Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 3 > Patrik Eichler: Konzervativní republika přestala být dostatečným zlem

Patrik Eichler

Konzervativní republika přestala být dostatečným zlem

Polské prezidentské volby přinesly neočekávané překvapení v podobě třetího místa rockera Pawła Kukize a předpokládatelné překvapení v podobě výhry Andrzeje Dudy. Hlavní zápas čeká polské politiky v říjnu při volbách do Sejmu a Senátu.

„Pokud dojde na překvapení, tak jen na prvních dvou místech. Prezidentské volby ale nemůže vypustit nikdo, kdo se chce na podzim ucházet o hlasy v parlamentních volbách,“ psal jsem letos v únoru o blížícím se prezidentském klání u našich severních sousedů (Nejde o prezidenta, jde o parlament, Deník Referendum, 16. února 2015).

Podcenil jsem tehdy budoucí volební úspěch opolského rockera Pawła Kukize. Možnost, že se kandidát konzervativně národního Práva a spravedlnosti, do té doby vcelku neznámý europoslanec Andrzej Duda stane prezidentem, jsem nevylučoval. Ale ještě po prvním kole prezidentských voleb (10. května 2015) jsem měl za to, že Bronisław Komorowski s podporou vládní Občanské platformy svůj mandát obhájí.

Předpokládal jsem, že strach z možnosti, že se vrátí projekt národně konzervativní „IV. Polské republiky“ bude silnější než nespokojenost s neoliberální vládou Občanské platformy.

Na cestu k ustavení IV. republiky vykročili bratři Kaczyńští v době své vlády v letech 2005–2007. Měla své tragikomické rozměry v podobě reformy školních čítanek, ze kterých byli vyřazování a zase do nich navraceni polští spisovatelé, ať už proto, že byli homosexuální, nebo proto, že jen nezapadali do tehdejší politické linie. Jedna z jejích podob byla silně antikomunistická a spojena kromě jiného s lustrační mánií. Jednou z tváří byly výstřelky a skandály spojené s nekompetentními populisty (a tehdejšími menšími koaličními partnery Práva a spravedlnosti) z agrárně-populistické Sebeobrany a ultrakatolické Ligy polských rodin. Leckdo si jistě ještě vybaví jména tehdejších předsedů těchto stran, ministra zemědělství Andrzeje Leppera a ministra školství Romana Giertycha.

I když jsem nebyl zdaleka sám, kdo takto přemýšlel, pravdu má zjevně Kacper Szulecki v následujícím článku, když píše: „Pro stovky tisíc letošních voličů je doba vlády Práva a spravedlnosti v koalici se Sebeobranou a Ligou polských rodin z let 2005–2007 i prezidentský mandát Lecha Kaczyńského (2005–2010) minulostí tak dávnou a mlhavou“ jako pro dnešní třicátníky některé skandály z počátku devadesátých let.

Jistě i to, že si mladí voliči neuměli představit, jak jejich mladším spolužákům na gymnáziu někdo lustruje čtenářský deník, vedlo k tomu, že ve druhém kole prezidentských voleb mezi nejmladšími voliči zvítězil nominant Práva a spravedlnosti Andrzej Duda nad obhajujícím prezidentem Bronisławem Komorowským v poměru 59,9 ku 40,1 %, když pak vyhrál ještě – ale už mnohem těsněji – ve věkových skupinách od padesáti let výše.

Kdo zvolil prezidenta

Dudu podpořili muži (55,3 ku 44,7 %), naopak u žen těsně prohrál. Vyhrál u lidí se středním a nižším vzděláním a na vesnici. Bronisław Komorowski v úhrnu zvítězil ve všech typech měst, a to i ve městech jako Krakov, Kielce nebo Lodž, která jsou centry oblastí jinak podporujících Andrzeje Dudu.

Duda vyhrál v sedmi východopolských vojvodstvích, Komorowski v devíti západních. Důležité pro celkový volební výsledek bylo také to, že v západopolských regionech byla v průměru o čtyři procentní body nižší volební účast než v regionech ve východní polovině země. Co do geografického rozložení voličské podpory se letošní výsledky od výsledků prezidentských voleb z doby před pěti nebo deseti lety příliš neliší.

Co se odlišuje od kampaně, která následovala po smrti úřadujícího prezidenta Lecha Kaczyńského při letecké katastrofě v dubnu 2010, byla rétorika a způsob veřejného vystupování kandidáta konzervativní pravice.

