Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 1 > Cena Pelikán 2016 Peteru Weissovi

Cena Pelikán 2016 Peteru Weissovi

Výbor pro udílení ceny Listů Pelikán se rozhodl udělit ji za rok 2016 Peteru Weissovi, politikovi, diplomatovi a nyní velvyslanci Slovenské republiky v Praze.

Vedly jej k tomu především dvě jeho zásluhy. Za prvé práce na proměně Komunistické strany Slovenska na Stranu demokratické levice (SDL), a tedy práce na zapojení tehdejší „státostrany“ do politického života polistopadové republiky. Tato zásluha byla spojena také s ochotou zastupovat ty, kteří mohli, měli být a nutně byli postiženi tehdy přicházející hospodářskou a politickou transformací. Byla to práce nesamozřejmá a za nesamozřejmé věci má být člověk oceňován. Za druhé nás pak k ocenění vedl proevropský a prointegrační postoj Petera Weisse a SDL koncem 90. let; ani ten nebyl na Slovensku ani v dalších státech střední Evropy postojem samozřejmým. Zprostředkovaně jde i o ocenění pro celé prostředí SDL a jí blízkého společenského, politického a kulturního okruhu slovenské společnosti, z nějž jsou v českém prostředí známí např. bývalá ministryně financí SR Brigita Schmögnerová anebo exministr školství a bývalý primátor Bratislavy Milan Ftáčnik.

Vladimíra Dvořáková: Chvalořeč na Petera Weisse

Diplomat, společenskovědní pracovník a bývalý politik Peter Weiss vždy patřil k tomu typu lidí, již dokáží citlivě vnímat prostředí, v němž se pohybují, již se obracejí do minulosti, aby pochopili současnost, již dokáží naše mikrosvěty chápat v globálních souvislostech a globální problémy chápat i za pomoci zkušeností našich mikrosvětů. Možná, že to ovlivnila jeho dětská zkušenost, kdy on, narozený v Bratislavě v roce 1952, prožil část svého dětství na Záhoří a v Humenném, které si zamiloval.

Peter Weiss se vždy hlásil k levici, k levicovým ideálům. Levicovost v jeho pojetí znamená, že centrem zájmu je člověk. A to člověk, který pasivně nečeká na ochranu od někoho. Peter Weiss věří v člověka emancipovaného, který hledá vlastní budoucnost, člověka, jenž si uchovává své důstojenství.

Společnost by měla vytvářet takové podmínky, aby každý člověk mohl v rámci svých schopností uskutečňovat své sny, a zároveň by měla být solidární, aby lidské důstojenství těch slabších nebylo ohroženo.

Toto jeho pojetí člověka a humanity obecné se promítá i do jeho vztahu k národu, k evropanství, ke světu, tj. k tématům, jež tradičně vymezují slovenskou, ale i středoevropskou a do značné míry i současnou evropskou politiku.

Jeho láska k národu není romantizující ani mobilizující, je to prostě důvěra ve vlastní národ, v jeho sílu a možnosti, v to, že Slováci se nemusejí obávat otevřít se světu, nemusejí se obávat cizích vlivů. Proto je Evropanem a vidí v evropském prostředí budoucnost Slovenska. Proto i v České republice podporuje udržování „slovenskosti“ v rozsáhlé slovenské menšině, protože vzájemné česko-slovenské vlivy vždy přinášely obohacování a naopak, uzavírání se a vymezování se jednoho národa vůči druhému přinášelo a posilovalo nesvobodu.

Ve svých textech se Peter Weiss často vrací k otázkám souvisejícím s druhou světovou válkou. Jako diplomat i odborník na mezinárodní vztahy vnímá její mezinárodně politický rozměr, mezinárodní souvislosti jejího vzniku a porážky nacistického Německa.

Není to jen odborný zájem, jeho zájem má také rozměr lidský a národní. Možná právě uchopení historické zkušenosti Slovenska, kdy přirozené národní cítění a vlastenectví bylo tragicky zneužito pravicovou klerikální a fašizující politikou, ovlivnilo jeho levicové postoje propojující se s demokratickou a evropskou vizí budoucnosti.

Peter Weiss vstoupil do politiky náhle v hektických podzimních dnech roku 1989; nikdy v politice nedosáhl velkých politických vítězství, ale ani se v aktivní politice nikdy nezpronevěřil svým vizím a neztratil to, co je v dnešní době vzácností, úctu k lidem a „obyčejnou“ slušnost.

A je to Peter Weiss, kdo nyní varuje před těmi, kdo svoje faktické pohrdání národem zakrývají primitivním nacionalismem, před těmi, kdo slušnost považují za slabost, a před těmi, kdo v zájmu vlastních mocenských pozic opouštějí nejen své ideály, ale i základní prostor humanity. Myslím si, že Cena Pelikán přichází do dobrých rukou.

Laudatio zaznělo během slavnostního předávání Ceny Pelikán 2016 v Olomouci 14. prosince 2016.

Vladimíra Dvořáková (1957) je politoložka.

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.