Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 6 > Karel Hrubý: Hochman

Karel Hrubý

Hochman

(K Listům 4/2013)

Dopis Jiřího Hochmana, který poskytl Listům M. Chrobok („Ještě z korespondence“; bohužel, není uvedeno datum, kdy byl napsán) vysvětluje složitou cestu jednoho z těch, kteří po II. světové válce viděli v sovětském systému vítanou náhradu za kapitalismus, třebaže jejich otcové je před ním varovali, protože v něm byla popřena demokracie. Je to vzácně otevřený list, v němž Hochman vyznává svůj vztah nejen k socialismu, ale především k demokracii. Právě tím je pozoruhodný a svým způsobem zástupný pro klikatou cestu velké části jeho generace.

Když jsem v roce 2010 napsal do 2. čísla Listů článek O odpovědnosti intelektuálů, reagovalo na něj několik lidí. Nejobsáhlejší stanovisko k problému přerodu mladých komunistických intelektuálů z dogmatických fanatiků v humanisticky myslící obhájce svobody a svéprávnosti člověka, kteří dospěli k reformnímu pojetí socialismu ne sice ještě demokratického, ale demokratizujícího, zaujala Eva Kantůrková, s níž jsme si vyměňovali názory ještě v dalších číslech. Jiná byla reakce Jiřího Hochmana. Ozval se e-mailem, v němž naznačil leccos, co je obsaženo i v dopisu otištěném nyní v Listech. Myslím, že stojí za částečné ocitování:

Vážený pane doktore, požádal jsem Václava Buriana, aby mi dal vaši elektronickou adresu. Přečetl jsem si váš významný článek v posledním čísle Listů a chci vám za váš příspěvek poděkovat. (...)

Já pocházím ze staré sociálně demokratické rodiny z východních Čech, můj otec byl vojenským delegátem na sjezdu ČSDSD v roce 1920 a hlasoval s většinou pro KSČ a pro vstup do Kominterny. V roce 1929 z KSČ vystoupil, ale do socdem se už nevrátil. V roce 1946 jsme celá rodina vstoupili ještě před volbami do KSČ na tuto otcovu radu: „Oni stejně přijdou k moci a pak bude pro nás všechny lepší, když tam budeme, než když tam nebudeme.“

Já jsem byl zahraničně-politickým redaktorem Rudého práva z let 1956–1968. Přivedl mě tam Vladimír Koucký, když tam po návratu z osmiletého léčení ve Švýcarsku hledal pár lidí schopných mluvit zahraničními jazyky. Jako zpravodaj ve Washingtonu v letech 1964–1967 jsem se tam poznal s Václavem Majerem (předsedou exilové sociální demokracie; pozn. K. H.) v Domě tisku, kam on pravidelně docházel. Mluvil jsem s ním velmi otevřeně, ale on byl hrozně zahořklý člověk, takže naše rozhovory byly většinou neplodné. Přitom já jsem se vytrvale seznamoval s historickou dobou 1875–1914 tak, jak mi to můj otec radil, a myslím, že jsem o tom přečetl všechno, co jsem měl.

Ještě jednou vám děkuju a přeju vám pevné zdraví.

Upřímně

Jiří Hochman

V Hochmanově textu, který redakci poskytl M. Chrobok, je zajímavé vylíčení jeho vztahu k původnímu, předbolševickému pojetí socialismu. Poučen otcem a literaturou sociálně demokratických teoretiků Karla Kautského a Eduarda Bernsteina měl už po II. válce tušení o významu demokracie pro socialistický systém. Naši otcové původně považovali socialismus nejen za plně slučitelný s demokracií, ba dokonce za výsledek demokratického procesu. Teprve v roce 1948 jsme spadli do cizorodé diktatury, kterou jsme se pak úmorně a pomalu připravovali demontovat, jsou jeho slova (s. 71). Až po odchodu do exilu pochopil i teoreticky naplno, jakou deformaci způsobil myšlence socialismu Lenin, jenž do převratu v Rusku zanesl marxistickou terminologii, která tam nepatřila... Když mu to Kautsky vytknul, tak z něho udělal renegáta. A podle mne žádný marxismus-leninismus nikdy neexistoval. Existoval marxismus. Lenin k tomu připojil své recepty o diktatuře, které pak Stalin dovedl k čistkám. A dodává: „Já jsem jenom rád, že jsem tomu na sklonku života porozuměl. (s. 75).

Podle mne tomu v podstatě porozuměl už v dubnu 1970, kdy se definitivně rozešel s komunistickou stranou, jejímuž ÚV napsal kritický dopis, zakončený větou: Smyslem socialismu je nikoli méně svobody pro lid, či snad dokonce žádná svoboda pro lid. Smyslem socialismu je více svobody pro lid. – S projevem naprostého opovržení Jiří Hochman.

Karel Hrubý, Basilej

Karel Hrubý

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.