Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 1 > Dušan Havlíček: Už si nebudeme povídat

Dušan Havlíček

Už si nebudeme povídat

K úmrtí Milana Schulze

Vzpomínku na Milana Schulze píši s pocitem skleslé bezradnosti. Nevím jak začít, zda se rozpovídat o našem půl století starém přátelství, či se raději soustředit na výčet jeho významných činů profesionálních, aby bylo zřejmé, jakou roli sehrál v české kultuře i ve společenském dění.

Všechno jsem už vlastně ve stručném souhrnu napsal v Listech před čtyřmi lety v připomínce k jeho osmdesátým narozeninám (Přetrváme, Listy 2/2010, s. 109). Mezitím vyšla svérázná vzpomínková kniha Milana Schulze (Hledání zatraceného času aneb Co jsem nezapomněl, Torst, Praha 2012), upřímná a bezelstná zpověď, v které se snažil – jak sám připomíná v závěru – „popsat svůj životapříběh tak pravdivě, jak je hříšný jednotlivec schopen“.

Naše osudy se hluboce a neoddělitelně prolnuly odchodem do exilu. I když jsme se usadili – jak už jsem také napsal – každý jinde, Milan v Mnichově a já s rodinou v Ženevě, stmelovaly nás obdobné starosti o zajištění existence v neznámém životním prostředí stejně jako spontánní společné angažmá v odporu proti politickým poměrům v Československu. Kdybych chtěl vylíčit, jak jsme přes tu velkou zeměpisnou vzdálenost intenzívně a s neochvějným vzájemným pochopením prožívali dění, proměny a zvraty v uplynulých téměř čtyřiceti pěti letech, nikdy bych tyto řádky asi nedopsal. Tak tedy jen stručně.

Do letošního roku jsme vstupovali s odhodláním, že se s Milanem a jeho ženou Janičkou konečně musíme sejít k pořádném osobnímu popovídání, neboť jsme se už dlouho neviděli. Někdy v polovině ledna jsem si s nimi dlouze a srdečně popovídal po telefonu a dohodli jsme se, že se u nich v Mnichově zastavíme někdy v květnu při cestě do Františkových lázní. Krátce nato v pondělí 20. ledna sledujeme večer Události České televize a přijde rána jako blesk z nebe: v Mnichově dnes zemřel Milan Schulz.

Uplynul týden a po celou tu dobu listuji ve vzájemné korespondenci, pročítám emaily na počítači, nořím se do archivu textů a dokumentů... Pročítám znovu Hledání zatraceného času a připomínám si, co všechno jsme spolu prožili. Při tom listování mě upoutala zmínka, kterou jsem předtím přehlédl:

... Někdy v roce 1970 zesílily emigrační hlasy, aby se obnovily Literární noviny, když je v zahraničí tolik jejich bývalých redaktorů a přispěvatelů. S Ludvíkem Veselým jsme se této myšlence dlouho bránili, až se do věci vložil Jiří Pelikán s tím, že by měl v Římě tiskárnu, ve které by dokázal zaplatit vytištění takového časopisu, pokud bychom ho redakčně dali dohromady. Po dlouhém váhání hlavně kvůli problémům s distribucí takové tiskoviny mezi emigranty jsme se o to pokusili, dali dohromady rukopisy z celého světa a pak v Římě skutečně noviny o několika stranách vytiskli. V mém archivu jejich výtisk nenalézám. Jediný důkaz, že k té události došlo, podává Dušan Havlíček ve své obsáhlé knize Listy v exilu (Burian a Tichák, Olomouc 2008), když konstatuje, že jeho „obsahová analýza... opomíjí dvě předcházející zvláštní čísla LL, kopírující formát Literárních listů z roku 1968“... (tamtéž, s. 138). Uvědomil jsem si, že jsem ta dvě zvláštní čísla Literárních listů ve své studii zanedbal, a nastalo další úporné hledání. Nejprve jsem v zaprášených archívních krabicích prolistoval korespondenci s Milanem a dal jsem si pohlavek, když jsem zjistil, co jsme si svého času o LL psali. V obsáhlém dopise z března 1970, v kterém mi líčil své počáteční exilové osudy, se také zmínil, že s Ludvíkem Veselým připravili zvláštní číslo Literárních listů:

... Shodou okolností jsme vyrobili (já dokonce na místě v Římě) „jakobyLiterárky“, jedno jediný číslo, který furt nemáme, neb se toulá kdesi na cestě z Italska...

