Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 1 > Josef Kašpar: Itálie před předčasnými volbami

Josef Kašpar

Itálie před předčasnými volbami

Italský ústavní soud vynesl 25. 1. šalamounský rozsudek nad volebním zákonem, který bývalá Renziho vláda proboxovala v parlamentu. Několik univerzitních profesorů práva totiž označilo zákon za protiústavní a obrátilo se s žalobou na Ústavní soud. Ten jim dal za pravdu v tom, že tzv. balotáž, druhé kolo mezi dvěma nejsilnějšími stranami v prvním kole voleb, potlačuje skutečnou reprezentativnost voličů. Renzi se ale může utěšovat tím, že soud nepřijal stížnost právníků ohledně prémie náležející nejúspěšnější straně. Je sice pravda, že prémii může získat pouze ten, kdo dostal 40 % hlasů, a to se v Itálii snadno nestává, ale princip zůstal. Stejně tak jako právo vedení politických stran rozhodovat o pořadníku kandidátů v jednotlivých volebních okrscích.

Soud má během následujícího měsíce odůvodnit své rozhodnutí, nicméně zásadní je poslední věta výnosu, která doslova říká, že takto „modifikovaný text může být okamžitě aplikován při parlamentních volbách“. Následkem toho se okamžitě rozpoutala ostrá debata mezi politickými stranami, protože jejich zájmy jsou protichůdné.

O to, aby se volby konaly co nejdříve, tj. na jaře, usilují Hnutí 5 hvězd, Liga Severu a také bývalý premiér Renzi a ti, kteří jsou v Demokratické straně jeho stoupenci. Proti jsou levé křídlo Demokratické strany, Berlusconi a extrémní levice. Odpůrci bývalého premiéra se oprávněně obávají, že dokud Renzi bude tajemníkem strany, o kandidátních listinách bude rozhodovat hlavně on, a to je pro ně velmi riskantní. Berlusconi naopak doufá, že během tohoto roku bude omilostněn buď Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku anebo prezidentem Sergiem Mattarellou. Magnátovým nadějím by ale mohla udělat konec zpráva posledních dní: milánská prokuratura ho podezírá, že do prosince 2016 platil slušnou měsíční apanáž (minimálně 2500 eur) několika dámám, které se svého času účastnily večírků v jeho rezidenci Arcore a které před soudem vypovídaly jinak než při předběžném vyšetřování. Že tedy svědky podplatil.

Všechny průzkumy veřejného mínění říkají, že největší šanci na úspěch má již po několik měsíců Hnutí 5 hvězd založené a v podstatě stále řízené bývalým komikem Beppem Grillem. Sondáže mu dávají okolo 30 procent hlasů. V zahraničním tisku je označováno jako „populistické“, nicméně se domnívám, že tato definice je poněkud omezující, třebaže do značné míry pravdivá.

Země stagnuje

K tomu, jaká je současná situace v Itálii, postačí připomenout, že od roku 2008, kdy vypukla velká krize, průmyslová základna v Itálii poklesla o 25 procent, a pokud bude pokračovat současný velmi pomalý růst, na předkrizovou úroveň se Itálie dostane až někdy v roce 2021. 40 procent mladých je bez práce a v loňském roce odešlo ze země 150 000 lidí, ze dvou třetin se jedná o mladé kvalifikované lidi, kteří doma nenalezli uplatnění. Tu poslední třetinu činí důchodci, kteří odcházejí do zemí, kde jsou daně nižší či se jistou dobu neplatí – do Portugalska, Španělska, ale také do Řecka, nebo dokonce do Bulharska. S 1200 eury důchodu si v Itálii starý člověk nemůže nic dovolit, s nezdaněnými 1700 eury se v Portugalsku má výborně.

Matteo Renzi se pokusil stagnující zemi probudit a dostat z mrtvého bodu. V prvním roce a půl se mu to celkem dařilo, později ale jeho „storytelling“ (jak se dnes říká) o novém rozmachu země neodpovídalo reálné skutečnosti alespoň dvou třetin Itálie. A to se projevilo v referendu 4. prosince loňského roku, kdy 60 procent voličů nejen odmítlo ústavní reformy, které navrhoval, ale především vyjádřilo nespokojenost s jeho vládou.

Různí představitelé Hnutí 5 hvězd prohlašují, že „Itálie je Papinův hrnec se stále silnějším tlakem nespokojenosti a my jsme záruka, že nespokojenost nevyústí do nějakých násilných forem“. Tvrdí, že není možné spolupracovat s žádnou jinou stranou v parlamentu, „protože všechny bez výjimky dovedly zemi do současné situace“. A do karet jim nahrávají nejen zprávy o krizi a korupci, ale i tragická situace obyvatel Amatrice a okolních obcí. Matteo Renzi krátce po zemětřesení prohlásil, že „nebudou zapomenuti a do konce roku budou mít slušné, i když provizorní obydlí“. Peníze parlament i Brusel uvolnily, ale byrokratické a různé jiné problémy způsobily, že při nečekaně chladné zimě a přívalech sněhu ti, kteří například nemohli opustit svůj dobytek, museli přespávat ve stájích či maringotkách. V některých případech střecha sníh neunesla a pohřbila chovatele i jeho dobytek. První dřevěné sruby začaly být rozdělovány až koncem ledna.

