Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 1 > Knihy

Knihy 1/2015

Slovensko 1990–1993, Spomienky amerického diplomata

– Keď Paul Hacker prišiel začiatkom októbra 1990 do Bratislavy, mal poverenie otvoriť konzulát USA a nemohol tušiť, že bude otvárať aj americké veľvyslanectvo. Svoje pôsobenie v slovenskej časti ČSFR a potom v hlavnom meste samostatného Slovenska zhrnul v knihe, ktorá sa číta ako zaujímavý doplnok k udalosťami nabitej, hoci krátkej časti našej novodobej histórie. Pre človeka z krajiny politického pluralizmu, konfrontujúceho sa s celkom inou demokratickou kultúrou, boli bratislavské roky 1990–1993 veľkou školou. Isteže, jeho hlavnou pracovnou úlohou bolo sledovať a nadriadeným hlásiť, ako sa na Slovensku dodržiavajú ľudské práva, aký je vzťah k menšinám, ako sa zaobchádza so slobodou tlače... Hackerovo svedectvo má však často i povahu osobne ladených a zavše úsmevných spomienok, prípadne nie vždy len oficiálnych stanovísk. Práve tento rozmer robí opisované politické a spoločenské reálie atraktívnymi. Spomeňme niektoré: Nástup Mečiara, ktorý v prieskumoch verejnej mienky vo februári 1991 dosiahol 89percentnú (!) podporu obyvateľstva, mohutnú vlnu národných a ľavicových síl, štiepenie Verejnosti proti násiliu, ktoré už na začiatku roka 1992 zaznamenalo 4 % (!). „Mečiarovi oponenti vo VPN boli nesmierne schopní jednotlivci, ktorí sa názorovo zhodli s predstaviteľmi západných vlád, zaujímajúcich sa o vývoj demokracie v postkomunistickom Československu. Na druhej strane mnohým z nich chýbal zmysel pre politický realizmus. Zabudli, že politika je umenie možného, a pričasto mysleli v absolútnych pojmoch,“ píše Hacker. Pokračujme hoci sporom medzi Československom a Maďarskom o vodné dielo Gabčíkovo-Nagymáros, voľbami v júni 1992, po ktorých nasledovali pokusy Mečiarovej vlády zastaviť vysielanie Rádia Slobodná Európa, obmedziť slobodu tlače, ale i akademickú slobodu, a to útokmi na novozaloženú Trnavskú univerzitu. Misiu diplomata, ktorý v tom čase musel prijať i fakt, že mečiarizmus znamenal aj plošticami prelezené miestnosti amerického konzulátu, sprevádzali ďalšie zlomové udalosti (plné postáv väčšieho, menšieho i len chvíľkového významu). A tak tu máme uzákonenie slovenčiny ako štátneho jazyka, bitku o deklaráciu suverenity, prijatie slovenskej ústavy, vyhlásenie o zvrchovanosti, debaty o usporiadaní štátoprávnych vzťahov medzi Čechmi a Slovákmi a najmä rozdelenie spoločného štátu. To všetko tvorí dobovú skladačku, poprepletanú autorovými spomienkami i citátmi. Jeden za všetky: „Čo očakávate od Izraelitu?“ spýtal sa arcibiskup Ján Sokol, keď sa reč zvrtla na knižnú autobiografiu Fedora Gála a jeho konštatovanie, že „cirkev v roku 1990 výrazne ovplyvňovala volebnú kampaň“. Kniha obsahuje fotografickú časť i hodnotiaci doslov autora, reflektujúceho šestnásť rokov samostatného Slovenska. Keďže ako objektívny dokument a súčasne pútavo napísaná beletria pripomína mnohé z toho, čo sme už stihli pozabúdať, mali by sme ju pojať za sprievodcu našimi práve prebiehajúcimi dejinami.

Paul Hacker: Slovensko 1990–1993, Spomienky amerického diplomata, preložila Eva Salnerová, Artfórum, Bratislava 2013, 284 s.

