Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 1 > Knihy

Knihy 1/2018

Jezero

– Pro celoživotního neúnavného čtenáře je obtížné se setkat s autorem, který by již po krátkém nahlédnutí zapůsobil jako zjevení. Tuto větu čtenáři Listů četli v 6. čísle z roku 2016, kde se vztahovala ke knize Michaela Stavariče Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela. Stejně dobře se však dá použít i pro Jezero Biancy Bellové. Stejným právem lze také o obou knihách napsat, že v nich autoři vytvářejí fiktivní, ale dobře představitelný, věrohodný a ostře vykreslený svět. V Jezeře je spojení s realitou přece jen o něco těsnější – kulisy příběhu Bellové připomínají sovětskou střední Asii krátce před pádem a po pádu komunismu, autorka se však neřídí skutečnou podobou krajin a událostí, ale vlastním tvořivým impulsem. Ačkoliv Stavarič i Bellová mají každý svůj nenapodobitelný způsob vyprávění, podobnost mezi jejich příběhy je až zázračná – v obou jde o zrání mladého muže, který je vychováván vzdálenými příbuznými a snaží se dovědět víc o vlastních rodičích, o světě kolem sebe a o sobě samém. Jako by inspirace měla společný původ v éteru, z něhož je stahována.

Bianca Bellová: Jezero, Host, Brno 2017, 186 s.

-jn-

Czerwony monter. Mieczysław Berman – grafik, który zaprojektował polski komunizm

– Adolfa Hoffmeistera nebo Ladislava Sutnara český čtenář zná. Oba byli významnými grafiky, ilustrátory a scénografy meziválečného a poválečného období. Polák Mieczysław Berman byl jejich souputníkem. Navrhoval knižní obálky, hlavičky a sazbu komunistických časopisů, plakáty. Hojně využíval metodu fotomontáží, kterou umělecká levice vnímala jako možnost, jak z kusů starého světa skládat svět nový. Na metodu práce a politickou filiaci odkazuje název Bermanova životopisu Czerwony monter (Rudý montér), který připravil historik umění a zástupce ředitele varšavského Národního muzea Piotr Rypson, mj. vnuk Romana Rypsona, jednoho z polských důstojníků popravených v politických procesech padesátých let.

Strukturu dávají Bermanovu životopisu odstavce z jeho stranické sebekritiky z roku 1951. Odtud se dozvídáme první informace o dané části Bermanova života – jeho dětství a mládí, prvních kontaktech s komunistickým prostředím v časopisech 1930 a Przekrój 1930, spolupráci s významným meziválečným vydavatelským družstvem Rój, životě za druhé světové války, který je pro něj až do roku 1943 spojen s nuceným pobytem v různých částech SSSR, nebo poválečné kariéře spojené jak se vstupem do komunistické strany v roce 1946, tak prací grafika v různých vojenských nakladatelstvích. Na následujících stranách pak Piotr Rypson vybrané odstavce vždy rozvádí, vykládá a doplňuje stovkami ilustrací Bermanových prací.

Berman se narodil v roce 1903, takže se neúčastnil bojů s bolševiky po první světové válce, což byla klíčová životní zkušenost tehdejších dospělých generací Poláků. V meziválečném období se živil jako grafik pracující pro různé firmy i stát (navrhoval obaly cigaretových papírků, propagační plakáty zbrojovky, informační materiály k sociálnímu pojištění nebo propagační materiály polské pošty) a spolupracoval přitom s komunistickým hnutím, které tou dobou čelilo silným represím. Do komunistické strany vstoupil poprvé až po válce, takže ho neohrozily stalinské čistky mířící na meziválečné členy polské komunistické strany, i když i on se musel zpovídat z obálek ke knihám Lva Trockého. Po válce Berman také často vystavuje (i v Praze v roce 1947), stává se učitelem a vzorem generace poválečných polských grafiků. Díky novému Bermanovu životopisu se o levicové grafice, jejích výkladech a polských kulisách ve dvacátém století můžeme přiučit i my.

Piotr Rypson: Czerwony monter. Mieczysław Berman – grafik, który zaprojektował polski komunizm, Karakter, Kraków, 2017, 320 s.

