Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 1 > Knihy

Knihy 1/2019

Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938

– Katalog výstavy Pracovna republiky ukazuje roli sociální demokracie v rozvoji meziválečné Plzně. Západočeská metropole díky dělníkům Škodových závodů vždy dávala sociální demokracii dobré možnosti k rozvoji. Ne náhodou byl primátorem města po celé meziválečné období sociální demokrat Luděk Pik. Kniha sama přitom roli politiky zdaleka nezaznamenává tak explicitně, jako je tomu v předcházejících větách. Záměry meziválečných politiků, architektů a urbanistů, kteří kromě jiného pracují tak, aby dělníkům byl zajištěn pro dobu mimo továrnu čerstvý vzduch, však opakovaně cituje. A je vidět, že rozsah výstavby veřejných budov, činžovních domů i příprava územního plánu vycházely právě z politických poměrů na plzeňské radnici. Politickou manifestací, i když jiného druhu, pak byla velká Jubilejní výstava v Plzni ve druhé polovině roku 1938. Graficky kvalitně vypravený katalog s desítkami fotografií, faksimilií a plánů jistě patří nejen do knihovny každého zájemce o dějiny Plzně, ale všeobecně i práci s veřejným prostorem.

Petr Domanický: Pracovna republiky. Architektura Plzně v letech 1918–1938, Starý most a Západočeská galerie v Plzni, Plzeň 2018, 249 s.

-pe-

O jinakosti aneb Hovory v Taxíku

– Eva Kantůrková se nebojí velkých témat, a to je dobře. Kolik z žijících českých literátů by dokázalo se stejným nadhledem a současně porozuměním a hlavně se stejnou literární erudicí uchopit důstojně velké postavy českých dějin Jana Husa, Palacha a svatého Václava? Spisovatelka se navíc nebojí formálních experimentů, jakým byla již Nesmiřitelná řeč z roku 1914 o Husovi. Podobnou metodu střídání žánrů najdeme i v knize nové. V loňském rozhovoru pro Český rozhlas o ní E. Kantůrková řekla: „Vychází z reálných zážitků s taxikářem, který má cikánskou maminku a bílého otce. Stal se mým stálým taxikářem, takže jsme se sblížili a hodně jsme spolu mluvili. Snažila jsem se zjistit, co to vlastně cikánské etnikum je. Začala jsem proto studovat dějiny romského etnika od Indie až po dnešek, jak to s nimi bylo, kudy a kam šli. Chtěla jsem proniknout do duše toho mého taxikáře, i když je to těžké, a vyslechla jsem jeho příběh. Přišla jsem na neuvěřitelné věci! A vznikla knížka o malém cikánovi, který dospíval v sedmdesátých letech a trochu se vymkl své většině.“ Rozhovory v taxíku, založené na reálném základě, byť často rozvíjené do méně pravděpodobných disputací (pro čtenáře ovšem důležitých!) o historii a údělu Romů, jsou rozvedeny do dvou paralelních fiktivních literárních příběhů romského chlapce a dívky z neúplné a poněkud rozvrácené rodiny. Zatímco pro ni jsou nejdůležitějšími osobami matka a přítelkyně Vlasta, pro něj tatínek...

K výborné próze by vlastně stačila jedna z těchto dvou linií, to ale spisovatelce nestačí a vydává se na plochu literárně riskantnější. Chce přijít na kloub věci – lidské jinakosti a strachu z ní – všemi dostupnými prostředky. Za to jí patří obdiv. Vypravěčka vypráví taxikáři o jungovské synchronicitě a o tom, že se sešli, „protože se měli sejít“. Zda se to podařilo zmíněným třem liniím knihy samotné, nechejme na čtenáři, rozhodně však stojí za to ji číst. I kdyby „jen“ jako příspěvek do důležité diskuse.

Eva Kantůrková: O jinakosti aneb Hovory v Taxíku, Milan Hodek / Paper Jam, Hradec Králové 2019, 284 s.

-tt-

Astronomie. 100 + 1 záludných otázek

– Kniha vychází po 15 letech v novém vydání, kterého se druhý autor bohužel nedožil. Výborně ho nahradil jeho žák, který má hlavní zásluhu o zcela nový, mimořádně krásný, bohatý a technicky kvalitní fotografický doprovod. Už ten stojí za to, aby si vlastník prvního vydání pořídil i vydání nové. Navíc také text knihy je podstatně doplněn a přepracován – odráží se na něm 15 let pokroku astronomie. Zasvěcené a vtipné odpovědi na 100 + 1 záludných otázek stačí na to, aby dílo bylo možno považovat za encyklopedii, seznamující čtenáře s jeho kosmickým okolím od naší Země přes Sluneční soustavu, naši Galaxii a vzdálené galaxie až po vesmír v nejširším slova smyslu. Pro vytvoření představy bude snad nejlépe náhodně otevřít knihu na třech místech.

