Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 4 > Knihy 4/2015

Knihy 4/2015

Tělo, duše a jejich spasení. Kapitoly o moci, nemoci a psychosomatice

– O tématu zdraví, nemoci, léčení a smrti uvažuje autor v rámci filozofické perspektivy, která se zakládá na polaritě protikladů, z nichž žádný sám o sobě neumožňuje úplné pochopení a není možné ani jejich harmonické splynutí – je však alespoň dobré si uvědomit, že soustředěním se na jeden pól neoprávněně ztrácíme se zřetele druhý. Takovými póly jsou pro nás od pradávna tělo a duše, žijeme ovšem v době, kdy nepopíratelné úspěchy vědecky orientované, na co nejpřímějším poznání tělesné kauzality založené medicíny oslabily náš cit pro druhou stránku věci. Jak napsal význačný psychiatr v úvodu ke své knize, „duše neexistuje“, což je podle Komárka něco podobného, jako by kniha o plžích byla uvozena větou „plži nejsou a nikdy nebyli“. Komárek obrací naši pozornost k nepochybně existujícím, ale tvrdou vědou neuchopitelným aspektům tematiky, jako je například synchronicita mezi výskytem a ústupem různých typů chorob v historii či v závislosti na ročních obdobích. Ústřední myšlenkou je vyjádření obav z bujení moci medicínsko-průmyslového komplexu, který vede k posilování pečovatelské role státu. Ta má sice řadu na první pohled kladných stránek, ale v dlouhodobé perspektivě posiluje infantilní rysy lidského chování, z něhož se vytrácí samostatnost a odpovědnost za vlastní život. Kniha obsahuje mnoho kulturních a historických zajímavostí a výborné ukázky autorova aforistického vtipu.

Stanislav Komárek: Tělo, duše a jejich spasení. Kapitoly o moci, nemoci a psychosomatice,

Academia, Praha 2015, 208 s.

-jn-

„Měla jsem moc krásné dětství“

– Kniha, jejíž velký rozsah je způsoben tím, že obsahuje paralelní český i německý text, je výsledkem projektu, který si kladl za úkol zaznamenat vzpomínky německých pamětníků z Brna a vytvořit tak panoramatický obraz brněnského života za první republiky a za války, jak se jevil poslední vrstvě jeho německých obyvatel. Editoři zařadili do knihy třináct rozhovorů, zvolených tak, aby obsáhly co nejširší spektrum postojů a příběhů. První editorka doplnila knihu úvodní studií o novější historii německého osídlení Brna, přednostech a úskalích metod orální historie, způsobu uskutečňování projektu a závěrů, které z něho byly či mohou být vyvozovány. Rozhovory s narátory a narátorkami jsou doplněny jejich medailony, kniha obsahuje také půvabný slovníček vysvětlující dnes už zapomenuté „pojmy“, soupis (měnících se) názvů brněnských ulic v popisovaném období a rejstříky. Zvláště pro nynějšího obyvatele Brna je to poutavé čtení i bez ohledu na vpád velkých dějin do malých lidských životů. Způsob, jímž mladí lidé prožívali a hodnotili tento vpád, je ovšem zvláště zajímavý, a to i tím, jak poměrně nevýrazně jej vnímali, dokud přímo a drasticky nezasáhl je samotné.

Jana Nosková, Jana Čermáková (editorky): „Měla jsem moc krásné dětství“ „Ich hatte eine sehr schöne Kindheit“. Vzpomínky německých obyvatel Brna na dětství a mládí ve 20. až 40. letech 20. století, Etnologický ústav AV ČR a Statutární město Brno, Brno 2013, 705 s.

