Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 1 > Alena Zemančíková: Hráč na struně mezi teorií a poezií

Alena Zemančíková

Hráč na struně mezi teorií a poezií

Za Janem Roubalem

Když chce být člověk rychle hotov s hodnocením někoho, kdo měl vliv na ostatní, řekne se, že byl výrazná osobnost. Do takové charakteristiky se vejde i drobné skryté sdělení, že byl v něčem protivný až nesnesitelný. Jan Roubal, divadelní pedagog, teoretik a překladatel, okouzlující osobnost, nebyl protivný v ničem.

Jeho osobnost spočívala ve veliké vstřícnosti, v přátelské otevřenosti, v múzičnosti a smyslu pro humor, v tom, že dělal spoustu věcí poctivě, ale sám se přitom nebral nijak vážně, v otevřenosti vůči všemu nekonformnímu a nekonvenčnímu, ve velké vzdělanosti v mnoha uměleckých oborech, v poctivosti i kreativitě a nezničitelném zaujetí pro kulturu a umění, bez nichž by se svět zřítil do katastrofy.

Jan Roubal pocházel z Broumova. V jeho bydlišti Prostějově i v jeho působištích v Olomouci a v Brně byla zřetelná jeho česká intonace. V Broumově vzniklo za jeho časů Kladivadlo, jedno z malých divadel 60. let. Jan Roubal na své okouzlení touto malou scénou vzpomíná ve svém profilovém rozhovoru v Divadelní revui 3/2011. V jeho životě se na struně napjaté mezi velkým oficiálním a malým alternativním uměním hrálo blíže tomu druhému.

Jan Roubal studoval v Olomouci, a tak se stalo, že se ocitl v 70. letech 20. století mezi lidmi, kteří v té době zakládali v Prostějově Hanácké divadlo. Převzal tehdy literárně dramatický obor na LŠU v Prostějově po Josefu Kovalčukovi, který se stal v Hanáckém divadle dramaturgem, a vytvořil tam několik inscenací divadla poezie, na něž vzpomínají všichni, kdo je tehdy viděli. Dnes můžu říci, že Roubalovy amatérské inscenace znamenaly víc a byly lepší než první inscenace poloprofesionálního Hanáckého divadla. Eskymácké Písně vrbovýho proutku z překladů (ale z jakého jazyka?) třebíčského básníka a výtvarníka Ladislava Nováka (nevymyslel si on ty básničky nakonec sám?) a zejména Orte(l)n, na který si vzpomínám jako na malou (rozsahem, nikoli významem) tragédii jednoho osudu. Prostějovské Divadlo na dlani objelo všechny možné amatérské přehlídky a osobnost Jana Roubala se vtiskla do povědomí divadelníků té doby jako zásadní, analytická a lehce bohémsky okouzlující. Honza byl i dobrý herec, krásně křepčil kolem kruhu slunce v eskymácké inscenaci a nezapomenutelně se uplatnil ve vlastní režii jako dr. Pingitzer v inscenaci Saroyanova Tracyho tygra. Jazyky byly jeho druhý obor a jazykovou hru miloval, repliky vídeňského psychiatra v Americe sděloval z jeviště tak sugestivně, že jsme nejen věřili všemu, co říkal o případu Toma Tracyho a jeho tygra, ale převzali jsme je mezi přáteli do každodenního slovníku a říkáme je dodnes: a od toho tygra vy strach nemáte? Nebo: to je informace na neříkání...

Zahrál si i v jednom díle Šumných měst Radovana Lipuse a Davida Vávry, věnovaném prostějovské architektuře; představoval v něm tamního rodáka Edmunda Husserla.

S Janem Roubalem byla radost pracovat, protože s ním byla radost prostě lidsky být. A byla radost s ním být, protože s ním bylo vždycky o čem mluvit.

Jako asistent na katedře herectví na brněnské JAMU dokázal tlumit extrémy mistrů, ať už to byl Josef Karlík nebo Václav Martinec, studentům byl přítelem i vykladačem nesrozumitelného, možná i na úkor sebe sama a porozumění sobě. Zprostředkoval české divadelní obci řadu textů německé a polské divadelní teorie. Když jsme spolu diskutovali o nějaké inscenaci, byl vždy osloven imaginativností, metaforickým viděním, poezií slova, těla i prostoru. Jakkoli teoretik, nebyl suchar, nikdy, ani trošku. Na zeleném stromě života mu seděl komediant a cosi drzého tam pískal.

Jan Roubal, nar. v roce 1947, zemřel 20. ledna 2015 po dlouhé nemoci, jíž se marně snažil nepodlehnout.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 1/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.