Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 6 > Alena Zemančíková: Stoletá světová válka

Alena Zemančíková

Stoletá světová válka

Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku a tím byla de facto vyhlášena 1. světová válka. K tomu tématu jsem připravovala s překladatelem Ondřejem Sekalem koláž z textů německy píšících autorů, jež se vztahují k prvnímu válečnému měsíci. Německý literární archiv v Marbachu uspořádal výstavu (bohužel už skončila) z dokumentů, uložených ve svých fondech i zapůjčených. Mohli jsme se na ní setkat s texty ke každému dni tohoto měsíce, v nichž spisovatelé na válku reagují – z Prahy Franz Kafka, ze Švýcarska Hermann Hesse, z Rakouska Artur Schnitzler a z Německa bezpočet autorů, z nichž mnozí sotva poprvé publikovali, a museli narukovat. Výstava pak už s většími časovými mezerami dokončuje jejich literární působení. Mnozí padli. Nálady německé společnosti odrážejí i méně početné, ale stejně zajímavé texty, jež psaly ženy.

Sociolog Werner Picht, který přežil, se pro literaturu odepsal službou válečné ideologii. Umělkyně jako Elsa Lasker Schüllerová nebo Leonora Landauová z poválečného Německa později utíkaly před norimberskými zákony, generálská dcerka Marie Luisa Kaschnitzová odešla do ciziny s manželem klasickým archeologem. Pro literární rozhlasový pořad jsme vybrali autory z Německa kvůli onomu „německému nadšení“, které se line z většiny textů ze srpna 1914. Výjimkou je expresionista Gustav Sack, na počátku války de facto dezertér, zašitý v neutrálním Švýcarsku, později dobrovolně se přihlásivší voják na několika frontách, z nichž na té poslední, rumunské, v roce 1916 padl. Vydal nejen literární, ale i fotografické svědectví. Ten opravdu pocitem vyvoleného němectví netrpěl.

Ale ti ostatní! Alsaský Ernst Stadler píše o srpnu 1914 ve Vogézách jako o večírku v důstojnickém kasínu, který je zajímavě zpestřen pohybem po krajině a náhodnými příležitostmi opatřit si potřeby ke stolování improvizovaným způsobem. Socialistka Eleonora Landauová si v Berlíně zapisuje emfatické úvahy o tom, jak válka semkla národ a jak dojemné jsou akce solidarity a duchovního povznesení. A Werner Picht se zdráhá uvěřit v nepřátelství kulturních velmocí Evropy, Německa a Francie, a nechápe britský postoj:

Smyslem této války je v první řadě obrana naší kultury a našeho národního ducha proti slovanskému barbarství. A zatímco musíme napnout všechny síly, abychom mohli tento zápas vést, musíme se současně bránit také vysoce kultivované Francii a kmenově příbuzné Anglii, která zastává stejné ideály lidství jako my. Zločinci ze strachu!... Říká se, že Angličané očekávají, že budeme proti sjednocené Francii a Rusku vítězní, donutíme Francii ke spojenectví, Belgii a Holandsko učiníme na sobě závislými, a tak bychom měli celou západní Evropu pod svým vlivem... Moudrá politika by se samozřejmě snažila být v případě vítězství nad Francií být ve svých požadavcích umírněná a získat Francii jako spojence. Ale není možno pochopit, proč by také Anglie se nemohla stát členem tohoto sdružení, jež (v širším smyslu slova) by představovalo kulturní jednotu a mělo by možnost zajistit světový mír a čelit každému slovanskému či žlutému nebezpečí.

V rámci připomínání 1. světové války máme dobrou příležitost uvažovat také o podobě současné Evropy. Nepřežívá v nás stále povýšený pocit nadřazenosti Západu nad Východem? Nesdílíme stále pocit slovanského a žlutého nebezpečí? Nepřetrvávají stále odpudivé kmenové atavismy? Dovedeme využít polohy uprostřed, nebo si podvědomě přejeme obnovení železné opony jen o něco východněji od nás, abychom se nemuseli zabývat východním nepořádkem a nesrozumitelným přístupem k vládnutí?

O tom, že je válka nehumánní svinstvo, v němž nevinní lidé trpí pro mocenské zájmy, snad kromě notorických militaristů nikdo nepochybuje. Ocas politickomocenských světovládných přístupů za sebou táhneme celých těch sto let a vůbec se nezdá, že by to mělo skončit.

Alena Zemančíková

Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.