-mah-

Ostende 1936 – Léto jednoho přátelství

– Novela o politické emigraci odvíjí svůj příběh od přátelského vztahu dvou Židů narozených v habsburské monarchii. Nejsilnější je popis začátku jejího konce. Stefan Zweig, překladatel a spisovatel, přijíždí na dovolenou do belgického Ostende v létě 1936. Naposledy tu byl o dvaadvacet let dříve. Na nábřeží chodil pro noviny, které nečetl anebo je nebral vážně. Krizi po atentátu na Františka Ferdinanda d'Este považoval za jednu z krizí, které zažil a které odeznějí jako všechny předchozí. Až „Němečtí hosté opustili zemi jako první, potom Angličané.“ Až když se i Zweig odhodlal k návratu do Vídně, zahlédl cestou „nákladní vlaky jedoucí v opačném směru, všechny zahalené plachtami, pod kterými bylo možné tušit obrysy děl, začal pomalu chápat, kam tento vlak jede. Míří do války, která se už nedá zastavit.“ Joseph Roth je v té době mladým studentem z Haliče. Místa, ke kterému Zweig nemá citový vztah a monarchie by se bez něj jistě i obešla. Kulisa promlouvá o vztahu dvou hlavních hrdinů knihy – dávno asimilovaný bohatý vídeňský Žid Zweig otcovsky dohlíží na život i práci věčně chudého haličského Žida Rotha. Když se podruhé setkají na pláži v Ostende, je už v Německu u moci třetí rok Hitler. Rothovy i Zweigovy knihy jsou zakázány. Na pláži se s nimi potkává desítka německých spisovatelů v emigraci. Další, jako ti z rodiny Mannovy, zůstávají ve zmínkách, protože by je beztak nikdo z hrdinů neviděl rád. Kniha je tady pořád čtivá, pomáhá i dobrá redaktorská práce, ale vypráví příběh o emigraci, jak ho můžeme znát třeba právě z Vulkánu Klause Manna. Tři roky před začátkem války jsou znaky německé politické emigrace deprese, chudoba a alkohol. Trpí tím i Roth, který v alkoholu utápí i svou schopnost psát. Zweig pomáhá penězi i poznámkami k textům. O rok později už za Rothem do Ostende nepřijede ani na den. Mladší zemře v květnu 1939 v Paříži, druhý v únoru 1942 v Brazílii. Znakem politické emigrace jsou i různé podoby útěků.

Volker Weidermann: Ostende 1936 – Léto jednoho přátelství, přeložil Tomáš Dimter,

Host, Brno 2014, 165 s., 249 Kč

-pe-

Letmý sneh

– Hlavní poselství knihy vyjadřuje autorova definice lásky: „Láska je, keď niekto odchádza a ty máš pocit, že by si mu chcel niečo povedať. Cítiš, že je to čosi dôležité a naliehavé, hoci to navenek nemusí tak vyzerať, ale za svet si na to nevieš spomenúť, alebo si v časovej tiesni nevieš napochytre vybrať z nepreberného množstva nikdy nevysloveného.“ Dílo má podobu koláže pěti textů – hlavní sleduje partnerský vztah, z něhož duševní chorobou postižená žena pozvolna odchází do svého vnitřního světa. Další podávají mužovu sebereflexi, dvojnický motiv, úvahu o rozdílnosti jazyků a jemně naznačenou katastrofickou vizi budoucnosti. Očíslování textů umožňuje čtenáři, aby si je ještě jednou přečetl každý zvlášť a zamyslel se nad jejich uspořádáním a propojením.

Pavel Vilikovský: Letmý sneh, SLOVART, Bratislava 2014, 143 s.

-jn-

Skokem plavmo

– Knihu brněnského lékaře a básníka bych doporučil čtenáři Vilikovského jako jakýsi pandán. I zde je hlavním tématem manželský vztah, „stýkání a potýkaní“, viděné očima muže, do něhož v závěru plíživě vstupuje Alzheimerova choroba ženy. Kniha sestává z několika desítek povídkových záběrů ze života vypravěče, které jsou někdy i o něčem jiném – o jeho práci, politických událostech, zálibách, groteskních i tragických zážitcích. I tato kniha si zaslouží být přečtena dvakrát. Sourodý doprovod jí dávají drsné ilustrace Davida Davida.

Vladimír Šrámek: Skokem plavmo, Weles a MU, Brno 2010, 149 s.

-jn-

Nejen poltergeist

– Autor navazuje na své dvě předchozí knihy věnované poltergeistu, záhadnému původci zvuků, pohybů předmětů a jiných překvapivých událostí v lidských obydlích. V této knize se jeho zájem rozšiřuje na další jevy, s nimiž si současná věda neví rady: samovznícení normálně nehořlavých předmětů, kruhy v obilí, vnímání neviditelného světla, ohýbání lžic a vidliček, děravé krávy... Autor vyjadřuje přesvědčení, že tyto jevy jsou dobře doloženy, uvádí řadu dokladů a několikastránkový seznam literatury. Jeho názorem je, že pravý skeptik nebude existenci zvláštních a v současné době nevysvětlených jevů šmahem popírat, naopak se bude snažit je co nejlépe zdokumentovat a pokoušet se o jejich vysvětlení třeba i mimo rámec toho, co povoluje „vědecký fundamentalismus“. V každém případě kniha nabízí zajímavé čtení.

Karel Wágner: Nejen poltergeist, Jonathan Livingston, Praha 2014, 211 s.

-jn-

Knihy

Obsah Listů 1/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.