Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 6 > Pavel Šaradín: Rok Miloše Zemana

Pavel Šaradín

Rok Miloše Zemana

Hodnocení roku 2014 by mělo začít připomenutím vizí a úvah prezidentského projevu. Ale nezačne. Prezident Zeman mění spoustu věcí, od novoroční tradice prezidentského projevu až po podobu Hovorů z Lán. Ti, kdo měli čas, mohli vyslechnout vánoční poselství. Prezident zdůraznil, jakým způsobem se mu daří plnit sliby, které dal voličům. Zejména prý sjednocuje společnost. V ten den jsem byl nemocný, skoro jsem nevstal z postele a přečetl skvělý román Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy. Na Nový rok jsme měli tedy od politiky volno, ale jinak jsme se s panem prezidentem v mediálním a veřejném prostoru potkávali během roku 2014 velmi často. Možná častěji, než jsme chtěli.

Zima

Po několika týdnech, spíše však měsících, získala česká vláda vzniklá na základě voleb v Poslanecké sněmovně důvěru. Politické hry prezidenta republiky s přechodnou vládou Jiřího Rusnoka skončily. Téměř po osmi letech se stal premiérem sociální demokrat. Bohuslav Sobotka by mohl být slušným premiérem, koneckonců první rok 2014 se mu to dařilo. Válčit bude na několika frontách, s Milošem Zemanem, Andrejem Babišem i vlastní stranou.

Do roku 2014 jsme vstoupili s novou vládou, vedle sociálních demokratů tvořenou ještě křesťanskými demokraty a hnutím ANO 2011. Podzimní volby roku 2013 se konaly v předčasném termínu, po demisi vlády Petra Nečase. Po mnoha skandálech ministrů Nečasova kabinetu, působení Jaromíra Drábka, snahách o tunelování Státního fondu životního prostředí, zapojení Věcí veřejných do politiky, podivném financování politických stran – a pokračovat bychom mohli dále – přišel v červnu 2013 nečekaný krok. Iniciativa státních zástupců a obvinění několika politiků a úředníků vedla k demisi Petra Nečase.

Do roku 2014 jsme tedy vstoupili i s tím, že kauza odposlechů, uplácení funkcemi a aktivit paní Nagyové-Nečasové není vyřešena. V únoru 2014 někdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek zdůraznil, že vrchní státní zástupce „Ištvan se stal jednoznačným škůdcem demokracie“. O mnoho dále se ve vyšetřování neposuneme ani na konci roku, takže z celé akce zůstávají rozporuplné pocity. U slov o „škůdcích demokracie“ se ovšem zastavit můžeme.

Na krizi české politiky se ODS, kterou Pavel Blažek reprezentuje, podepsala zásadním způsobem. Nedůvěra v politiku a politické instituce sice vzrostla v Evropě plošně, ale v ČR více než třeba v Německu či Finsku. V tomto směru se můžeme srovnávat se zeměmi, které měly největší hospodářské potíže, tedy s Řeckem a Portugalskem. Nás ekonomická krize tak hluboce nepostihla, nedůvěru v politiku však ovlivňovaly především politické strany. Pavel Blažek, s kolegou z vlády a zároveň spolustraníkem, který „odkláněl“ peníze, a ministrem životního prostředí rovněž z ODS, jenž je zase „vyváděl“ z fondu životního prostředí, ti všichni mají na nedůvěře v politiku velký podíl.

Politici se začali připravovat na volby, tentokrát evropské. V diáři mám poznámku, že na naší fakultě měl přednášku 19. února profesor Jan Keller. Ve své strohosti byl vtipný. Vzpomněl jsem si na něj z jednoho podstatného důvodu. Před dvaceti pěti lety příslušný zákon vcelku správně eliminoval působení politických stran v prostředí vysokých škol. Je dobré, že se nezakládají na fakultách buňky tu ODS, tu ČSSD, tu Úsvitu. Je dobře, že nástěnky nejsou polepeny plakáty kandidujících politiků, ale že slouží pozvánkám na přednášky a programům do divadel a kin. Nepochopitelná je však aktivita některých univerzitních hodnostářů. Proč by před volbami nemohli mít na vysokoškolské půdě debatu kandidáti politických stran? Osobně neznám kritičtější a kultivovanější posluchačstvo než právě studenty. Proč bychom neměli na vysokých školách před volbami diskutovat o politice? Vždyť jsou to právě politici, kteří se starají o veřejné statky, jež slouží nám všem. To jsem si pomyslel, když rektor Masarykovy univerzity odmítl před volbami prezidenta Zemana. Kolik studentů asi tak volilo SPOZ? A vzpomněl jsem si na to i v Olomouci, když na jedné z fakult před evropskými volbami, k nimž přišlo pouhých 18 procent voličů, nechtělo vedení nechat debatovat politiky se studenty. Proto jsme je pozvali k nám.