Přijdeme o Měsíc? Ano, je to tak, dovídáme se nejprve, Měsíc se od Země neustále vzdaluje. Za chvíli se nám však dostane útěchy – po desítkách miliard let se periody rotace Měsíce a Země srovnají a odpadne tak důvod k jejich dalšímu vzdalování. V té době by byl Měsíc od Země asi dvakrát dále než dnes, je ovšem otázka, zda jej i Zemi do té doby zcela nezničí rozhořívající se Slunce. Lze tedy říci, že Měsíc budeme na obloze vidět do skonání věků. Výklad doprovází pohled na Měsíc v mracích nad brněnskou hvězdárnou a detailní fotografie jeho povrchu, jak ji pořídila posádka Apolla 11.

Existují skutečně čtyřhvězdy? Ano, a můžeme se na jednu z nich podívat na fotografii. Nachází se v mlhovině v Orionu a tvoří tam nepřehlédnutelný (ovšem jen v dalekohledu) útvar Trapez neboli Lichoběžník. Dvě ze čtyř složek dvojhvězdy v Lyře lze dokonce vidět i pouhým okem. Jedna ze složek čtyřhvězdy bývá však brzy ze soustavy vypuzena a ani trojhvězda nemá dlouhý život. I pro hvězdy je nejstabilnější soužití párové.

Jsou UFO dopravními prostředky mimozemšťanů? Nejprve jsme poučeni, co je to UFO: jde o zkratku pro Unidentified Flying Objects – neidentifikovatelné létající objekty. Takové objekty sice existují, ale obvykle se je podaří časem vysvětlit. Těch, u nichž se to nepodařilo a zůstala jim tedy nálepka UFO, je z celkového počtu asi pět procent. Ani to ovšem neznamená, že jsou výsledkem činnosti mimozemšťanů, nelze to však ani vyloučit. Jak ukazují fotografie, za UFO mohou být mylně považovány i neobvyklé tvary oblačnosti či z velké dálky pozorované noční světelné produkce.

Zdeněk Mikulášek, Zdeněk Pokorný, Pavel Gabzdyl: Astronomie. 100 + 1 záludných otázek, Aventinum, Praha 2018,176 s.

-jn-

Anatomie jednoho okamžiku

– Do zasedajícího španělského parlamentu vtrhnou v pondělí 23. února 1981 pučisté. Začnou kolem sebe střílet. Poslancům a dalším lidem v sále přikáží, aby si lehli pod lavice. Sedět zůstanou tři politici, kteří se stávají hrdiny knihy spisovatele a profesora španělské literatury Javiera Cercase. Jednání parlamentu, který zrovna hlasuje o důvěře nové vládě, přenáší televize. Je tak k dispozici nejen záznam útoku, ale i dalších několika desítek minut dění v jednacím sále. K záznamu a gestu tří politiků – předsedy dosluhující vlády Adolfa Suaréze, ministra obrany Gutiérreze Mellada a předsedy španělských komunistů Santiaga Carrilla – se Cercas vrací v jednotlivých kapitolách čtivého a přesvědčivě vystavěného vyprávění o počátku moderní španělské konstituční monarchie a konci frankistické diktatury. Sledujeme tak opakované přetáčení filmového pásu a doplňování obrazu stále novými výklady. Suaréz je předseda vlády po smrti Francisca Franca a obnově monarchie, jako dlouholetý člen frankistického hnutí je dokonale obeznámen s jeho strukturami a loajalitami a je schopen, ve prospěch krále, frankistické struktury rozložit. Mellada coby účastník frankistického puče z konce třicátých let a čelný představitel Francovy administrativy měl být pro armádu zárukou, že k demontáži frankismu nedojde. Carrillo coby předseda nejsilnější strany protifrankistické politické opozice byl díky dohodám se Suarézem tím, kdo dal nové vládě symbolickou legitimitu. Reálná politická moc frankismu a legitimita politické opozice jsou leitmotivem Cercasova vyprávění. Že puč z roku 1981 neuspěl, víme z učebnic dějepisu. Cercasovo dokumentární vyprávění dává prostor přemýšlet o motivacích jednotlivých politiků – od těch tří v sále přes pučisty na různých místech Španělska po nově vládnoucího krále. Je to vyprávění strhující a psané s velkou dávkou politické představivosti.

Javier Cercas: Anatomie jednoho okamžiku, ze španělštiny přeložila Adriana Krásová, Prostor, Praha 2018, 464 s.

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.