-pe-

Průsečík

– Život se může vydat různými cestami, ale vždy jen jednou. Čtvrtá prozaická kniha politologa a politického komentátora Jiřího Pehe opět využívá prvky tajemna, vracení se do minulosti, zápasu s vlastní pamětí a představami o vlastní cestě životem. Hlavními postavami příběhu jsou profesor architektury, jeho milenka a studentka Karla, jeho žena Tereza, se kterou se společně opevnili před „bývalým režimem“. Po jeho pádu se ovšem objevily nové možnosti – jednou z nich byla nabídka na roční pobyt na Technické univerzitě v Mnichově, který profesorovi nabídli jeho němečtí kolegové. Že na pobyt v Mnichově nakonec nikdy nedošlo, se dovíme na prvních stranách čtivé novely. Na dalších pak v různých verzích sledujeme jak různé výklady toho, co odjezdu do Německa předcházelo, tak co následovalo, když se ukázalo, že do cíle své cesty profesor nedorazil. Příběh se odehrává převážně v reáliích konce dvacátého století, charaktery postav se proměňují, zvraty ve vyprávění jsou často nečekané.

Jiří Pehe: Průsečík, Prostor, Praha 2017, 208 s.

-pe-

Králíci a hroznýši

– Opojení mocí, ovládání lidí, zpupnost moci a chytrost poddaných jsou motivy satirické novely abcházsko-íránského spisovatele Fazila Iskandera Králíci a hroznýši. V češtině vyšla kniha s ilustracemi Olava H. R. Hotovsona a jistě není určena jen dospělým čtenářům. Příběh je jednoduchý. Kdesi v Africe požírají hroznýši králíky, jen je předtím zhypnotizují, aby jim neutíkali. Je to tak zažité po věky. V zemi králíků je i stupnice ohrožení hroznýši. Králičí dvůr připouští králíky v různých stupních ke konzumaci vybraných pochoutek a vybraní králíci usilovně pracují na vypěstování karfiolu, který zemi zajistí blahobyt. A protože jde o satiru, musí se objevit jeden králík, který lest s hypnózou prokoukne, jednoho hroznýše zesměšní, a tak je postupně potřeba najít novou podobu života v obou popisovaných říších. Ale to už je na čtenáři. Králíci a hroznýši jsou strhující a čtivou kritikou stádnosti, licoměrnosti moci a oslavou odvahy a poznávání. O životě a době Fazila Iskandera se čtenář dozví z předmluvy Alexandra Mitrofanova postavené na osobních vzpomínkách a motivech z kavkazského Černomoří.

Fazil Iskander: Králíci a hroznýši, z ruského originálu přeložily Lenka Benešová, Eva Romancovová a Alena Zbořilová, Jonathan Livingston, Praha 2017, 176 s.

-pe-

I pójdę...

– Vydání básní z pozůstalosti polsky píšícího básníka z Třince Gabriela Palowského (1921–1999) je záslužným edičním počinem. Palowski byl dlouhodobě profesně spjat s Třineckými železárnami, ale přesto, že byl profesí inženýrem, táhlo ho to k umění. Věnoval se psaní poezie, byl členem Literární skupiny?'63 (pol. Grupa Literacka?'63), která vznikla v Třinci a jejímž mecenášem byl Kulturní dům Třineckých železáren, publikoval v polském a českém tisku. Samostatně nebo s kolegou básníkem Piotrem Horzykem vydal několik sbírek kultivované lyriky. Právě Horzyk v pozůstalosti autora našel řadu nevydaných básní z let 1998–1999, které byly v rukopise doprovázeny i půvabnými Palowského kresbami. O této jeho druhé múze se nevědělo ani mezi přáteli a známými. Vznikl proto nápad vydat sbírku zrcadlově – na jedné straně tištěný text, na druhé pak rukopis doprovázený jemnou grafikou. Povedené dílko, na jehož obálce jsou reprodukovány rovněž Palowského olejomalby, dostalo název I pójdę... (A půjdu...) podle titulu jedné z básní. (Podrobněji o Palowského tvorbě v monografii Identita v literatuře Těšínska, Opava – Kilece 2015, viz www.libormartinek.cz.) Sbírka je rozhodně přínosem pro literaturu polské národnostní menšiny v ČR i pro regionální literaturu Těšínska jako takovou.

Gabriel Palowski, I pójdę..., Český Těšín: PROprint, 2017, 87 s.

-lm-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 1/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.