-jn-

Môj sused Hitler

– Synovec Liona Feuchtwangera Edgar Feuchtwanger (1924) žil od svojich piatich do štrnástich rokov s rodinou v Mníchove naproti domu, v ktorom býval Adolf Hitler. Jeho spomienky zaznamenané a upravené francúzskym publicistom a vydavateľom Bertilom Scalim sa preto nemohli nestať reflexiou nástupu národných socialistov, čiže doby, keď sa v súlade s nacistickou ideológiou a slovníkom stal žid bacilom, vírusom, rozkladajúcou sa baktériou, hmyzom... Reflexiou doby, v ktorej zanikal apelatívny hlas nemeckých literátov, počnúc Josephom Rothom, Thomasom Mannom, pokračujúc Bertoltom Brechtom a končiac hoci spomínaným Lionom Feuchtwangerom s jeho židovským obchodníkom (Josefom Openheimmerom) Süssom – hlavnou postavou ťažiskového románu z roku 1925. Práve túto knihu nechal (minister propagandy) Josef Goebbels sfilmovať v duchu nacistickej propagandy, takže Süss sa prejavil ako najväčší zločinec a po majetku prahnúci netvor, ktorého však stihne spravodlivá odplata nemeckého ľudu. Knižne vydané spomienky sú mixom pohľadu malého Edgara na svet okolo seba a tristných faktov, ktoré vždy stoja za pripomenutie: v januári 1933 sa Hitler stal ríšskym kancelárom. V máji toho istého roku vznikol Deutsche Arbeitsfront – štátna organizácia, ktorá nahradila rozpustené odbory. V hostinci Bürgerbau vtedajší „kráľ Mníchova“ predniesol svoje prvé prejavy, a v knihe figuruje i námestie Feldherrnhalle, kde Führerovi v novembri 1923 nevyšiel pokus o prevzatie moci a potom na trinásť mesiacov putoval do väzenia, kde svojmu zástupcovi v NSDAP Rudolfovi Hessovi nadiktoval Mein Kampf. Okrem iných aj túto pasáž: „Štát, ktorý v období zamorenia ľudských rás žiarlivo dohliada na to, aby sa zachovali najlepšie prvky jeho vlastnej rasy, by sa mal jedného dňa stať vládcom celého sveta. Nech na to naši prívrženci nikdy nezabudnú, ak sa ich raz zmocní nepokoj a začnú porovnávať šance na úspech s veľkosťou obety...“

Edgar Feuchtwanger: Môj sused Hitler, preložil Igor Navrátil, Trio Publishing, Bratislava 2014, 232 s.

-maha-

Slovenskí sociálni demokrati 1938–1944

– Slovenský historik profesor Karol Fremal (*1943) knižně publikoval závěry svých dílčích studií na témata slovenského sociálně demokratického odboje za druhé světové války. Hlavní části práce jsou věnovány analýze ilegálního časopisu Hlas národa a popisu regionálních struktur ilegální sociální demokracie zejména na středním Slovensku. Jako slabší z hlediska ilegálních aktivit sociální demokracie autor hodnotí západoslovenské území včetně Bratislavy. Na východním Slovensku se do ilegální činnosti v řadách sociálně demokraticky orientovaného odboje zapojili jen jednotlivci. Za hlavní postavy sociálně demokratického domácího odboje Fremal označuje Daniela Ertla a Miloše Juráše. Dokládá ale i spolupráci sociálních demokratů s občanským odbojem.

Jedním z témat práce je i slučovací sjezd mezi slovenskými sociálními demokraty a komunisty, který proběhl uprostřed Slovenského národního povstání v Bánské Bystrici v září 1944. Podle Fremala šlo o nežádoucí krok, který vedl k „politickému, ideologickému, hospodářskému a společenskému monopolu KSS v dělnickém hnutí a odborovém hnutí“.

Pro českého čtenáře mohou být mimořádně podnětné informace z úvodu a závěru knihy. Ty popisují v českém prostředí málo známé dějiny sociální demokracie coby čechoslovakistické politické síly v období kolem vyhlášení autonomie Slovenska 6. října 1938. Několik stran je věnováno i období třetí republiky, kdy se celorepubliková sociální demokracie snažila o obnovení své slovenské složky, a tedy anulování důsledků válečného slučovacího sjezdu.

Karol Fremal: Slovenskí sociálni demokrati 1938–1944. Sociálnodemokratická strana na Slovensku v odboji a SNP, Múzeum Slovenského národného povstania, Banská Bystrica 2014, 198 s.