Před pěti lety kandidoval za Právo a spravedlnost bratr tragicky zemřelého prezidenta Kaczyńského Jarosław. O pět let později se stal kandidátem Práva a spravedlnosti europoslanec Andrzej Duda. Ten uspěl jistě i proto, že v kampani působil otevřeně. Vystupoval s úctou ke svým protikandidátům. Vyhýbal se výrazným konfliktním tématům, jako byl právě zmíněný pád prezidentského speciálu ve Smolensku v dubnu 2010, který řada Poláků pokládá za důsledek ruského atentátu. Pomohlo mu, že nepřevzal rétoriku stihomamu a spiknutí, kterou využívá právě předseda Práva a spravedlnosti Kaczyński.

Duda zůstal věrný politické linii své strany, pokud jde o vstřícný a otevřený vztah ke konzervativní polské katolické církvi. Volební noc nicméně strávil na polském poutním místě na Jasné Hoře jeho stranický předseda Jarosław Kaczyński – aby Panně Marii zasvětil Dudův prezidentský mandát.

Co sliboval nový prezident

Dudův programový manifest byl rozdělen do čtyř částí: Rodina, Práce, Dialog a Bezpečnost. „Polská rodina,“ psal v něm mimo jiné Duda, „dnes potřebuje práci, bydlení, pomoc státu, slušnou zdravotní péči. Potřebuje slušné půjčky. Potřebuje důstojné penze pro seniory.“

Pravice i velká varšavská média mobilizovala před druhým kolem proti Dudovi jako loutce v rukou Jarosława Kaczyńského a varovala před jeho silným hodnotovým konzervatismem. V polském prostředí se vedou debaty mimo jiné o umělém oplodnění nebo potratech. Rozdělujícím tématem bylo i Dudovo odmítnutí vstupu země do eurozóny.

Čemu ale nemohla pravice oponovat, to byl sociální rozměr Dudovy kampaně – slib zabránit zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let, což je opět jedno z nejvýraznějších témat tohoto volebního období. Duda také sliboval investiční program v hodnotě až 1,4 bilionu zlotých (přes devět bilionů korun) zaměřený na obnovu průmyslu, protože „program reindustrializace je naším civilizačním závazkem“, a podporu bytové výstavby, protože byty musejí být dostupné i lidem se středně vysokými a nízkými příjmy. Podmínkou rozvoje Polska je podle Dudy vystoupení z klimatického paktu.

Komorowski naopak položil důraz ve své kampani na sebe coby garanta bezpečnosti Polska – prý je to on, díky komu polská armáda přestává působit v zahraničních misích a zaměřuje se na obnovu obranyschopnosti země. V rámci kampaně proto Komorowski informoval i o nově uzavřených zbrojních zakázkách – formálně proto, že je vrchním velitelem ozbrojených sil.

Levice a ostatní

Opravdovým překvapením polských prezidentských voleb se stal rockový zpěvák Paweł Kukiz. Ten s heslem o výměně politiků (a zavedení jednomandátových volebních obvodů do Sejmu) oslovil 20,8 % hlasujících.

Katastrofálně naopak volby dopadly pro sociálně demokratický Svaz demokratické levice (SLD). Když před pěti lety kandidovat tehdejší předseda strany Grzegorz Napieralski, bylo jeho 13,68 % hlasů neočekávaně dobrým výsledkem. Letošní kandidátka SLD, veřejnosti i straníkům zcela neznámá a politicky nezkušená Magdalena Ogórek skončila nakonec s 2,38 % až jako pátá.

Nejzajímavější na její kandidatuře nakonec nebyly nevýrazná veřejná vystoupení a nerealistické sliby, ale série veřejných omluv členů vedení Svazu demokratické levice za to, že Magdalenu Ogórek kandidovali nebo jí vedli kampaň, a zároveň s těmito omluvami spojená silná vlna vnitrostranické kritiky dlouholetého předsedy SLD a expremiéra Leszka Millera.

Polské prezidentské volby každopádně ukázaly, že vidina konzervativní republiky přestala být dostatečně velkým zlem na to, aby kvůli němu voliči automaticky hlasovali pro zlo menší. Pokud jde o podzimní volby do Sejmu a Senátu, pak pořád platí, že je může vyhrát jak Občanská platforma, tak Právo a spravedlnost. Otázka pak bude, která z těchto dvou stran dokáže po volbách pro sestavení vlády sehnat koaliční partnery. A zda s výsledky nějak zamíchá kandidatura nějakého hnutí narychlo postaveného kolem Pawła Kukize, o čemž se dnes jako o možnosti v Polsku mluví.

Část článku je upravenou verzí komentáře Rozhodli sociálne rozdiely, který vyšel

Patrik Eichler (1984) je tajemníkem Masarykovy demokratické akademie, redaktorem Listů, komentátorem Deníku Referendum.

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.