Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 3 > Alena Zemančíková: Uprostřed

Alena Zemančíková

Uprostřed

Půl života jsem se dívala na siluetu nedostupných hor: Ostrý na Šumavě, Havran na Tachovsku a Dyleň na Chebsku – takhle se to sunulo podle změny bydliště. O Ostrém babička vyprávěla, že se tam za první republiky dalo jít na výlet, že tam byla turistická útulna. Za mého života se na Šumavě smělo jedině na Pancíř a tam odtud teskně vyhlížet Alpy, což mi připadalo jako optický zázrak: Alpy, tak nedosažitelné, musejí být přece strašlivě vzdálené.

Havran, hora s vojenskou věží na vrcholu, nebyl na žádné mapě Tachovska (nebyla ani taková mapa, a tak jsme si ji s bratrem kreslili pastelkami); nikdo, koho jsem znala, neznal její jméno. Velice jsem toužila se na tu horu vypravit, podívat se, co je na druhé straně, ale myslela jsem, že se to nikdy nestane. I na tu hranici, psychologicky vzato, bylo nesmírně daleko, nesmělo se ani do lesů, byla to země vojáků se psy, kterým jsem – svatá prostoto! – záviděla.

Jakmile člověk ztratí z očí Havran, objeví se jako pevný bod Dyleň s vojenským objektem na vrcholu. Myslela jsem, že hlídat hranici je povinností každého státu, však jsme se učili o Chodech a četli Psohlavce, vůbec mě nenapadlo, že na německé straně by nebyly ty dráty, že by tam nechodili vojáci se psy. A protože ani Dyleň nebyla na turistické mapě, nevěděla jsem, jestli je vrchol v Čechách, nebo v Německu. Jednou jsem se zeptala dole ve vsi hlídkujícího vojáka se psem, a on to také nevěděl. Zjistila jsem to až po pádu železné opony, v těchto místech opravdu železné a neprostupné. Vrchol je v Čechách, ale co víc, je na něm vyznačen Střed Evropy!

Historie dyleňského Středu Evropy (Mittelpunkt Europas) souvisí s trigonometrickým vyměřováním Evropy, zde v letech 1865 až 1873. Tehdy byl na vrcholu vztyčen žulový sloup jako pevný bod 1. řádu pro veškerá měření. Vrchol Dyleně se s pověstí středu Evropy stal také místem střetu: Alpský spolek z Neualbenreuthu postavil útulnu, Klub českých turistů rozhlednu. Z Dyleně byl nádherný výhled daleko do Čech i do Bavorska, proto byla stanovena tím pevným bodem vyměřování světa.

Jako snad všechno v pohraničí, i Dyleň a Střed Evropy jsou symbolické. Po Mnichovu se hraniční hora dostala do Říše, po roce 1945 se hranice (ostatně historická česko-bavorská, která svůj průběh zachovává od raného středověku) vrátila na místo, ale z naší strany byla zatažena dráty. Na vrcholu Dyleně monstrózní vojenský radar s věží, útulna zmizela a vojenská stavba zničila a pohltila i Střed Evropy. Celkem vzato právem, místo se ze středu Evropy dostalo na okraj, s čímž jsme měli být spokojeni, proč připomínat nějaký střed. Střet se připomínal jinak.

Bavorský alpský spolek v Neualbereuthu nezrušil hustou síť svých výletních pěšin, jen cíl se posunul pár metrů od hranice a kousek pod vrchol. Z bavorské strany dráty nebyly. Roku 1986 byl Střed Evropy znovu označen žulovým sloupem a umístěn, jak nejvýše to šlo – a tam stojí dodnes.

Šli jsme na ten výlet v týdnu voleb do Evropského parlamentu. Při cestě na Dyleň člověk vidí, jak hranice, označená bílými sloupky, vede přes pole a louky, na úpatí hory se ztratí v močále, ale za chvíli už na ni člověk narazí v lese. Je to čára, která odděluje dvě stejná prostředí – tatáž řepka, ječmen, kukuřice, tentýž les.

Střed Evropy kdekoli je čirý pomysl – odkud kam sahá Evropa, počítáme do té výměry i ostrovy a kudy vede hranice s Asií? Přesto člověk (člověk, který se na zavřenou hranici půl života teskně díval) na tom místě něco cítí. Je to smíšený pocit dotyku bodu a linie. Bodu, z něhož je možno opsat kruh o jakémkoli poloměru, to závisí na našem rozhodnutí, představivosti, doslova rozhledu. A linie, která tu obkrouženou plochu protíná připomínkou více či méně různých zájmů. Tak jsme si to v ten volební víkend říkali.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.