Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 6 > Jiří Němec: Prezidentští kandidáti se začínají rojit

Jiří Němec

Prezidentští kandidáti se začínají rojit

Podle ústavy je to docela jednoduché. Prezidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do senátu, to jest má právo volit a dosáhl věku alespoň 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Tolik ústava, která tak dává případným kandidátům na prezidenta dosti široký prostor.

Lhůta k podávání přihlášek k prezidentské volbě, která proběhne zřejmě někdy začátkem roku 2018 opět přímo hlasováním občanů ČR, nikoliv zprostředkovaně námi zvolenými poslanci a senátory, jak to fungovalo historicky už od vzniku ČR v roce 1918, ještě vlastně ani nebyla přesně určena, přesto se již první zájemci o Hrad začínají objevovat. Pánové Horáček, Sládek snad dokonce ve dvojím provedení, ani pan Škromach by nebyl v zásadě proti, čertví kdo všechno nakonec bude na prezidenta kandidovat.

Já osobně jsem nebyl a stále nejsem příznivcem přímé volby prezidenta (ale ani starostů a hejtmanů) a považuji ji hlavně za vějičku pro občany a voliče. Kromě jiného proto, že přímá volba znamená ani ne tak ústavně, ale fakticky posílení postavení prezidenta především v oblasti moci výkonné (kam vláda a prezident společně ústavně spadají) vůči premiérovi, kterého prezident jmenuje, a vládě. Chceme to takto? Kdo je víc: premiér, který po volbách, jež, jak bývá u nás zvykem, tak úplně zase nevyhrál, taktak vytvořil většinovou koalici, kterou v minulosti často „drželi“ jeden dva poslanci, nebo prezident, kterého zvolili do funkce přímo všichni občané ČR? A podle osobnosti toho či onoho prezidenta si ten současný, ale určitě i budoucí prezidenti, tento posun umí a budou umět patřičně „užít“. Ten kdo říká, že pravomoci našeho prezidenta jsou malé (jako v Německu či Rakousku), asi ústavu nikdy pořádně nepřečetl, třeba jen nejrůznější jmenovací pravomoci a postupy bez jednoznačně daných lhůt k jejich provedení, ratifikační pravomoci, možnost účastnit se jednání vlády a parlamentu a vystupovat tam se svými názory, mezinárodně politická agenda atd. Ze samotné podstaty věci přímá volba vždy rozděluje společnost (viz třeba teď v Americe), a jak ukázala první přímá prezidentská volba před 4 roky, vykopané předvolební příkopy se téměř vůbec nezasypaly, což je špatně vlastně pro všechny.

Navíc se ukazuje, že pokud jde o již se hlásící prezidentské kandidáty, zdaleka nemusí platit klasický evropský model, ve kterém (vyjma prezidentského vládního systému, kde je prezident hlavou exekutivy) znamená funkce prezidenta završení předchozí významné veřejně politické kariéry státníka. Být hlavou státu znamená, resp. by podle mě znamenat mělo, respekt vnitropoliticky, kdy jej respektují z titulu prezidentské funkce i jeho nyní již jenom bývalí političtí odpůrci (prezident je přece hlavou státu), tak i zahraničněpoliticky, vždyť si během své předchozí politické kariéry vybudoval nejrůznější vazby i v zahraniční politice. Je to prostě respektovaný politik (nemusí být vždy všeobecně milovaný), který má již něco za sebou. Bude toto platit, i pokud jde o našeho dalšího přímo voleného prezidenta? Bude samozřejmě velmi záležet na tom, zda Miloš Zeman oficiálně potvrdí, co se všeobecně předpokládá, že totiž bude opětovně kandidovat. Ať je, jaký je, a zdaleka ne se všemi jeho názory souhlasím, on výše stanovené kritérium jednoznačně splňuje. Chci věřit, že někdo z dalších budoucích vážných kandidátů na tom bude obdobně, zato různých figur a marketingových figurek tam možná bude na můj možná příliš konzervativní vkus nakonec ažaž... S dobrým marketingem a hlavně penězi nebude sehnat 50 000 podpisů problém. A samotná kampaň už bude hodně záležet na penězích, limity nelimity. I to je přímá volba.

Jiří Němec, Liberec. Autor vyučuje ústavní a správní právo na VŠ

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.