Jaro

Na začátku dubna se v Maďarsku konaly parlamentní volby, s přehledem zvítězil Fidesz. Shodou okolností jsem zanedlouho jel vlakem asi po pěti šesti letech do Budapešti. V jídelním voze jsem potkal někdejšího kolegu, který tam pracuje v evropském centru pečujícím o menšiny, zejména o Romy. Hovořil o permanentní finanční kontrole a jiných schválnostech Orbánova režimu. Cílem je oslabit neziskový sektor a pokud možno vytěsnit zejména mezinárodní občanská sdružení. Maďarský premiér pak několik týdnů po volbách jednoznačně pojmenoval svůj cíl. Je jím vytvoření efektivní neliberální demokracie. Je to velká výzva pro demokracie liberální a pravděpodobně toto může být střet o budoucí Evropu. Je proto rozhodující, abychom v tomto střetu s konceptem liberální demokracie uspěli. Mimochodem, v české společnosti se zvýšil na třetinu podíl těch, kteří za určitých okolností připouštějí, že vhodným řešením problémů případné krize by mohl být autoritativní politik či autoritativní režim.

V evropských volbách zvítězilo hnutí ANO 2011, ale Okamurův Úsvit neuspěl. Mladá fronta Dnes na začátku roku psala, že nás čekají velká výročí. 1. května jsme si připomněli první. Deset let členství v Evropské unii. Bohužel žádné velké oslavy, ačkoliv sounáležitost s Evropou je pro nás zásadní. Na Unii nadáváme, stejně jako na všechno ostatní. Důvěra v ni oslabila, asi jsme čekali více pečených holubů.

Léto

Po dlouhé době jsem v létě četl hlavně beletrii. Doháněl jsem skluz, který mám za manželkou. Navíc jsem si do diáře založil několik výstřižků recenzí. Abych na nic podstatného nezapomněl. Poprvé jsem četl prózu Jiřího Peheho. Výborné. Z mého seznamu knih, které chci v dohledné době přečíst, jsem si odškrtl esej Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan. Skvělé. Vedle toho jsem na naší chalupě v někdejších Sudetech, samozřejmě německé, četl o vztazích mezi Čechy a Němci. Základní fakta jsou známá, ale mne fascinuje mikrohistorie. Příběhy a osudy.

Před časem jsem narazil na kroniku hanácké obce Charváty. Je zde příběh z roku 1848, česko-německý. Nadaný občan Charvát studoval ve Vídni, jmenoval se Jan Hrbáček. V roce 1848 se účastnil revoluce ve Vídni, bydlel u strýce a ten se začal obávat policejního vyšetřování účastníků. Proto nechal vyrobit bečku, do ní studenta schoval a poslal vlakem domů, kde si jej na přerovském nádraží vyzvedl jeho otec. V pamětní knize obce se pak píše: „Jako studovaný muž, jenž uměl německy, byl zvolen starostou obce. Pobytem však ve Vídni odcizil se svému národu tak, že na tabulku na svém domě dal napsati: Johann Hrbatschek, Bürgermeister. A tak se stalo, že v ryze české a vlastenecky již uvědomělé obci Charvátech měli – bürgermeistera! –, za což se museli jen stydět! Dlouho však občané Charvatští této potupy nesnesli. Jednoho večera sešli se všichni před starostův dům, tabulku se zdi s kopáči strhli a pošlapali tak, že nebyla k ničemu. Johann Hrbatschek, Bürgermeister, takto od občanů poučen, dal si napsati novou tabulku s nápisem českým.“

V knize Stará Ves a Žďárský Potok v dějinách Moravy vypsal Jiří Karel několik příběhů z poválečného časopisu Hraničář, mimo jiných „... devatenáctiletého J. Zhřívala, který se zamiloval do Němky H. tou měrou, že se s ní chtěl oženiti. Když mu sňatek zakázali a děvče narychlo odsunuli, rozjel se za ní nešťastný chlapec 2. března do Německa. Nepodařilo se mu ji však nalézt, tak se vrátil a bude postaven před soud pro naprostý nedostatek národní cti.“

