Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 1 > Štěpán Steiger: Američtí bezdomovci

Štěpán Steiger

Američtí bezdomovci

Podle úředních statistik žije v současnosti ve Spojených státech více než půl milionu bezdomovců (čtvrtina z nich jsou děti). Tento fakt je výrazným ukazatelem americké sociální reality, odpovídá nedostatku přístupného bydlení a klesajících mezd nízkopříjmových skupin pracujících Američanů a jejich rodin.

Údaje pocházejí ze zprávy ministerstva stavebnictví a městského rozvoje (Department of Housing and Urban Development), vydané 19. listopadu 2015. Podle ní bylo v zemi 564 708 bezdomovců (počítáni byli jak ti, kdo žili v útulku, tak ti, kteří jej neměli). Sčítání prováděli dobrovolníci v lednu minulého roku. Sotva se zmýlíme, když řekneme, že skutečná čísla jsou ovšem vyšší – mnozí bezdomovci totiž žijí v motelech, u přátel nebo příbuzných nebo jenom na ulici a počítáni nebyli.

23 procent sečtených (127 787) jsou děti mladší 18 let. Údaj je v rozporu se statistikou jiného federálního ministerstva – ministerstvo školství totiž vykázalo na školách prvního a druhé stupně 1,36 milionu školáků-bezdomovců (mimochodem dvojnásobek počtu z roku 2006 – před začátkem finanční krize).

Podle ministerstva stavebnictví 206 286 lidí žilo v bezdomoveckých rodinách s dětmi – tedy 36,5 procenta úhrnného počtu. 6 procent z nich byli chroničtí bezdomovci, u nichž hlava domácnosti byla invalidní a byla bez domova celý rok anebo v uplynulých třech letech měla aspoň čtyři období bez domova. Z údajů lze rovněž vyčíst, že od roku 2014 do loňska bezdomovců o 2 procenta ubylo. Nicméně i pokud by tento údaj byl bernou mincí, jde o pokles tak nepatrný, že na celkovém obrazu sotva co mění.

Podle Národního sdružení pro skončení bezdomovectví (National Alliance to End Homelessness) nedostává se v celých Spojených státech 7 milionů cenově přístupných bytových jednotek. Pro ty, kdo hledají (potřebují) levné byty, je to zoufalá situace. Přitom tito potřební čelí poklesu reálných mezd. Nedávná zpráva Projektu celostátního zákona o zaměstnanosti (National Employment Law Project) uvádí, že dělnické mzdy v letech 2009–2014 poklesly o 4 procenta (uvážíme-li inflaci).

Z uvedených 564 708 bezdomovců 69 procent žilo v útulcích; 31 procent je nemělo a žilo v místech pro lidské bydlení nevhodných (pod mosty, v autech nebo v  opuštěných budovách). Více než polovina této populace je přitom soustředěna v pěti státech: Kalifornie čítá 21 procent – 115 738 osob, New York 16 procent – 88 250 osob, Florida 6 procent – 35 900 osob, Texas 4 procenta – 23 678 osob a Massachusetts 4 procenta – 21 135 osob.

Třebaže v 33 státech a Kolumbijském okrese (District of Columbia, který se kryje s hlavním městem Washingtonem) se počet bezdomovců od roku 2014 snížil, v 17 státech se zvýšil (ve státě New York explodoval o 7660 osob, tj. o 9,5 procenta během jednoho roku. Od roku 2007 zažil New York růst o 41 procent – 25 649 jednotlivců).

Více než každý pátý bezdomovec byl zjištěn ve dvou největších městských oblastech: ve městě New York, kde bylo napočteno 75 323 bezdomovců (14 procent úhrnu USA), a v Los Angeles (městě a okrsku) se 41 174 osobami (7 procent úhrnu). Následují Seattle s 10 122, San Diego s 8742, Las Vegas se 7509 a District of Columbia se 7298 bezdomovců.

63 procent bezdomovců jsou jednotlivci bez dětí. Z toho 358 452 (57 %) žilo v nouzových útulcích, dočasných ubytovacích programech nebo bezpečných azylech. Zbývajících 43 procent žilo „drsně“: na ulicích, v parcích, opuštěných budovách nebo pojízdných prostředcích. Většina bezdomovců-jednotlivců (72 %) byli muži.

Devět z každých 10 bylo starších 24 let. 54 procent byli běloši, neúměrně byli zastoupeni Afroameričané (36 %), Hispánci nebo Latinoameričané tvořili pouze 17 procent.

Ministerstvo stavebnictví a městského rozvoje definuje mladistvé bez doprovodu jako nezletilé mladší 25 roků, kteří nejsou doprovázeni rodičem nebo opatrovníkem a nebydlí s jejich dětmi. Takových mladistvých bylo v lednu 2015 napočteno 36 907 (z toho 87 % bylo ve věku 18–24 let a 13 % mladších 18 let). Přes polovinu mládeže bez doprovodu mladší 18 let žilo jinde než v útulcích. Čtvrtina (8964) žila v pěti velkých amerických městech: v Los Angeles, Las Vegas, New Yorku, San Francisku a San José (v Kalifornii).

