, samozřejmě jsem si nenechal ujít ani jeden program Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Chodil jsem stejně do opery Národního divadla jako do Neues Deutsches Theater...“ Život v židovství, češství a němectví, na frontách druhé světové války, dráha komunistického a „revizionistického“ novináře a zahraničního zpravodaje, opět exulanta a spoluzakladatele významného kolínského nakladatelství Index, příslušníka okruhu Listů a jejich spolupracovníka i po roce 1989, aktivního účastníka urovnávání česko-německých vztahů, návrat a utvrzení se v tom, že „doma“ je v Čechách a Praze. Stěží některé téma nebo období vyzvedávat v takto plném životě. Naivní, místy nesrozumitelný doslov editorky patrně nepřímo vysvětluje i některé chyby, jež autor již vinou ztráty zraku nemohl korigovat (např. nesprávný titul jednoho z nejslavnějších Vaculíkových fejetonů, porodník K. Steinbach jako osobní lékař TGM, Seifertův „sborník“ „Všechny krásy světa“; řeč je o nevydaném rukopisu Budínova životopisu bez vysvětlení, jak se má k vydaným vzpomínkám S. Budína). Na doporučení ke koupi a četbě to ale nic nemění.

Bedřich Utitz: Kaleidoskop mého století, Academia, Praha 2013, 264 s.

-vb-

Pouť za sv. Brigitou Švédskou

Ze Svatého Hostýna do Vadsteny ve Švédsku k ostatkům svaté Brigity se loni pěšky přes celé Polsko, pak kus lodí a opět pěšky vydal neobyčejný jezuitský kněz František Lízna. A pak, po předchozích svědectvích o svých poutích, vydal již pátou takovou knížku. Zvláštní, jak suše referuje, bez velkých meditací, sebezpytování. Napíše třeba „Vstal jsem ve čtvrt na šest a vyšel s hlubokým smutkem v duši“, ale víc se svým smutkem nezabývá. Ani popisy toho, co cestou vidí a zažívá, nejsou podrobné, spíše zkratky, detail místo panoramatu: „... přespal jsem na autobusové zastávce. Hrozil déšť. Ráno jsem zjistil, že tam se mnou spal též netopýr, visel pod střechou.“ Přinejmenším tomu, kdo pěšky nebo na kole někdy putoval podobně, i takové zkratky řeknou hodně. Jistě to neměl předem v úmyslu, ale Františku Líznovi se podařil zvláštní průzkum: ne na každé faře byl tento kněz v civilu, a to (podle fotografií) civilu skromném, přijat; někde ano a pěkně, jinde byl zapuzen. Můžeme si představovat: a kdyby přijel v kněžské parádě a byl představen místním biskupem jako politický vězeň komunistického režimu? Není to ovšem svědectví o zvláštním pokrytectví katolickém, ale o tom, jak působí šarže a jak šaty – bohužel – dělají člověka: i z biskupa putna udělá (pouhého) uhlíře.

P. František Lízna: Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny, Cesta, Brno 2013, 72 s. a fotografická příloha, cena 98 Kč.

-vb-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 4/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.