A ještě jeden výpisek z doby, kdy jsme byli utlačováni Habsburky. V týdeníku Českoslovanská Morava se píše o národní ostudě v obci Lutopecny: „Již jedenkráte v tomto listu bylo upozorněno na to, jaký je to skandál v naší obci, že u nás v hanácké dědině se prodává německo-židovské pivo z pivovaru známého Wintra z Prostějova. Je to snad na celém okrese, vyjma Zdounek, jediná obec, naše Lutopecny, kde občané odvádějí peníze za pivo do německých rukou na ubíjení sebe samých a druhých českých občanů. Němci v místech, kde je česká menšina, neřku-li kde jsou výhradně sami, by uštvali ihned český pivovar, hostinského by zmlátili a musel by s pivem odtáhnout. U nás ještě hostinský, který ten německý pivní nápoj ,lahodný'!? od Wintra prodává a vnucuje, dovolí si vynadati obecnímu zastupitelstvu oslů, učitelstvu rýpalů a starostovi obce řekne, že si zakazuje, aby ho dával předvolávati. Zkrátka, kdo nechce u nás píti Wintrovo pivo německé, tomu pokoje nedá.“

Podzim

V září začaly politické strany opět oslovovat voliče. Komunální a senátní volby by měly být poslední, před dvouletou přestávkou. Až na podzim v roce 2016 bychom měli volit členy krajských zastupitelstev a části Senátu. Hlavními soupeři byli kandidáti ANO 2011 a ČSSD. V jaké jsme situaci? Od vstupu do Evropské unie klesla důvěra v demokracii o osm procent. Za nejlepší systém vládnutí ji nepovažuje ani polovina respondentů.

9. října zemřel Václav Burian. Ve Vídni. Byl mezi námi desetiletý věkový rozdíl. Snažil jsem se od něj naučit tu nejpodstatnější věc, přemýšlet o zdánlivě jednoduchých věcech hlouběji, intenzivněji a tak nějak s citem. Ještě mnohokrát o tom budu hovořit.

Tedy komunální volby. Sedím v knihovně ve Florencii a snažím se dohnat resty. Píšu o názorech a postojích zastupitelů Opolí a Olomouce. Na město nemám příliš čas, knihovna Evropského institutu má vše, co potřebuji. V neděli je zavřená, na chvíli vyrážím do centra a v Basilica di Santa Maria del Fiore za Václava zapaluji svíčku.

Lidé v politiku nevěří, ale najdeme příklady, kdy větší občanská aktivita má smysl. Praha 11 měla dlouho označení „pražské Palermo“. Tunely, volební podvody, neúcta k opozici, zbitý opoziční představitel, sledování nepohodlných politiků Bártovou ABL, šikana a ještě jednou musím zmínit obrovské finanční podvody. Většina někdejších členů zastupitelstva je obžalovaných. Vládlo se tu pod vedením velké koalice ODS a ČSSD. S jistou licencí o tom píše Michal Viewegh v knize Mafie v Praze. Výsledek voleb? Opoziční hnutí, které na toto všechno upozorňovalo, s více než 30 procenty vyhrálo volby a má svého starostu. Příběh s dobrým koncem.

Neuvěřitelných 25 let. Oslavy takto dlouho trvající svobody se nám ale příliš nepovedly. Zavládlo černobílé hodnocení, veřejný prostor ovládla sprostá slova prezidenta republiky a v anketě jednoho internetového deníku dvě třetiny hlasujících potvrdily, že se mají hůře než před rokem 1989. Václav Klaus klesl svými vyjádřeními ještě hlouběji, a to jsem si myslel, že dna dosáhl v době své slavné amnestie. Takže už ani slavit, se vší důstojností přirozeně, neumíme.

Svoboda se má prokazovat činy, nikoli jen slovy. Dva někdejší studenti, Ivan Langer a Petr Nečas v roce 1989 podporovali změnu režimu. Oba stáli u zrodu liberální ODS, oba velmi často o svobodné společnosti hovořili, pravda později už jen při slovních přestřelkách s Jiřím Paroubkem. Oba dva měli obrovskou příležitost svobodu naplnit konkrétními postoji. Oba selhali. Ivan Langer mohl zastavit nesmyslné trestání olomouckého řidiče Smetany, který ODS pokreslil volební plakáty. Petr Nečas zase útočil (stejně jako Miloš Zeman nyní) na ruskou punkovou skupinu Pussy Riot. Nejsou to žádné bojovnice za svobodu a lidská práva, říkal v Rusku. V tom má patrně pravdu, nám se jejich postoje a hudba nemusejí líbit, ale co svoboda projevu? Nemáme na ni nárok? Oba dva politici ODS by zcela jistě v roce 1990 smýšleli úplně jinak.

Miloš Zeman navštívil Kazachstán. Vzpomněl jsem si na něj v souvislosti se svým letním výpiskem z Lutopecen. „Nezapomeňte, že české pivo je nejlepší. Žádná americká konkurence nabízející nějakou špinavou vodu nám nemůže konkurovat, stejně jako německé pivovary,“ řekl Zeman rusky podnikatelům, za což sklidil potlesk. Národní hrdost, tu my máme. Tak vše dobré v novém roce.

Pavel Šaradín (1969) je politolog. Působí na katedře politologie a evropských studií UP v Olomouci.

Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.