-pe-

Pozůstalost zůstalého

– Štvrtý zošit poézie zemitého Moravana (nar. 1953), žijúceho v Košiciach, má pomerne mätúci podtitul – Neveršované záznamy. Verše to však sú každým cólom. Nie však z rýmovaných básní, ktoré sa sýtia nápadnými metaforami, ale skôr z denníkových skíc a náčrtov s príležitostnými asonanciami (napr. v básničke Obloha pihami posetá). Trávníčkovým civilne a adresne vyrozprávaným poetickým textom na malých plochách spravidla predchádza zmyslovo uchopená epizóda všedného dňa, povýšená na jeho udalosť. V jej epicentre sa nachádzajúci subjekt nie je na ceste ako povedzme Keruac. Skôr pri ceste stojí a postáva ako zberateľ malých zázrakov, ktorý sa jednostaj díva a diví, pripravený „něžnosti dát i vzít, nikoli plenit“. „Zapískal jsem na píšťaličku, a nic se nestalo. Zazvonil jsem na zvoneček, a zas se nic nestalo“, trochu zavádza autor v básni Lásky konec. Lebo nie vždy je to „len“ láska k žene. Trávníček predsa vošiel v známosť aj svojou trvalou až osudovou láskou ku knihám, ktoré si odvšadiaľ a v haldách nosí domov, aby si ich prípadne ešte raz pretrpel. Preto ak zapíska a zazvoní, môže sa stať, že začuje „nářek padajících knih“, ako sa dočítame v hrabalovsky ladenej básni Hanťův syndrom. Skrátka, môže sa stať báseň. Hoci ako výraz milého, chceného nedorozumenia, vzniknuvšieho na základe doslovného výkladu odporúčania internistu, podľa ktorého by mal básniaci pacient mesačne schudnúť o jeden kilogram. A razom sme pri zásadných otázkach: Koľko dnes váži básnik „vysloužilého a ztrouchnivělého těla“? Akú váhu má jeho slovo, keď on sám sa stratil „ve víru vesmíru nekonečných pozvání“, plniac si svoju spoločenskú úlohu (nehovoriac o všetkých pozlátkach povrchnosti)? Knižočku uvádza motto Michaela Houellebecqa: „Mrtvý básník nepíše. Proto je důležité zůstat naživu.“ Túto vstupnú myšlienku možno po prečítaní samizdatu preložiť nasledovne: Trávníček píše a napísané konečne vydáva – ako žijúci básnik. A to je pre hŕstku čitateľov (knižka má náklad 250 exemplárov a tie výhradne distribuuje Artforum Košice) dôležitá informácia. Napokon, fakt, že Trávníček je spisovateľ, bol známy aj ŠtB, ktorá ho registrovala ako tzv. „preverovanú osobu“ (PO). Dodajme, že tento úctyhodný titul si JT vyslúžil svojimi samizdatovými aktivitami v oblasti literatúry a kinematografie.

Jiří Trávníček: Pozůstalost zůstalého,

vydané vlastným nákladom autora v spolupráci s Borisom Vaitovičom, Košice 2015, 48 s.

-maha-

Paměť kraje. Proměny Zbudovských blat (Sedlec a okolí) v průběhu dvacátého století

– Kolektivizace byla největším zásahem do života zemědělského venkova ve dvacátém století. Z různých stran to dokládají autoři sborníku Paměť kraje. Čtenář v něm najde výtahy z dvanácti orálně historických rozhovorů doplněné kapitolami o historickém vývoji Zbudovských blat, regionu tvořeném několika vesnicemi severozápadně od Českých Budějovic, na jejichž území po druhé světové válce vzniklo místní JZD Sedlec. Autorkou většiny orálně historických rozhovorů je spisovatelka a historička Alena Wagnerová. Kapitoly věnované před a poválečným dějinám napsali známí regionální historici Leoš Nikrmajer a Jiří Petráš. Sborník dokládá, co o životě na venkově víme. Že v první polovině století byl spojený s velkými sociální rozdíly, což se netýkalo jen vztahů mezi sedláky a čeledí. Jedna z pamětnic například hovoří o neprovdaných nejmladších dcerách, které zůstávaly doma na práci i jako pomocnice k dětem svých sourozenců, které ale pak coby nepotřebné „staré tety“ dožívaly na statcích jen z milosti. Sociální rozdíly byly jedním z důvodů, proč čeleď po válce hromadně odcházela do vysídleného pohraničí. A tato demografická změna způsobovala, že „téměř ve všech obcích Zbudovských blat se už v prvních poválečných letech začali rolníci po dvou po třech spojovat ke společné koupi hospodářských strojů, hlavně traktorů“. Takto vzniklou potřebu modernizace pak zneužila komunistická moc, když začala stroje zabavovat a svážet do strojních traktorových stanic, kde sice měly být k disposici všem, zároveň to ale znamenalo krok k podmanění si do té doby nezávislých sedláků. Následovaly represe počínaje nesplnitelnými požadavky na dodávky zemědělských surovin a konče nuceným vystěhováváním „kulaků“ a zakládáním státních statků a jednotných zemědělských družstev. S touto strukturní proměnou přišla i změna ve vnímání venkovského obyvatelstva – z romantických sedláků na zablácené jezeďáky. Ta se postupně mění s modernizací po roce 1989, která ovšem zase znamenala rozbití družstev, která si na venkově našla své místo – zejména díky tomu, že od dřiny osvobodila děti původních sedláků. Výrazným motivem pro dnešní období je pak závislost zemědělské výroby na dotacích a negativní vztah k „překupníkům“ plodin a surovin.

Alena Wagnerová, Leoš Nikrmajer, Jiří Petráš (eds.): Paměť kraje. Proměny Zbudovských blat (Sedlec a okolí) v průběhu dvacátého století, Svazek obcí Blata ve spolupráci s MAS Rozkvět zahrady jižních Čech, České Budějovice 2014, 208 s.

-pe-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.