Pro rok 2015 přidalo ministerstvo do statistiky další kategorii: vychovávající mládež. Definovalo ji jako jednotlivce do 25 roků věku, který je rodičem nebo zákonným opatrovníkem jednoho nebo více dětí, kteří s ním (s ní) spí ve stejném místě. Takových jednotlivců bylo v lednu 2015 9901.

Taková mládež bez doprovodu a vychovávající mládež byla nejhůře postižena nezaměstnaností, nízkou mzdou a studentským dluhem. Tato část populace s dětmi nebo bez nich nejčastěji žije s příbuznými nebo přáteli a statistiky ministerstva a jiných organizací nejčastěji nebývá podchycena.

Více než každý desátý dospělý bezdomovec bývá veterán. Ve sčítací noci v lednu 2015 jich bylo zaznamenáno 47 725 (11 % ze 436 921 dospělých). V tomto počtu jsou zahrnuti veteráni z amerických válek v Afghánistánu, Iráku, Vietnamu, Koreji a dalších – truchlivé dědictví amerických „výbojů“.

Vrátivší se veteráni trpí posttraumatickým nervovým vypětím, poraněním mozku, zneužíváním toxických látek a jinými nemocemi a jejich snaha najít vhodné bydlení bývá až příliš často neúspěšná. 24 procent veteránů-bezdomovců (11 311) žije v Kalifornii. Tři další státy mají po více než 2000 veteránů bez domova: Florida – 3926, New York – 2399 a Texas – 2339.

Chronických bezdomovců bylo v USA v lednu 2015 83 170. Dvě třetiny z nich – 54 815 – pobývalo v místech bez útulku, což je více než dvojnásobný průměr všech bezdomovců. Poprvé od roku 2011 se v minulém roce zvýšil počet chronických bezdomovců v místech bez útulku, a to o 4 procenta. Jenom v Los Angeles vzrostl jejich počet o 4409.

Přes obrovský vzrůst počtu bezdomovců od počátku finanční krize byla výše prostředků na veřejnou bytovou výstavbu po roce 2009 opětovně radikálně snižována. Ve zprávě organizace Projekt na obranu západní oblasti (Western Regional Advocacy Project) ze San Francisca se uvádí: „Financování ministerstva stavebnictví a městského rozvoje ohledně nových bytových jednotek... se od roku 1996 rovná nule,“ kdežto „dostupný kapitál na údržbu v roce 2012 představoval 1875 miliard“ – pokles během tří roků o 625 milionů dolarů.

Masové bezdomovectví je pouze nejkritičtějším projevem krize bytové výstavby ve Spojených státech. Ze studie, kterou vydalo Společné středisko pro studium bytové výstavby (Joint Center for Housing Studies) na Harvardské universitě letos v červnu, vyplývá, že podíl Američanů ve věku 35–44 let na vlastnictví bytů, jenž desítky let klesal, dosáhl nyní nejnižší úrovně od 60. let minulého století. Jenom sotva víc než třetina domácností, jejichž zástupci jsou ve věku 25–35 roků, má své vlastní domy. Není divu: podle průzkumu ze začátku letošního listopadu polovina Newyorčanů „buď s příjmem sotva vyjde, nebo jenom obtížně zvládne svoje finance“. Více než každý pátý konstatoval, že neměl loni dost peněz na potraviny, a 17 procent řeklo, že „loni byly doby, kdy na přiměřené přístřeší pro rodinu chyběly peníze“.

Za loňský rok stoupl medián činže na newyorském Manhattanu o 9,5 procenta. Abyste si tam dovolili bydlet v typickém bytě, museli byste zaplatit přes 40 000 dolarů jenom za nájemné (tedy bez dalších poplatků za služby atd.), což je o 30 procent více, než je ve Spojených státech medián mzdy. Nepřekvapí proto, jak se dovídáme z jiné studie, že žádný dělník s minimální hodinovou mzdou 8,75 dolaru si nemůže dovolit nikde v městě New Yorku byt (nájemné je obecně chápáno jako nejvýš 30 % měsíčního příjmu).

Reakcí městské správy v čele se starostou demokratem Billem de Blasio na prohlubující se bytovou krizi byla další privatizace veřejného bytového fondu a zvyšování nákladů na bydlení pro nízkopříjmové nájemníky. De Blasiův plán výstavby obecních bytů, nazvaný NextGen NYCHA (asi jako Budoucí generace newyorské bytové správy), může nízkopří­jmovým nájemníkům zvednout poplatky – např. za parkování – až o několik tisíc dolarů ročně, přičemž více než 10 000 bytů a 11 akrů (44 000 m2) výhodně položených pozemků by se dostalo developerům.

Štěpán Steiger

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.