K nespokojenosti přispěla i politika Evropské unie v otázce migrantů. Po uzavření balkánské trasy většina z nich proudí do Itálie a ministerstvo vnitra nutí regiony i obce, aby přijímaly stále větší počet uprchlíků. Přijmout 1500 lidí v třímilionovém Římě není problém. Ale integrovat 350 lidí s odlišnou kulturou v horské vesnici s 1200 obyvateli zákonitě vyvolává reakci. Tím spíše, že se nikdo nedokáže postarat o to, aby se jim zajistila práce a někdo je naučil italsky. (Lépe řečeno, ti, kteří jim nabídnou výdělek při prodávání narkotik, je občas trochu přiučí sicilskému, neapolskému či kalábrijskému dialektu.) Dříve početní migranti odcházeli do střední a severní Evropy, dnes jsou hranice uzavřeny, migranti zůstávají v Itálii a Brusel nechce změnit pravidla hry.

Také proto, že ostatní země uprchlíky nechtějí. Pro Hnutí 5 hvězd je tedy snadné prohlašovat, že „je třeba odmítnout ilegální běžence a nenechat si diktovat politiku od Evropy, která na nás kašle“. Beppe Grillo přivítal vítězství Donalda Trumpa a ve štrasburském parlamentu je ve stejném klubu jako Nigel Farage. Grillo hovoří stále o tom, že se má konat referendum, zda by Itálie neměla vystoupit ze společné evropské měny. Je to nesmysl, protože italská ústava zakazuje referendum o mezinárodních dohodách, ale u veřejnosti získává myšlenka odchodu z eurozóny každý den více zastánců. Na této pozici je samozřejmě i Liga Severu a několik menších pravicových seskupení.

Pokud by tedy v červnu došlo k předčasným volbám, je riziko, že značná část opozice prosadí, aby byl i v Itálii hlavním tématem boj proti evropské integraci. Jen někteří komentátoři v této souvislosti připomínají slova guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho, který 25. ledna řekl, že „odchod Itálie ze společné evropské měny by zemi stál 350 miliard euro“.

Kompetence pěti hvězd

Problém je ale spojen s tím, co Hnutí 5 hvězd dokázalo tam, kde se již dostalo ke kormidlu. Výsledky nejsou povzbudivé. Je sice pravda, že Virginia Raggiová zdědila na římské radnici mimořádně obtížnou situaci. Jenže od vítězných voleb uplynulo sedm měsíců a od nové obecní správy nepřišlo nic, co by opravňovalo k nadějím na obrat. Těžiště země se stále více přesunuje do Milána. A ve většině ostatních měst to není lepší. Ještě větší pochybnosti vyvolává naprostý nedostatek demokracie: Hnutí 5 hvězd odmítá reprezentativní demokracii a tvrdí, že „o všem mají rozhodovat členové přímým hlasováním na internetu“. To teoreticky vypadá slibně, jenže pak se stane, že kandidátkou hnutí se stane Raggiová, kterou ve webu zvolilo 1600 hlasů z celkového počtu 4000 lidí, kteří se hlasování účastnili. Veškerou činnost v hnutí řídí tzv. Portál Rousseau, který je majetkem soukromé společnosti Casaleggio e associati. V tomto portálu Grillo nebo Casaleggio přicházejí s návrhy, které často znamenají úplný obrat v politice. A žádají členy hnutí, aby se během 24 či 48 hodin k věci vyjádřili. Výsledek hlasování musí být respektován, nesouhlas se netoleruje, o čemž se musel přesvědčit dost vysoký počet poslanců a senátorů, kteří byli z hnutí vyloučeni. Aby Grillo přinutil kandidáty k poslušnosti, nutí je podepsat smlouvu, podle níž musí při opuštění hnutí zaplatit pokutu 250 000 eur.

Hlavní heslo hnutí je „onestŕ, onestŕ” (poctivost, poctivost), což je v zemi s velmi rozvětvenou korupcí lákavé. O poctivosti drtivé většiny představitelů hnutí v Itálii málokdo pochybuje. Jenže k řízení státu je zapotřebí také kompetencí a znalostí. Protest a prohlašování, že „levice a pravice jsou dnes prázdná slova“, nestačí. Je pravda, že hnutí se nehlásí k „pravicové Internacionále“ Marine Le Penové, AfD či Mattea Salviniho. Nicméně ani v Itálii by průběh voleb nemusel být odlišný od situace v Nizozemí či Francii.

Josef Kašpar (1946) je novinář, působí v italských i českých médiích. Žije v Římě.

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.