Odpověděl jsem mu vzápětí, neboť mi jeden výtisk poslal Jiří Pelikán.

... Literárky jsem z Itálie dostal, to víš, a poskytl jsem o nich jakési informace curyšskému Tages-Anzeigeru. Ti to otiskli a výstřižek Ti posílám. No samozřejmě, pindy. Ale hned se z redakce ozvali a poté mně také zatelefonovala jakási paní Eva Jirků z Curychu (zná se s Illínem) a strašně potěšeným hlasem se vyptávala, kde by mohla Literárky dostat. Prý se o tom hodně mluvilo mezi Čechy v Curychu, moc by o ně byl zájem. Mírně jsem její nadšení ochladil řka, že to číslo je solitér (zatím) a že se musím zeptat, kde by se to dalo sehnat. Tak se Tě ptám. Jo, a špatný by to asi přece jen nebylo nějaké ty Literárky vydávat pravidelněji, zdá se, že by tu o ně byl zájem. Z těch 10 000 či více by je obstojná část pravděpodobně odbírala. Přemýšlej hochu, přemýšlej. Máš tam u sebe víc kolegů...

Milan mi pak svěřil, že chystají další číslo:

To jedno číslo vzniklo spojeným entuziasmem několika bláznivejch Italů a tří mírně se bránících Čechů. No ale vzniklo a dopadlo to celkem slušně. Teď – protože to mělo v Itálii velkej ohlas (Europa to skoro celý přeložila, vytiskla a byla vyprodaná) – prej už budou prachy na další číslo. Takže možná bude, ale v žádným případě se nemyslí na periodicitu, aspoň my ne... Pokud jde o zájemce z Tvého okolí, pošlu Ti ještě pár výtisků a rozdej to. Jo a moc děkujeme za článeček o věci, zařazeno do archivu, aby jednou pilný student mohl říct, že jeho předci promyšleně a soustavně bojovali za... hergot, teď honem nevím, za co...

To první číslo ve svém archivu nemám, ale nakonec – a teprve teď – jsem v něm po dlouhém hledání našel druhé číslo z podzimu 1970.

Proč se o tom tak široce rozepisuji? Byli to vlastně Milan Schulz a Ludvík Veselý, kteří v úzkém kontaktu s Jiřím Pelikánem zkoumali a připravovali podmínky pro „římské“ Listy. Milan Schulz se na nich ostatně v následujících letech podílel nejen jako přispěvatel, ale jeden čas i jako člen redakční rady.

V této souvislosti musím připomenout, co jsem na jeho činnosti vždy bezděčně obdivoval: jeho pragmatismus, věcnost, ideologickou nezatíženost a připravenost podílet se na podnětech, které považoval za užitečné a prospěšné. Milan Schulz byl od roku 1977 aktivním členem katolické laické organizace Opus Bonum ve Frankenu, pro kterou kromě jiného uspořádal v roce 1988 sborník Mír, mírové hnutí, křesťanská etika: výbor z materiálů ze stejnojmenného sympozia. Své politické komentáře a fejetony publikoval v čase exilu také v newyorských Proměnách, v čtvrtletníku nezávislé české a slovenské kultury OBRYS, který vydával a redigoval v letech 1981–1990 v Mnichově Daniel Strož, ale především a zejména ve Svědectví Pavla Tigrida. Stojí snad za povšimnutí, že svůj obdiv k osobnosti a dílu Pavla Tigrida, s nímž ještě před odchodem do exilu navázal hluboké přátelství, vypsal v reportáži, kterou uveřejnil právě v Listech, řízených Jiřím Pelikánem (Kus práce. Čtvrtstoletí časopisu Svědectví, Listy, č. 6, listopad 1981, ss. 59n). Je to jen další důkaz pravdivosti mého tvrzení, že Milan ve Skupině Listy – jak už jsem před čtyřmi roky napsal – nenápadně, leč výrazně napomáhal k vzájemné spolupráci obou exilových uskupení.

Nepíšu životopis Milana Schulze a nepopisuji ani jeho profesionální působnost, snažím se jen vyslovit vzpomínku nad ztrátou nezapomenutelného přítele. Jeho životní úspěchy mne povzbuzují, jeho mnohá rozčarování – jak je například vypsal v reportáži Spojené státy, moje životní zklamání (Listy 6/2004, s. 34n.) bezvýhradně sdílím.

Dušan Havlíček (1923) je stálý spolupracovník Listů od jejich exilových počátků dosud.

Obsah Listů 1/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.