Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 1 > Viktor Tichák: Za refreš do lochu

Jazyk

Viktor Tichák

Za refreš do lochu

Poslední větší změna kodifikační normy v České republice proběhla v roce 1993, je tomu tedy již 26 let. Není pochyb o tom, že se jazyk vyvíjí, a začínají se kupit nejrůznější politické odpovědi na otázku, co s tím. Zatímco se v lingvistických kruzích již mnoho let diskutuje o uvolnění normy směrem k abysme i aby jsme, v Poslanecké sněmovně PČR nyní pánové Grospič, Pojezný a Grebeníček vyjeli do boje s novelou Zákona o státním jazyce České republiky, který by měl jazyk chránit především proti přejímání z cizích jazyků. Měl by mimo jiné zakazovat přílišné používání anglicismů v médiích, briefingy a meetingy počínaje a eventy nebo feedbacky konče. Nebo vlastně počínajíc a končíc?

Komunističtí poslanci si totiž možná neuvědomili, jak progresivní cestou se vydali. Považují asi parlament za podstatné jméno rodu ženského či středního, když navrhují: „Parlament České republiky, vycházejíc ze skutečnosti, že český jazyk je nejdůležitějším znakem svébytnosti českého národa […], se usnesl na tomto zákoně“. „Překvapilo mne, že při přepisu došlo k nepřesnostem. V původním textu je vše v pořádku. V dalším čtení dojde jistě k nápravě, ale stát se to nemělo,“ svěřil se Blesk Zprávám Ivo Pojezný. „Názory na přechodník jsou různé, podle výkladu, lze to považovat za chybu i nikoliv. Myslím, že se to dá rozumnou úvahou opravit,“ dodal Miroslav Grebeníček, politik-profesionál. Názory na psaní ypsilon a měkkého i třebas ve slově kýbl se taky různí – Adélka (8), kdyby tvrději lobbovala za svou variantu v diktátu, jistě by se jí podařilo názor protlačit. Možná kdyby svým odchodem ze třídy vyjádřila toleranci učitelky...

V důvodové zprávě stojí, že „dochází k benevolentnímu ustupování cizím jazykům, zejména v oblastech, které by měly zůstat doménou českého jazyka.“ Asi by se i navrhovatelé zřejmě měli zdržet termínů benevolentní a doména – i když možná tím chtějí názorně předvést, jak ustupujeme cizím jazykům. Připomnělo mi to průpovídku (dnes by se řeklo hlášku), že by člověk neměl používat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není v dobré konvici, protože je zde velké rizoto, že to skončí fiatem.

Dnes je každá strana transparentní (zatím jsem nezaznamenal, že by se některá označila za průhlednou) a pan předseda Filip křičí v Otázkách Václava Moravce: „My jsme nejtransparentnější strana v tomto státě!“ Osobně cítím mírnou antipatii spíše k odvozenému podstatnému jménu transparentnost, které se v politických kampaních stále častěji objevuje. Slovo transparence mi přijde elegantnější. Naopak bych z optické terminologie do politiky klidně přenesl i pojem translucentní, průsvitný, označující tedy mezistupeň mezi průhledným a neprůhledným jednáním.

Samozřejmě, hranice je tenká. Při zahájení pirátského celostátního fóra jsou všichni přítomní upozorněni, „aby si vypnuli aktualizace, refreše a hotspoty, kříží nám to wifinu“. I jazyk je globalizován. Zda je však nutno jej chránit zákonem, je otázka. Dále by mě velmi zajímalo, jak bude tento zákon v praxi vynucován. Když v televizi použiji slovo, které soud sezná jako za hranou, např. refresh, login nebo browser, budu platit pokutu? V případě, že bych soudem jako deskriptivní lingvista pohrdal a soudce mě osočil – nevyskakuj si, abys neskončil v lochu – šel by taky, poněvadž mě při líčení, oficiální to akci, neposlal do vězení? A vulgarismy v přímém přenosu jsou v pořádku, jsou-li českého původu?

Používání přílišného množství cizích slov se označuje za jazykový snobismus. Existuje vpravdě mnoho slov, konkrétně něco přes sto tisíc, která nabízí Nový akademický slovník cizích slov. Proto na závěr krátký kvíz, jenž může sloužit i jako pomůcka poslancům:

Víte bezpečně, co znamenají tato cizí slova a dokážete jejich význam popsat?

1. indolentní; 2. extrém; 3. diskurs; 4. link; 5. sekuriťák; 6. redundantní; 7. ambivalentní; 8. akvizice; 9. asertivní; 10. program.

Výsledky: 10–9 bodů: jazykový snob, proti Zákonu o státním jazyce; 8–7 bodů: výborný výsledek, zdržuje se nebo proti; 6–3 body: normální člověk, zdržuje se; 2–0: zná pouze extrém a program, možná tuší, kdo je sekuriťák, ostatní samozřejmě zná, ale záleží na výkladu, zcela pro.

Viktor Tichák

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.